Diplomacie v betonu: Unikátní architektura československých ambasád 60. a 70. let
Jedinečný pohled na architektonické dědictví české diplomacie nabízí výstava Architektura na export: České ambasády 60. a 70. let. Představuje stavby diplomatických úřadů ve stylech brutalismu či modernismu navržené českými architekty po celém světě. „Jejich architektura je vším, jen ne obyčejná,“ říká kurátor výstavy Adam Štěch.
Výstava probíhá pod širým nebem na Rašínově nábřeží v Praze. „Je to pozoruhodná kapitola české nebo československé architektury. Ambasády tehdy realizovaly velké týmy – architekti, inženýři, ale i interiéroví designéři a výtvarní umělci. Interiérům byla věnována velká pozornost, najdete tam nespočet naprosto fantastických návrhů nábytků, svítidel, uměleckých děl, ale i třeba podlah, koberců, dveří, zábradlí…,“ popisuje historik architektury a autor výstavy Adam Štěch.
Co se týče četnosti uměleckých děl a designerských solitérů vítězí podle něj ambasáda v indickém Dillí od slavného architekta Karla Filsaka.
„Myslím, že je to jedna z nejlepších budov. Jasně odráží tehdejší globální a západní trendy v moderní architektuře. Použili takzvaný surový beton, byl zjevně ovlivněn Le Corbusierem z Francie a brutalismem z Velké Británie, který je považován za nejčistší formu tohoto stylu. Velvyslanectví v Novém Dillí je téměř jako malé město. Má několik budov propojených dohromady a tvoří diplomatickou vesnici. Jsou zde různé části s různým účelem, například reprezentativní křídlo nebo administrativní křídlo, dokonce i kulturní část a obytná zóna. Na svou dobu to byl skutečně obrovský projekt. Podle mého názoru má globální architektonické kvality, a to i z hlediska designu a dekorace.“
„S exkluzivním vybavením a uměleckými díly je ambasáda v Novém Dillí klasickým Gesamtkunstwerkem (celkové umělecké dílo, kde se kombinují různé umělecké formy),“ dodává Štěch.
Velkoformátové panely nabízí pohled i na úřady například v Káhiře, Brasílii, Tokiu, Aténách, Berlíně, Londýně ve Washingtonu či Pekingu.
„Vůbec první moderní československá ambasáda byla postavena na konci 50. let v Pekingu. Tento okamžik představuje milník v české architektuře, která se tak vrátila k tradici modernismu. 50. léta byla pro umění obtížným obdobím, protože sovětská nadvláda diktovala socialistický realismus. Architekti byli nuceni navrhovat budovy s odpovídajícím dekorem. Ale na konci 50. let se politické klima uvolnilo a znovu se objevila modernistická architektura. Tento posun směrem k tvůrčí svobodě ilustrují tyto budovy ambasád,“ připomíná historik.
Pokud jde o nejvýznamnější postavy této epochy, kurátor opět poukazuje na diplomatickou misi v Indii.
„Velvyslanectví v Novém Dillí je součástí série budov, které navrhl Karel Filsak spolu se svým týmem architektů a designérů. Jako architekt byl Filsak v tomto období nejsilnější a nejvlivnější osobností ve výstavbě ambasád. Navrhl také budovy v Brasílii a Ženevě, kde sídlila mise OSN. Filsak navrhl i ambasádu v Káhiře, takže byl vůdčí osobností. Pak tu byl Jan Bočan, který navrhl tři ambasády. Třetí je v Tbilisi a pochází z 90. let. Ale jeho dvě nejkrásnější ambasády jsou v Londýně a Stockholmu. Londýnská budova je podle mého názoru nejlepší z nejlepších. Byla také oceněna prestižním Královským institutem britských architektů,“ připomíná historik.
Kromě surového betonu tehdejší stavitelé používali i další typické materiály. Například velké skleněné plochy. Nábytek zas byl vyroben ze dřeva nebo kovu. Zejména designové kousky byly podle Štěcha výrazné a masivní, tedy nepraktické a obtížně přepravitelné. Design domů a jejich zařízení byly výslovně zaměřeny na ceremoniální účely. Přitom státní pokladna byla v té době poněkud napjatá...
„Bylo běžné, že všechny budovy ambasád té doby měly téměř neomezený rozpočet. Pro komunistickou vládu bylo důležité reprezentovat svou zemi pozitivním způsobem. Utrácela na to spoustu peněz. Najímali se jen ti nejlepší architekti a designéři. Proto jsou tyto budovy plné skvělých uměleckých děl a designérských děl,“ odhaluje Adam Štěch.
Architektonická diplomacie
Architektura československých ambasád v 60. a 70. letech 20. století byla podle něj vším, jen ne obyčejná.
„Byla to jakási architektonická diplomacie. Je to vtipné, protože to v Československu nebyly zrovna jednoduché časy. Nebyly peníze a lidé museli na všechno stát fronty. Vláda ale utratila velké částky peněz za svou vlastní prezentaci. Takže eticky je to trochu složité. Na druhou stranu, alespoň tyto budovy navrhli skvělí kreativní myslitelé a byly postaveny velmi profesionálně. Nebyly nutně ovlivněny politikou. Paradoxně byly budovy postaveny ve stylu kapitalistické architektury,“ konstatuje.
Bohužel zub času si vybírá svou daň i na kdysi nejmodernějších stavbách...
„Jejich současný stav je někdy dost tristní. Někdy už v budově není původní nábytek. Samozřejmě probíhaly restaurátorské a rekonstrukční práce, většinou v 90. letech. To však budovám ne vždy prospělo. Většina ambasád, které jsem sám viděl, si zvenčí zachovala autentický vzhled. Interiéry trpí více. Vnitřní zařízení se obvykle hůře udržuje a vyžaduje citlivější restaurování,“ nastiňuje Štěch.
Překvapilo ho ale Nové Dillí, kde jsou dodnes zachované původní interiéry i exteriéry. Káhira je také v dobrém stavu, jen s drobnými úpravami. Budova tam stále slouží jako česká ambasáda – na rozdíl například od Stockholmu, kde nyní sídlí módní společnost.
„Obecným problémem je, že jsou tyto budovy skutečně obrovské. Diplomatické mise jsou dnes mnohem menší. Tak velké budovy už nejsou potřeba a způsobují řadu problémů, například se spotřebou energie. Takže je úkolem do budoucna přemýšlet o jejich novém využití.“
„Samozřejmě budou i nadále sloužit jako ambasády. Ale možná se dá vytvořit více prostoru pro kulturní diplomacii, například pro Česká centra. Ta se často nacházejí v budovách českých ambasád. Ale to je obecný problém všech typů budov z tohoto období. Byly navrženy pro úplně jiný systém, s velmi odlišnými energetickými požadavky,“ uzavírá historik architektury Adam Štěch.
