Pan Nikdo proti Putinovi: Ruská realita pohledem liberálního učitele
Dokumentární film Pan Nikdo proti Putinovi režiséra Davida Borensteina, který vznikl v české koprodukci se společností Pink, přichází se syrovým pohledem na ruský vzdělávací systém, kde propaganda proniká do každodenního života dětí. Vznikl díky odvaze jednoho z učitelů, který kvůli natáčení opustil svou vlast a v současnosti pobývá v České republice. Film už získal ocenění na festivalu Sundance a rezonuje nejen v Evropě, ale i v samotném Rusku. Příběh filmu je nejen o odvaze, ale i o ztrátě, naději a síle vzdoru v zemi, kde svoboda slova pod náporem státní moci zcela mizí.
Risk, který mohl zůstat bez odezvy
„Byl to obrovský risk,“ říká režisér David Borenstein. Snímek vznikl ve spolupráci s Pavlem Talankinem, ruským učitelem z města Karabaš, který tajně natáčel při vyučování ve své třídě. „Pasha musel obětovat celý svůj život. Opustil rodinu, přátele, všechno. Odešel do Evropy, kde neměl žádné zázemí,“ popisuje Borenstein. „Měl jsem obrovský strach – co když to celé podstoupí a nikdo ten film neuvidí?“
Film začal vznikat krátce po ruské invazi na Ukrajinu. Pasha začal posílat své záběry z výuky, které ukazovaly, jak hluboko prorostla propaganda do ruského školství. Borenstein věděl, že má v rukou výjimečný materiál, ale zároveň pochyboval, zda je bezpečné v současné společenské náladě podobný film natočit.
„Bylo to poprvé, co jsem něco prezentoval a zároveň se snažil přesvědčit editory, aby to raději nedělali,“ vzpomíná. Nakonec projekt podpořila britská BBC, která nabídla své zkušenosti s natáčením podobných projektů v represivních režimech.
Česká stopa: Hudba, barvy i azyl
Svou stopu na snímku zanechali také čeští filmaři. Klíčovou roli sehrála česká produkční společnost Pink a producent Radovan Síbrt, kteří pomohli Pashovi přesunout se do Česka. „Dělali jsme barevné korekce v designových programech, hudbu složil Michal Rataj a spolupracovali jsme s Dětským pěveckým sborem Českého rozhlasu,“ říká Borenstein. „Museli dokonce zpívat sovětské školní písně v ruštině, protože jsme kvůli sankcím nemohli použít originální nahrávky z Ruska.“
Rozpad jedné třídy
Film zachycuje nejen propagandu, ale i lidské příběhy. „Nejsmutnější bylo sledovat, jak se rozpadá komunita v Pashově třídě,“ říká Borenstein. „Děti, které u něj nacházely útočiště, se ho začaly bát. Věděly, že je jiný, liberální učitel byl někdo, s kým se raději nechtěly spojovat.“
Záběry ukazují, jak se děti vyrovnávají se ztrátou blízkých ve válce, jak se mění atmosféra ve škole a jak se z místa svobodného vzdělávání stává jen další nástroj režimu.
Borenstein ale přiznává, že film neukazuje vše. „BBC šla snímek po snímku a vyřadila cokoli, co by mohlo někoho ohrozit. Některé výpovědi jsme museli vynechat, i když byly kritické vůči režimu. Je to škoda, ale bezpečnost byla na prvním místě.“
Film, který mluví i k Rusům
Přesto film rezonuje, a to i v samotném Rusku. „Po digitální premiéře na Sundance byl film okamžitě pirátsky nahrán na ruský internet. A to je skvělé. Dostáváme zprávy od lidí z Ruska, že je film zasáhl.“
Reakce veřejnosti v Rusku navíc ukazují i to, že za změnou režimu stojí i někteří Rusové. „I v komentářích pod články v prorežimních médiích je víc než polovina pozitivních. To mě překvapilo,“ říká Borenstein. „V Číně, kde jsem dříve pracoval, by podobný film neměl šanci. Rusko je v tomto ohledu mnohem pestřejší.“
Pasha dnes žije v Praze a spolu s Borensteinem snímek propaguje. „Samozřejmě se setkal i s rusofobií. Lidé nechtějí slyšet ruštinu, nechtějí vidět Rusy. A my chápeme, proč to tak je,“ říká Bornstein. „Přesto věříme, že je důležité ukázat, co se v Rusku děje.“
Ve hře jsou i Oscary
Film má ambice i na Oscary, ale cesta není jednoduchá. „V USA je teď těžké najít kupce pro politické dokumenty. Streamovací platformy se bojí. V Evropě je to lepší, díky veřejnoprávním médiím,“ vysvětluje Borenstein.
Přesto zůstává režisér optimistický. „Nejde nám o ceny. Chceme, aby film vedl k rozhovorům. Aby lidé, hlavně Rusové viděli, co se děje v jejich zemi. A třeba se něco změní.“
