Oslavy Husova výročí před 100 lety zažehly diplomatickou válku s Vatikánem
Konflikt se vyhrotil bouřlivými oslavami výročí upálení Mistra Jana Husa 6. července 1925. Lidová shromáždění nabrala na mnoha místech podobu útoků na katolickou církev. Papežský nuncius na pokyn z Říma opustil Prahu.
Šlo o bezprecedentní krok Vatikánu. Ale k diplomatické roztržce se schylovalo už několik měsíců. Pro katolickou církev byl Hus i po staletích stále jenom kacířem, kterému se po zásluze dostalo trestu upálením. Pro novou republiku byl Mistr Jan mučedníkem. Mysl většiny národa splynula s názory historiků a osobností jako byl František Palacký nebo Alois Jirásek. A pak byl tu Tomáš Garrigue Masaryk, oslavovaný prezident osvoboditel, který Jana Husa označoval za největší morální autoritu národa.
Katolická církev se před sto lety u Čechů vůbec netěšila dobré pověsti, přestože se k ní hlásily dvě třetiny populace. V paměti dosud měli poměry za Rakouska, kdy Vídeň opakovaně deklarovala sepětí trůnu a oltáře. Jádrem sporu se stala pozemková reforma, která se týkala i církevních statků. Katolická církev se rozhádala s některými politickými stranami i se sokolským hnutím.
Spor o mistra Jana Husa
Doutnající spory katolického kléru a československých politických špiček přiživil nový zákon o státních svátcích nové republiky, který uznává 6. červenec, den upálení Mistra Jana, jako památný den. Zákon byl přijat začátkem dubna 1925. Papežský nuncius Francesco Marmaggi proti tomu protestoval ostrou diplomatickou nótou. Vláda ministerského předsedy Antonína Švehly odpověděla v mírném tónu, že Hus je českým národním mučedníkem a přidala k tomu ještě svůj záměr povýšit na stejnou úroveň i památku dalšího mučedníka, svatého Václava.
Papežský stolec navíc rozhořčilo, že oslavy Husova svátku proběhnou navzdory protestní nótě pod prezidentskou záštitou T. G. Masaryka. Přesto prezident i členové vlády se zachovali korektně. Na mnoha slavnostech 6. července nikdo z oficiálních představitelů nevystoupil. Prezident největší oslavy na Staroměstském náměstí u památníku Jana Husa dojatě sledoval z balkonu. Ale nad Prahou, na Pražském hradě, místo prezidentské standarty, zavlála husitská vlajka s kalichem. Papežský nuncius ještě ten den večer odjel vlakem do Říma z nádraží plného národních a husitských vlajek a symbolů.
Sváteční dohry
Provokaci v podobě husitské vlajky nad Prahou papežský stolec nikdy neskousl. Považoval to za nepřijatelný, nepřátelský akt. Vyvrcholila tím největší diplomatická roztržka z doby první republiky. Katolické kruhy ostře protestovaly proti prezidentovi i členům vlády. Do církve se zase opřel levicový i liberální tisk. Švehlova vláda se málem rozpadla, protože lidovečtí ministři hrozili odchodem z koalice. Ale večer na zámku v Lánech panovala skvělá nálada.
Podle poznámky prezidentského tajemníka Františka Kučery byl Tomáš G. Masaryk v bujaré, bojovné náladě. „Po večeři hrál na klavír a zpíval slovanské písničky. Nakonec prezident zazpíval Kdo jste boží bojovníci.“ Zřejmě si nedělal z počínající diplomatické války s Vatikánem těžkou hlavu. Na rozdíl od ministra zahraničí Edwarda Beneše, který se snažil konflikt se svatým stolcem uklidnit. Ale neměl to snadné. Do Prahy se nuncius Marmaggi vrátil po třech dlouhých letech.
