Rok 2023 v politice: Souboj o Hrad, konsolidační balíček, odborářské protesty i klesající podpora vlády
Prezidentská volba a březnový nástup nové hlavy státu, boj o konsolidační balíček, velké protesty odborů, lékařů a škol, zahraniční politika i klesající podpora vlády. To byly nejvýraznější politické události roku 2023.
Klíčovou politickou událostí byly hned v lednu prezidentské volby. Vítězem se stal Petr Pavel, který ve druhém kole porazil šéfa hnutí ANO a bývalého premiéra Andreje Babiše. Začala tak nová hradní éra. „Ještě před konáním prezidentských voleb bylo zřejmé, že na Pražském hradě dojde ke změně. Končící prezident Miloš Zeman už nemohl obhajovat mandát. Průběh volby názorně ukázal, že se hrálo o to, jak výrazná změna bude,“ říká komentátor Českého rozhlasu Plus Petr Hartman.
Kritici Petra Pavla ale poukazují na jeho komunistickou minulost a pokládají ho také za prezidenta spjatého s vládou, většinou ve sněmovně a v Senátu.
„Část občanů nevybírala ideálního kandidáta, ale takového, který by dokázal porazit spolufavorita volebního klání předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. V pomyslném konkurzu zvítězil Petr Pavel, který šéfa ANO porazil. Jeho nástup na Hrad vrátil do prezidentského úřadu důstojnost. Zároveň nová hlava státu se zatím nepokouší ohýbat ústavu a snaží se komunikovat jak s vládní koalicí, tak i s opozicí,“ upozorňuje Hartman.
Boj o balíček
Jedním z hlavních cílů vlády bylo prosazení konsolidačního balíčku. Představila ho v květnu. Slibuje ozdravení veřejných financí a snižování schodku státního rozpočtu - v příštích dvou letech ho má snížit zhruba o 150 miliard korun. Předseda vlády Petr Fiala (ODS) již dříve označil tempo růstu zadlužování státu za hrozivé.
Balíček mění na šest desítek zákonů. Většina jeho ustanovení má vstoupit v účinnost k 1. lednu 2024. Vláda v něm hlavně odstraňuje daňové výjimky. Opozice přijetí balíčku kladla odpor, podle ní pouze zvyšuje daně a dopadne tíživě na lidi i firmy. Po mnoha peripetiích ale nakonec balíček poslanci schválili, následně prošel i v Senátu a zelenou mu dal i prezident.
Hnutí ANO se kvůli balíčku obrátí na Ústavní soud. Ani veřejnost balíček nepřijala dobře. Odbory chtěly přesvědčit vládu, aby udělala ještě změny ve svém úsporném balíčku, ale neuspěly.
Podle Petra Hartmana si vláda za většinu problémů kolem konsolidačního balíčku může sama. „V květnu na spektakulární tiskové konferenci ho představila. Vyvolala přitom dojem, že ho má důkladně promyšlený a že ho konzultovala s odborníky. Během následujících měsíců se ukázalo, že tomu tak úplně nebylo. V médiích se vedly téměř nekonečné diskuse o tom, co se ještě bude měnit. Lidé se v tom těžko orientovali.“
„Zároveň Fialův kabinet postavil sociální partnery (odbory a zaměstnavatele) před hotovou věc. Některými návrhy je překvapil a tím narušil vzájemnou důvěru. Není divu, že dialog především mezi vládou a odbory drhnul. Konsolidační balíček byl přijat až koncem roku. Kdyby se to vládě nepodařilo, nemohl by se státní rozpočet na příští rok opírat o platnou legislativu a musel by být na začátku roku 2024 výrazně změněn. Především plánovaný schodek by výrazně překročil hranici 300 miliard korun,“ upozorňuje komentátor.
Sociální smír
Přijatá opatření vyvolala velké protesty proti vládě, na přelomu listopadu a prosince stávkovaly podniky, úřady, školy i lékaři. Akci zorganizovaly odbory, které si stěžují na to, že s nimi vláda nehledá kompromis. Podle bleskového průzkumu agentury STEM pro Českou televizi stávku podpořily dvě třetiny občanů České republiky.
