Od Sierry po Lake Perris: Příběh krajanského trampingu
Už celé století se čeští a slovenští krajané v Kalifornii setkávají pod širým nebem, aby si připomněli domov, posílili přátelství a sdíleli lásku k přírodě. Tramping, který si přivezli z rodné země, se stal nejen tradicí, ale i mostem mezi generacemi emigrantů.
Kořeny krajanského trampingu v Kalifornii
„Český fenomén trávení volného času si do Kalifornie přivezly generace krajanů. Romantika Divokého západu je přilákala už ve dvacátých letech 20. století – nabízela únik do světa dálek, dobrodružství a kamarádství. Vzhledem k útěku z rodné vlasti se stali tuláky bez domova,“ popisuje historii zdejšího trampingu z vlastních zkušeností Yvonne Masopust, redaktorka sokolského Věstníku, v připravované knize o historii Sokola LA.
Lásku k táboření a přírodě si s sebou přivezli i čeští emigranti, kteří odešli z vlasti v roce 1948. Po roce 1968 následovala další vlna krajanů, kteří se rádi účastnili každoročního krajanského trampingu na konci léta během prodlouženého víkendu Labor Day / Svátku práce. Mnozí z nich byli v Československu odsouzeni za nepovolené opuštění republiky a nesměli se vrátit. I proto si jednou ročně vytvářeli v Kalifornii svůj malý domov – kempováním v pohoří Sierra Nevada.
První společný víkendový tábor zorganizovaly rodiny Hintnausových a Litochlebových. Tábory se rychle staly velmi populárními a od roku 1970 nad nimi převzal záštitu Pacifický distrikt Amerického Sokola, tvořený jednotami Sokol LA, Sokol SF a Sokol Fresno. Rezervace míst po neuvěřitelných 36 let zajišťoval Vladimír Litochleb. Oblíbenou lokalitou byla zejména Aspen Hollow Group u jezera Hume, kam sokolové a česká komunita jezdili po desetiletí. Někdy se však muselo přesunout i k jezeru Bass – buď kvůli nedostatku míst, nebo kvůli měnícím se protipožárním předpisům.
Organizátoři, kteří drželi tradici při životě
Dlouhá léta se o organizaci starala paní Yvonne. „Pomáhala jsem Vladimírovi s organizací. Po roce 1993 museli zřizovatelé podle nového zákona převzít zodpovědnost za cokoli, co se v táboře stane.“ Od té doby si účastníci zajišťují místa sami. Z rodinných důvodů požádala Yvonne v roce 2017 Martinu Nemecek, zda by nepomohla zajistit táborové setkání. Mělo to být jen na jeden rok, ale nakonec ho Martina organizovala každoročně až do roku 2023. Kempy vyhledávala a rezervovala podle dostupnosti na třech místech – v Green Valley, Hurkey Creek a Lake Perris.
Od roku 2024 převzala organizaci Romana Silhanova. Poslední setkání se opět konalo v Hurkey Creek. „Přálo nám počasí, takže jsme mohli uskutečnit všechny plánované aktivity. Patřily k nim soutěže ve skákání v pytlích, volejbal, přetahování lanem i karneval. Jenom táborák ze dřeva opět nahradil plamen z plynových bomb, ale příjemnému posezení a zpěvu s kytarou to vůbec nevadilo,“ popsala Romana.
Zpěv, hry a společný čas pod hvězdami
Kempinková setkání Čechoslováků dodnes často přilákají více než stovku účastníků. Kromě výletů do přírody se hrají společenské hry, pořádají sportovní soutěže a hlavně se zpívá u táborového ohně. Jak se měnil věk účastníků, měnil se i repertoár – většinou šlo o písně z mládí prožitého v rodné vlasti. „Často se zpívalo i dvojjazyčně, protože mnozí táborníci česky neuměli,“ vzpomíná Yvonne. „Do naší krajanské komunity patřil a aktivně v ní působil Eduard Ingriš, muzikant, cestovatel a autor jednoho z nejpopulárnějších táborových evergreenů Niagara. Léta s námi také zpívával pamětník trampských osad a autor písničky Mariňák, Áda Vodrážka.“
V posledních letech se stal velkým hitem sborový zpěv písně Červená se line záře, kterou zpívají tři skupiny postupně a melodie se krásně prolínají. K dalším oblíbeným písním patří Žabí údolí, Dajána, Panenka, Holubí dům a další.
Cena táboření se v Kalifornii pohybuje od bezplatného kempování v některých národních parcích až po více než 100 dolarů za noc při pronájmu chaty. V průměru lze očekávat, že za místo pro auto a stan pro čtyřčlennou rodinu se v Hurkey Creek platí kolem 30 až 35 dolarů za noc.