Z českých lesů do amazonské divočiny. Vědec Richard Policht žije svůj dětský sen v Ekvádoru
Český biolog Richard Policht strávil roky zkoumáním hlasů zvířat v Evropě, Africe i Asii. Teprve amazonský prales v Ekvádoru mu ale změnil život natolik, že opustil univerzitní kariéru a rozhodl se zůstat v Jižní Americe natrvalo. V horách i hluboko v pralese našel svět, který si vysnil už jako dítě — a také domorodý kmen Waorani, s nímž navázal nečekané a silné spojení. Jaké to je žít mezi lidmi, kteří ještě nedávno neznali civilizaci? A co člověku udělá srdce pralesa, když ho přijme mezi sebe? Poslechněte si nový díl podcastu Hovory na dálku.
Dětství mezi stromy, dospělost v divočině
Český biolog Richard Policht vyrůstal v lesích, kde si vysnil svůj budoucí život. „Od dětství jsem chodil do lesa a objevoval ho. Chtěl jsem být hajným,“ vzpomíná v podcastu Hovory na dálku. Nakonec se stal zoologem, specializoval se na hlasovou komunikaci zvířat a působil v zoologických zahradách i na univerzitě. Pracoval v Africe, Asii i na Sibiři — ale skutečný domov našel až v Ekvádoru.
Ekvádor jako splněný sen
Země, kde se na malé ploše potkává oceán, velehory a amazonský prales, ho okouzlila okamžitě. „Pro mě je to absolutní ráj. Přesně to, co jsem si vysnil,“ říká. Dnes žije v andském městečku Vilcabamba, obklopený horami a nedaleko národního parku Podocarpus. Odtud vyráží do pralesa, který se stal jeho druhým domovem.
Zlomový okamžik v Amazonii
„V pralese je člověk vyladěný. Když se vrátíte do města, najednou cítíte, co vám škodí a co ne.“
První cesta do Amazonie byla vědecká. Ta druhá už životní. Policht se dostal k šamanům, prošel očistnými rituály a ceremoniemi, které zásadně změnily jeho vnímání světa. „Najednou jsem cítil, co mi prospívá a co mi škodí. V pralese je člověk vyladěný. Když se vrátíte do města, všechno to ztratíte,“ popisuje. Po každé návštěvě pralesa bylo pro něj těžší vracet se zpět do Evropy — až se nakonec rozhodl zůstat natrvalo.
Setkání s kmenem Waorani
V Amazonii navázal nečekané spojení s domorodým kmenem Waorani, posledním civilizovaným kmenem v Ekvádoru. Oslovili ho sami. „Zeptal jsem se, proč zrovna já. A oni mi řekli, že jim moje přítomnost pomáhá — že vidí, že o jejich prales má někdo zájem,“ vypráví.
Z návštěv jejich komunity si přivezl i unikátní zvukové nahrávky. Jedna z nich zachycuje zpěv staré ženy, která mluví pouze jazykem wao a v minulosti se setkala s nekontaktovanými skupinami hluboko v pralese. „Je to paní, která neumí španělsky. Její hlas je jako okno do světa, který mizí,“ říká Policht.
Prales jako pokladnice budoucnosti
Amazonie podle něj skrývá obrovský potenciál, který teprve začínáme chápat. „Zhruba čtvrtina léků, které používáme, má původ v tropických lesích. A my známe jen zlomek toho, co prales nabízí,“ připomíná. Právě proto chce v Ekvádoru zůstat a věnovat se projektům, které podporují ochranu biodiverzity i tradičních znalostí domorodých komunit.
Jaké to je žít tam, kde civilizace končí
Jak vypadá každodenní život mezi lidmi, kteří ještě nedávno neznali moderní svět? Co člověku udělá amazonský prales, když ho přijme mezi sebe? A proč se český vědec rozhodl vyměnit univerzitní kariéru za život v horách a pralesích Jižní Ameriky?
Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Hovory na dálku a vydejte se s Richardem Polichtem až na hranici amazonské divočiny.