Podle šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly by se vláda měla zamyslet nad tím, jak za dva roky zvládla sjednotit lidi proti sobě. Naopak podle vlády k protestům není důvod. Členové kabinetu opakují, že s odboráři jednají.
„Nejenom dění kolem konsolidačního balíčku přispělo k narušení dialogu mezi vládou a odbory. Napětí ve společnosti zapříčinila i vysoká inflace, ceny energií a také dění kolem valorizace důchodů a plnění slibů týkajících se růstu mezd ve školství či zdravotnictví. Odbory se rozhodly zorganizovat tzv. den protestů. Svoji nespokojenost dali najevo lidé různými způsoby. Přesto se nezastavil život v zemi a nátlak ne Fialův kabinet nebyl natolik silný, aby ve většině věcí vyšla nespokojeným protestujícím vstříc. Přesto dílčích úspěchů dosáhli zaměstnanci ve školství a lékaři v nemocnicích,“ připomíná komentátor Petr Hartman.
(Ne)důvěra občanů
V listopadu vláda vstoupila do druhé poloviny volebního období. Premiér Petr Fiala je přesvědčen, že v tom prvním klíčové věci zvládla správně. „Čelili jsme velkým výzvám, jako byla energetická krize, ceny energií, vysoká inflace, bezpečnostní hrozby a bezprecedentní migrační vlna. Jsem přesvědčen, že s tím vším jsme si poradili,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.
Vláda se dnes ale těší snad nejnižší důvěře občanů v porevoluční historii. Podle šetření CVVM kabinetu rozhodně důvěřuje pouze 17 procent lidí. Naopak nedůvěra v kabinet je rekordní – nedůvěřuje jí 81 procent. Neberou politici čísla na lehkou váhu?
„Průzkumy jsou důležitým testem momentální nálady ve společnosti. Politici je proto neberou na lehkou váhu. Zároveň by se zveřejňovanými čísly neměli řídit. Zvlášť v krizových dobách, kdy je potřeba činit řadu nezbytných a zároveň nepopulárních opatření. Až následující měsíce ukáží, zda vláda učinila takové kroky, které výrazně přispějí k zlepšení životní úrovně lidí v zemi. Pokud se jí to podaří, popularita kabinetu může začít růst.“
„Na zveřejňovaných průzkumech volebních preferencí je zajímavé, že se propad důvěry v kabinet výrazně nepromítá do obliby jednotlivých stran a hnutí. Pomyslný žebříček sice s výrazným náskokem vede hnutí ANO, ale součet podpory stran tvořících vládní koalici většinou osciluje kolem 40%,“ míní komentátor.
Stále více se mluví o tom, zda v Česku nevznikne nová politická strana, která by mohla oslovit nespokojené vládní voliče. Je ke vzniku nové strany vhodné prostředí?
„Vzhledem k tomu, že nespokojení vládní voliči zatím masivně nepřecházejí do opozičních řad, existuje teoreticky poptávka po nové straně. Otázkou zůstává, co by konkrétně občanům nabídla a kdo by stál v jejím čele?,“ ptá se Petr Hartman.
Korespondenční volba
Očekává se, že podobný boj jako kolem konsolidačního balíčku, se strhne i v souvislosti s korespondenční volbou. Její návrh představily v prosinci strany vládní koalice. Možnost hlasovat poštou pro Čechy v zahraničí slibovala zavést už vláda Andreje Babiše, teď je však hnutí ANO proti, stejně jako SPD.
Korespondenční volba funguje v řadě zemí. A byť se někdy s ní spojují problémy, měla by patřit k běžnému způsobu volby v České republice. Zatím se ji prosadit nedaří. Argumenty jsou logické, že nelze zaručit její přímost a tajnost. Tedy existují obavy, aby za daného člověka nevolil někdo jiný. V současné době také občas dochází k tomu, že ten, kdo volí, vyjadřuje svoji svobodnou vůli. Mám na mysli různé kupování hlasů, nebo to, že někteří lidé přicházejí do volebních místností s jedním lístkem, který jim byl doma vybrán.
