Jan Hus v Kostnici: kde se legenda setkává s pravdou
Jan Hus, český teolog a reformátor, byl roku 1415 upálen v německé Kostnici. Malé muzeum v tomto městě dnes uchovává jeho příběh, učení i odkaz. I když není jisté, zda v domě skutečně pobýval, symbolika místa má pro české návštěvníky stále silný význam.
Na dlážděné uličce nedaleko Bodamského jezera v německé Kostnici stojí nenápadný dům známý jako Husův dům. Dnes slouží jako muzeum věnované jednomu z největších českých myslitelů a mučedníků – Janu Husovi. Byl tu opravdu ubytován? Historici váhají. Ale pro mnoho Čechů, kteří sem každoročně míří, je to místo hluboké symboliky.
ČTĚTE TAKÉ
„Musím přiznat, že když jsem tu práci přijal, o Janu Husovi jsem skoro nic nevěděl,“ říká Alexander Pöschl, současný ředitel muzea. „Nevěděl jsem ani to, že 6. července je v Česku státní svátek. A rozhodně jsem nečekal, že do muzea o dvou středověkých učencích, kteří skončili na hranici, budou chodit celé rodiny s dětmi.“
Ti dva učenci jsou Jan Hus a jeho žák Jeroným Pražský. Oba byli v Kostnici během církevního koncilu upáleni jako kacíři. Koncil samotný měl vyřešit papežské schizma, kdy církev měla dva – a někdy i tři – papeže. Ale právě Husův osud se s tímto místem pojí nejsilněji a dodnes inspiruje.
Dům pochybností – a symbolů
Přestože se muzeum nazývá Husovým domem, jeho historická autenticita je sporná. „Stavba je středověká, to ano – dřevěné trámy, nízké stropy, křivé zdi,“ říká Pöschl. „Ale už ve 20. letech 20. století, když byl dům zakoupen a darován Československu, se objevily pochybnosti, jestli tu Hus vůbec bydlel.“
Hus totiž ve svém dopise přátelům v Praze napsal, že bydlel tak, aby viděl na papežovo sídlo. „Z tohoto domu to možné není,“ vysvětluje ředitel. „Ulice Husstraße, jak se dnes jmenuje, se vine směrem, odkud není na katedrálu vidět.“
Přesto sem Češi chodí už od 19. století. V roce 1878 zde odhalili pamětní desku ve dvou jazycích a ulice dostala jméno po Husovi. „Historik Ludwig Leiner tehdy popsal, že sem Češi chodí doslova na pouť,“ dodává Pöschl. „A i dnes sem přichází s tichou úctou.“
Cesta z Prahy do Kostnice
Součástí expozice je i rekonstrukce Husovy cesty z Prahy. „Z jeho dopisů víme, že cestoval s asi třiceti koňmi a dvěma povozy. Trvalo mu to 24 dní, tedy přibližně 25 kilometrů denně,“ říká Pöschl. „Byl exkomunikovaný, tedy společensky mrtvý – nikdo s ním neměl mluvit, dát mu najíst ani přístřeší. Nevěděl, co ho čeká.“
Překvapivě ale nezažíval otevřené nepřátelství. V Norimberku mu dokonce duchovní potvrdili, že jeho učení není v rozporu s vírou. „Byl tím potěšen. Cituje se tu jeho věta: ‚Necestuji v přestrojení, ale s odkrytou hlavou, a žádné nepřátele jsem zatím nezpozoroval.‘“
Od slibů k zradě
Do Kostnice dorazil 3. listopadu 1414 – ještě před oficiálním zahájením koncilu. Měl zaručenou ochranu od krále Zikmunda, bratra českého krále Václava IV. a kandidáta na císaře. Sliboval mu ji i jeden z tehdejších papežů. Ale tyto záruky se brzy ukázaly jako plané.
„Už po pár týdnech byl předvolán ke kardinálům. Ač byl obezřetný, napsal, že na výzvu půjde a bude odpovídat, ale že je připraven raději zemřít než popřít pravdu Písma,“ říká Pöschl. Hus byl vzápětí uvězněn.
První vězení měl v dominikánském klášteře – dnes je to luxusní hotel u jezera. „V jedné místnosti se tam údajně našla dřevěná klec. Její rozměry byly takové, že si Hus nemohl ani protáhnout ruce. Měl navíc spoutané ruce i nohy, protože jako kacíř byl považován za posedlého.“
Zima u jezera mu podlomila zdraví. Čekal, že dostane prostor před celým koncilem, jak mu bylo slíbeno. „Ale místo toho byl převezen do dalšího vězení v Gottliebenu. A nakonec do františkánského kláštera, dnes školy,“ říká Pöschl.
Proces a rozsudek
Hus byl třikrát vyslechnut, ale za nedůstojných podmínek. „V jednom dopise píše: ‚Ve vězení na mě nikdo nekřičel. Tady na koncilu neslyším vlastního slova.‘ Obviňovali ho i z výroků, které nikdy neřekl,“ vysvětluje Pöschl.
Král Zikmund mezitím otočil. „Písemně napsal, že nebude bránit kacíře, a že pokud se Hus nepodřídí, rád se zúčastní jeho upálení. To je citace, kterou máme vystavenou.“ 6. července 1415 byl Jan Hus upálen. Jeho popel vysypali do Rýna, aby se z něj nestalo poutní místo. O necelý rok později skončil stejně i Jeroným Pražský.
Proč muzeum stále promlouvá k lidem
Pro Pöschla je význam muzea i teď v 21. století zcela jasný. „Jan Hus je symbolem občanské odvahy. Nechtěl rozdělovat, chtěl zlepšit církev i společnost. Jeho učení o skromnosti, pravdě a svědomí je aktuální i dnes.“ Muzeum spolupracuje s českými institucemi, např. s Husitským muzeem v Táboře. „Nemáme žádný jeho autentický portrét,“ říká ředitel. „Obrazy vznikly až desítky let po jeho smrti. Vypodobňují ho asketicky, ale víme, že byl spíše zavalitější. Nejde ale o tělo. Jde o ideu.“
A ta stále přitahuje. „Nedávno tu bylo 40 českých školáků. Jeden se mě zeptal: ‚Stál Jan Hus opravdu tady?‘ A já mu odpověděl: ‚Možná ne. Ale rozhodně stál za pravdou.‘“
