Pražský úhoř Pepík žil dlouhá desetiletí v centru Prahy. Teď je tu Pepík III.
Na rušné Spálené ulici, jen pár desítek metrů od otáčející se hlavy Franze Kafky, zatlačíte na dveře budovy bývalé pojišťovny a vstoupíte do secesní haly, postavené na počátku 20. století. Všude mramor a křišťálová svítidla. A v této budově najdete úhoře Pepíka. Nenápadně odpočívá v mozaikové fontáně uprostřed haly.
Ale pozor, je to už Pepík č. 3. Zvědaví návštěvníci, kteří se k malé tůni přiblíží, tu mohou spatřit ochočeného úhoře, který se v této tůni vyskytoval již od roku 1914. A jak se původní Pepík v kašně ocitl?
V roce 1914 chytil jistý pan Oulík, zaměstnanec pojišťovny, které budova patřila, ve Vltavě úhoře. Přezdíval mu "Pepík". Úhoře pak umístil do kašny budovy, kde pracoval.
Úhoř Pepík tu žil 62 let po svém odchytu
Postupně si Pepíka oblíbili všichni zaměstnanci firmy a vedle pana Oulíka se o zvíře starali. Úhoř se stal maskotem budovy, přežil obě světové války a ještě dlouhá léta po nich. Pepík nakonec zemřel v roce 1976, 62 let po svém odchytu. Jeho ostatky jsou nyní vystaveny v Národním muzeu.
O několik let později, v roce 1993, se vedení budovy rozhodlo v této tradici pokračovat a do kašny připlaval Pepík II. Bohužel nezdědil dlouhověkost svého předchůdce a poměrně rychle zemřel.
Pepík III. je v kašně už dvacet let
Dnes je v kašně k vidění Pepík III. Byl sem umístěn v roce 2004, tedy před dvaceti lety. I přes smrt pana Oulíka je nadále hýčkán zaměstnanci budovy. "Ahoj Pepíku, schováváš se? Nechceš se jít najíst?" říká uklízečka, když prochází kolem kašny. A co má mazlíček Pepík na jídelníčku? Každý den pár červů.
Pepík III. obvykle zůstává ukrytý v neprůhledné rouře, která mu slouží jako útočiště, a zdá se, že si užívá klidu.
