Osudy své matky z Terezína vypátral Frank Frištenský až několik let po její smrti
Moje máma z Terezína. To je název knihy, která přináší utajovaný dramatický příběh Hany Kleinové z terezínského ghetta zřízeného nacisty před 80 lety.
Pohnutý osud své maminky po její smrti vypátral a s pomocí svědků zapsal její syn Frank Frištenský, sportovec a trenér z rodiny slavných zápasníků Gustava a Františka Frištenských. Literární podobu dal příběhu publicista Pavel Baroch.
Po osudech své matky pátral několik let
František "Frank" Frištenský, který žil mnoho let ve Spojených státech, si po smrti své maminky uvědomil, že v jejím životě bylo období, o kterém nikdy nemluvila.
Jako čtrnáctiletá přijela i se svou rodinou do terezínského ghetta, odkud se po válce vrátila jako sirotek. A tak začal Frank po osudu maminky pátrat. Několik let sbíral podklady v České republice, v USA i v Izraeli, připomněl publicista Pavel Baroch.
"Jeho maminka zemřela v roce 1998. Postupně začal po tom jejím osudu pátrat. Velkým přelom v pátrání nastal, když četl jednu knížku z Terezína. Byly to vzpomínky děvčat z toho terezínského ghetta. Autorkou byla německá spisovatelka. Napsal jí mail a téměř okamžitě dostal odpověď. Napsala mu kontakty na ženy, které by o jeho mamince něco mohly vědět. Začal je kontaktovat a zjišťoval stále víc a víc detailů o životě své matky v Terezíně, ale i po válce. V konečné fázi jsem mu i pomáhal se zjišťováním nějakých údajů."
O zážitích z Terezína nikdy nemluvila
Jeho maminka o téhle době nemluvila. Bylo alespoň něco, co prozradila sama od sebe?
"Svým dětem neprozradila takřka nic. Celá rodina v roce 1968 emigrovala. Napřed do Švýcarska, Frank se potom odstěhoval do Spojených států. Teď se zase vrátil zpět do Prahy. Ona o tom svém osudu před svými dětmi vůbec nemluvila. Když se Frank něco dozvěděl od známých, a snažil se o tom s maminkou mluvit, tak ho vždycky nějak odbyla nebo zamluvila, prostě se tomu tématu vyhýbala."
Ze vzpomínek přeživších a z nalezených dokumentů Frank Frištenský poskládal obraz matčina života v ghettu, i různá tajemství.
"Těch detailů a tajemství jsme objevili hodně. Největší tajemství skrývala její kamarádka desítky let a prozradila ho těsně před svou smrtí Frankovi, když s ní mluvil. Mohu naznačit, že se to týkalo vztahu k jednomu muži v Terezíně. Jedno z menších tajemství, které i Frankovi vyrazilo dech, a musel se posadit, když to viděl, se týká nacistického propagandistického filmu z léta 1944 o Terezínu. Pro ten snímek se vžil název Hitler daroval Židům město. Měl sloužit k propagandistickým účelům. Na jednom záběru je tam detailně vidět i Frankova maminka, jak zalévá záhony v zahradě terezínského ghetta."
A jak se Pavel Baroch k takto zajímavému tématu dostal? Už před časem napsal příběh Jiřího Fišera, posledního žijícího dvojčete, které přežilo Osvětim a doktora Mengeleho. Měli společného známého Pavla Taussiga, známého publicistu a autora námětu oscarového filmu Kolja.
"Jeho Tatínek Rudolf Taussig se o Hanu Kleinovou staral po válce, když se z Terezína vrátila jako sirotek. S jejím synem Frankem Frištenským se osobně znal dlouhá léta a Frank sháněl někoho, s kým by tu knihu napsal. Tak jsme se seznámili, a tu knihu napsali."
Transporty přijížděly do Terezína v letech 1941 až 1945. Do ghetta nacisté zavlekli 155.000 Židů z celé Evropy. Na 117.000 z nich se nedožilo osvobození. Věznicí gestapa v Malé pevnosti prošlo 32.000 mužů a žen. V Terezíně zahynulo 2600 z nich, další tisíce v jiných nacistických táborech.