Vláda ji i tak chce stihnout schválit ještě v tomhle volebním období. Pokud zákon projde, Česko se stane 24. zemí EU, kde korespondenční hlasování funguje. Dosud nefunguje jen v Chorvatsku, Francii, Irsku a právě v Česku.
Podle současných pravidel mohou Češi v zahraničí hlasovat jen na velvyslanectvích. To je podle zastánců zavedení korespondenční volby časově i finančně nákladné pro voliče, kteří žijí daleko od ambasád. Nově by mohli hlasovat prostřednictvím pošty. Ve speciálních obálkách by volební lístky poslali na české zastupitelské úřady. Kandidátku by vložili do menší obálky a tuto obálku se svým identifikačním lístkem do větší obálky.
Podle vládních stran mají také lidé žijící v zahraničí právo rozhodovat o dění v rodné zemi. Mají zde svou rodinu či majetek, z něhož odvádějí daně. Poštu by mohlo využít k hlasování až 600.000 Čechů, kteří v cizině žijí trvale nebo tam pobývají pracovně či studijně. Při posledních volbách do sněmovny hlasovalo v zahraničí kolem 13 tisíc lidí.
Kritici z opozice naopak mluví o možném ohrožení demokracie a o možné kolizi s ústavním pravidlem, že volby jsou tajné. Vládní koalice je prosazuje podle opozičních politiků jako součást kroků, aby se u moci udržela trvale.
Zahraniční politika
Koordinace zahraniční politiky se daří, ve všech zásadních otázkách jsme dospěli ke shodě. Uvedl prezident Petr Pavel po schůzce nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice na Pražském hradě. Debatovali o současné bezpečnostní situaci ve světě, především s ohledem na Ukrajinu a Blízký východ.
ČTĚTE TAKÉ
„Bavili jsme se také o vztahu k Číně. Bavili jsme se o místech, ve kterých chceme uplatňovat náš zájem, a z tohoto důvodu vidím jako zásadní, že jsme vedli debatu tak, aby zájmy České republiky, nejenom ty zahraniční, ale také zájmy ekonomické a bezpečnostní, byly plně pokryty,“ konstatoval prezident. Premiér Petr Fiala uvedl, že má radost, že vrcholní politici zastávají podobné pozice v rámci zahraniční politiky. „Jedině tak dokážeme účinně prosazovat zájmy České republiky,“ poznamenal.
Odborníci na zahraniční politiku ale upozorňují na některá gesta politiků, která poškozují pověst České republiky ve světě. Jde například výrok ministryně obrany Jany Černochové, která navrhla vystoupit z OSN, a to v době, kdy Česko avizovalo, že chce kandidovat do Rady bezpečnosti, nebo účast ministrů na proizraelské demonstraci. Podle odborníků na diplomacii by čeští politici měli vystupovat opatrněji. Vláda si ale za svým jednáním stojí.
Měl by kabinet Petra Fialy změnit svou zahraniční politiku?
„Vláda prosazuje zahraniční politiku, která vychází z členství země v Evropské unii a v NATO. Po nástupu prezidenta Petra Pavla se ji zatím daří koordinovat tak, že vystupuje ve shodě. Zahraniční politici a diplomaté si tak nemusí lámat hlavu s tím, co je oficiální stanovisko země. V zásadních otázkách se daří vládě nalézat shodu i s nejsilnější opoziční stranou, tedy hnutím ANO. Pochopitelně některá vystoupení jednotlivých členů vlády mohou v zahraničí vyvolávat negativní reakce. Nic to však nemění na tom, že zahraniční politika České republiky je srozumitelná a nezpochybňuje členství země v EU a v NATO,“ uzavírá komentátor Petr Hartman.
