Před 75 lety měla v ghettu v Terezíně premiéru opera Brundibár

Opera Brundibár, foto: Public Domain

Operu Brundibár nastudoval skladatel Hans Krása s dětmi v židovském ghettu v Terezíně.

Opera Brundibár, foto: Public Domain
Pražský židovský skladatel Krása napsal Brundibára na libreto Adolfa Hoffmeistra už v roce 1938, smutné proslulosti se jí ale dostalo až v Terezíně, kde měla 23. září 1943 premiéru. S malými židovskými vězni ji po deportaci do tábora nastudoval sám její skladatel a v této přestupní stanici do táborů smrti byla s velkým úspěchem nakonec provedena více než padesátkrát. Bohužel ušlechtilé dílo nacisté zneužili pro svou propagandu. Když se na jaře 1944 terezínské ghetto chystalo na návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která měla zhodnotit jeho funkci „vzorového“ ghetta, byl Brundibár vybraný jako představení, které se komisi předvede. Představení se přestěhovalo do velké sokolovny mimo ghetto, architekt Zelenka dostal materiál na vylepšení kulis a kostýmů. Závěrečné scény Brundibára se ještě v létě 1944 natočily pro propagandistický film Theresienstadt (známějším pod názvem Vůdce daroval Židům město). Krátce poté její uvádění skončilo se smutným koncem malých zpěváků. Většina dětí i autor skladby Hans Krása byli převezeni do vyhlazovacích táborů.

Závěrečný verš z pera A. Hoffmeistera zněl: „Kdo má rád maminku s tatínkem a naši rodnou zem, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“ Erik A. Saudek pro provedení opery v terezínském ghettu přepsal závěr na: „Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí...“ Finále se stalo jakousi terezínskou hymnou. Herci i diváci velice dobře věděli, co tato slova spolu s bojem nevinných dětí proti zlému Brundibárovi znamenají.