Češi v Bělehradu: Andrej Kubíček o divadle, knedlících a hledání identity

Česká beseda v Bělehradu není jen spolkem krajanů – je živým centrem kultury, paměti a identity. Její předseda Andrej Kubíček vypráví o tom, jak Češi v Srbsku přežili války, komunismus i asimilaci, a jak dnes pomocí divadla, zpěvu a knedlíků hledají cestu k mladé generaci.

Tradice, která přežila války i komunismus

„Češi v Srbsku byli lékárníci, hudebníci, učitelé. Každé město mělo svého Čecha.“

„Jsem čtvrtá generace Kubíčkových, kteří žijí na jihu bývalého Rakouska-Uherska,“ říká Andrej Kubíček, předseda České besedy Bělehrad. Jeho dědeček byl vojenský hudebník, otec se narodil v Bělehradu – a dnes Kubíček vede spolek, který má kolem stovky členů a sympatizantů.

„Nejvíc si zakládáme na divadle,“ říká. „První Češi, kteří se tu v 19. století setkali, posílali pomoc na renovaci Národního divadla v Praze. A sami hráli divadelní představení. My tu tradici držíme dál.“

„Divadlo je naše paměť. První krajané ho hráli, my ho hrajeme dál.“

Vedle divadla má beseda i smíšený pěvecký sbor. „Zpíváme česky i srbsky. Začali jsme státními hymnami, pak lidovkami, Dvořákem… Máme krásný repertoár a jsme na něj hrdí.“

Monumentální stavba československého zastupitelského úřadu, v současné době Velvyslanectví České republiky, byla vybudována podle projektu českého architekta Aloise Mezery|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Mladí Češi, kteří objevují kořeny

„Naši nejlepší čeští mluvčí jsou ti, kteří se do Bělehradu přistěhovali z lásky.“

Kulturní činnost zahrnuje i vydávání knih, přednášky a výstavy. Ale jako v mnoha krajanských komunitách, i zde se potýkají s asimilací. „Srbština je slovanský jazyk, takže se čeština ztrácí rychleji. Mluvíme směsí obou jazyků. Starší generace už česky moc neumí.“

Bělehradský pivovar byl založen za přítomnosti Čechů v roce 1850|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Nadějí jsou mladí. „ Nejlépe mluví česky ti, kteří přišli do Bělehradu za láskou, protože tu mají srbskou manželku nebo manžela. A pak máme kurz češtiny s podporou Jihomoravského kraje. Profesor Jan Zorbič dokáže nadchnout studenty – nejen ty s českým původem, ale i jejich kamarády. Zajímají se o českou literaturu, filmy, dokonce i videohry jako Kingdom Come: Deliverance. A skrze to objevují jazyk i identitu.“

Placky, knedlíky a hrdost na sladké hlavní jídlo

„Byl jsem hrdý, že v mojí kuchyni může být sladké jídlo hlavním chodem. To je české.“

A co má předseda Kubíček nejraději z české kultury? „Historii. A kuchyni. Jazyk jsme moc neudrželi, ale recepty ano. Moje babička, i když nebyla Češka, uměla vařit česká jídla.“

„Nejvíc jsem miloval kynuté knedlíky – byl jsem hrdý, že u nás může být sladké jídlo hlavním chodem. A pak placky – u nás v rodině mých předků z Mladé Boleslavi se bramborákům říkalo placky. To jsem měl jako malý moc rád.“