Hudba v Terezíně: Tragické příběhy Viktora Ullmanna, Pavla Haase a Hanse Krásy
Ullmann-Krása-Haas: hudebníci spojení s židovským ghettem v Terezíně. Před 80 lety 17. a 18. října 1944 zemřeli v jedné z osvětimských plynových komor jako oběť brutální myšlenky „konečného řešení“.
Skladatel, dirigent, klavírista, literát a hudební kritik Viktor Ullmann patřil k jedné z nejvýraznějších uměleckých osobností česko-německého kulturního života první Československé republiky. Mezi válkami působil jako kapelník Nového německého divadla v Praze. V Terezíně složil Ullmann přes dvacet děl: tři klavírní sonáty, smyčcový kvartet, úpravy židovských písní pro sbor, scénickou hudbu k divadelním inscenacím, jednoaktovou operu Císař Atlantidy (Der Kaiser von Atlantis) a jako zcela poslední melodram na text Rainera Marii Rilka (1875–1926) Píseň o lásce a smrti Korneta Kryštofa Rilka (Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke), který dokončil v roce 1944. Ullmann se v Terezíně konfrontoval s židovskou tematikou vůbec poprvé. Po narození byl pokřtěn podle katolického ritu, při první svatbě však uvedl, že je bez vyznání, a ve třicátých letech přestoupil k protestantismu.
Pavel Haas byl starším bratrem slavnějšího herce Huga Haase a jedním z nejnadanějších žáků skladatele Leoše Janáčka. Byl autorem jediné tragikomické opery Šarlatán. V Terezíně zkomponoval mimo jiné Čtyři písně na slova čínské poezie pro bas a klavír, ve kterých zpíval jeho spoluvězeň, budoucí sólista Národního divadla Karel Berman. Hans Krása byl žákem Alexandra Zemlinského a studoval také u Alberta Roussela v Paříži. Živil se jako korepetitor v Novém německém divadle (dnešní Státní opeře) a po deportaci do Terezína se významně podílel na kulturním dění v táboře. Jeho dětská opera Brundibár byla nejúspěšnějším terezínským představením s více než padesáti reprízami.
Od propagandy k tragédii
„Hudba terezínských autorů je ovlivněna moderními skladebnými technikami první poloviny 20. století – od avantgardy až k velmi intelektuálnímu přístupu Druhé vídeňské školy a na straně druhé je protkána tradiční českou měkkostí, melodikou a poezií.“
houslista Štěpán Ježek
V roce 1944 povolili nacisté Mezinárodnímu výboru Červeného kříže navštívit Terezín. Po téměř roční „zkrášlovací“ akci koncentračního tábora se do Terezína vydala tříčlenná dánsko-švýcarská delegace. Šestihodinová prohlídka města byla zakončena představením dětské opery Brundibár. Velká mystifikace se nacistům povedla, a tak ji zopakovali ještě natočením propagandistického filmu s názvem Vůdce daroval Židům město. Po skončení natáčení nacisté transportovali 18 000 vězňů včetně autora opery Brundibár Hanse Krásy i dětí, které v ní zpívaly, do Osvětimi. Pavel Haas, Hans Krása a Viktor Ullmann byli do Osvětimi převezeni 16. října v tzv. „uměleckém“ transportu, a krátce po příjezdu byli zavražděni v plynové komoře.
Související
-
Česká premiéra opery Viktora Ullmanna v Ostravě
Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla díla neprávem zapomenutého česko-rakousko-židovského skladatele Viktora Ullmanna.
-
Před 75 lety měla v ghettu v Terezíně premiéru opera Brundibár
Operu Brundibár nastudoval skladatel Hans Krása s dětmi v židovském ghettu v Terezíně.
