Jak vypadá Ekvádor přímo „na dlani“? Díky projektu mohou Češi poznat tamní kulturu a koupit si výrobky od místních řemeslníků

Pohybuje se mezi Ekvádorem a Českem. Před osmi lety založila Markéta Pišková se svým manželem značku Ekvádor na dlani. Od té doby dováží do Česka různé řemeslné výrobky, od klobouků po hamaky. Jejich aktivity ale sahají i mnohem dál.

V roce 2016 Ekvádor zasáhlo silné zemětřesení. Dvojice se poté rozhodla založit dobrovolnický spolek, skrze nějž se mohou Češi do Ekvádoru vydat a pomáhat například při obnově města Bahía de Caráquez ležícího u pobřeží Tichého oceánu.

V rámci vašeho projektu Ekvádor na dlani do Česka dovážíte řemeslné výrobky přímo z Ekvádoru a zároveň se skrze tento projekt mohou zájemci do dané země vydat za dobrovolnictvím. Můžete nám o vašich aktivitách povědět více?

Markéta Pišková|Foto: Ekvádor na dlani

"Značka Ekvádor na dlani funguje od roku 2014. Spolu se svým mužem, Ekvádorcem, který se jmenuje José Eduardo Ganchozo Panta, od tohoto roku dovážíme do Čech řemeslné výrobky, které jsme vyselektovali jako typické, nadčasové a reprezentující Ekvádor. Co se týká potravin, patří tam kakaové boby a zelená, nepražená káva. Z řemeslných výrobků tam patří typické panamáky, tedy ručně vyráběné pletené klobouky, a výrobky z ořechu tagua. To je takový zajímavý ořech, který uvnitř vypadá jako slonovina a dá se různě barvit. Posledním odvětvím jsou textilie, kam patří třeba hamaky, ponča, šály, křesílka… Prostě krásné, hodně barevné, jihoamerické veselé látky a výrobky z nich.

Oba projekty jsou zaměřené na místní obyvatele, protože v rámci Ekvádoru na dlani dovážíme výrobky z malých dílen od malých řemeslníků, výrobců, anebo přímo z farem. Vždy se to týká podpory místních, konkrétně tedy provincie Manabí, což je přímořská provincie nacházející se přímo u břehu Tichého oceánu. Je takovou kolébkou řemeslných výrobků.

A právě zde, v roce 2018, jsme založili spolek zaměřený na ochranu přírody, který se jmenuje Global Volunteer Office. V roce 2016 tu proběhlo velmi ničivé zemětřesení, které jsme sami zažili a naštěstí přežili. Když jsme viděli, v jakém stavu se provincie nachází, založili jsme v Čechách zmíněný spolek. V jeho rámci mohou nejen Češi, i když je zaměřený primárně na ně, do Ekvádoru přijet pomáhat jako dobrovolníci na obnově města Bahía de Caráquez v provincii Manabí. Na ní navazuje přírodní rezervace Cordillera del Bálsamo. Naší spádovou rezervací s přibližně 250 hektary je v tomto velkém celku Mesita. Češi, kteří do Ekvádoru přijedou, zde především pomáhají vysazovat stromy."

Váš projekt působí ve městě Bahía de Caráquez, které jste zmiňovala. Již přes dvacet let je v Ekvádoru jediným takzvaným ekoměstem. Co si pod tím můžeme představit?

"Můžete si pod tím představit to, že se jako jedno z mála ekvádorských měst zabývá například recyklací odpadu. Řekla bych, že v Ekvádoru je to velký problém. A právě v tomto městě, v okruhu mého muže a jeho přátel, vznikl nápad na takzvané soukromé rezervace. To znamená, že pokud vlastníte relativně zajímavý kus pozemku, můžete ho spravovat jako přírodní soukromou rezervaci. Týká se to ochrany přírody, která je těšně navázaná na Bahíu de Caráquez."

Češi by se mohli od Ekvádorců inspirovat

V čem vám Ekvádorci přirostli k srdci? Co by se od nich Evropané, potažmo přímo Češi, mohli přiučit?

"To je zajímavá otázka. Například vřelost, ale to myslím, možná nebude typické jen pro Ekvádor, ale pro jižanské národy celkově. Nechci říct, že to je něco, co Čechům úplně chybí, ale mohli bychom se hodně inspirovat. Také umění odpouštět, smíření s tím, jak se věci dějí. Myslím, že inspirace je zde opravdu velká. Takže vřelost, štědrost, bych řekla."

Když jste v Ekvádoru řekla, že pocházíte z České republiky, jaká byla reakce místních? Jak moc toho o Česku věděli?

Foto: Ekvádor na dlani

"Většinou, řekněme z 80 procent, skoro všichni zmínili Czechoslovakia. Všichni si stále asociují Česko se Slovenskem. Někomu se vybavil prezident Havel. Většinou znali i sporty jako fotbal a hokej a některé jejich nejvýznamnější zástupce. Zajímavostí je, že v Ekvádoru mají typické pivo, které se vaří na způsob našeho plzeňského ležáku, ale většina Ekvádorců to neví. I když se to jejich pivo jmenuje Pilsener, netuší, že původ má v české Plzni."

Jak Ekvádorci reagovali na váš projekt, tedy na to, že se snažíte pomáhat, ať už skrze dobrovolnický program, nebo tím, že vyvážíte jejich řemeslné výrobky do Česka?

"Jak kdo. Řemeslníci už jsou třeba dost otevření. Co se týká dobrovolnických projektů, myslím, že ještě potřebujeme ujít relativně dlouhou cestu k tomu, aby místní opravdu chápali nějaký smysl a vzájemnou výpomoc. Je tam totiž takový faktor, tendence, že když je něco místního, tak o tom v podstatě ani nevědí, nebo k tomu nemají takový vztah a nemyslí si, že to je tak významné. Když se ale podíváte z pohledu někoho, kdo přicestuje z Evropy, nebo i z pohledu mého muže, který tu žije relativně dlouho, tak ty věci v Ekvádoru najednou víc vyvstanou. Když se to snažíme říct místním, tak často ani nevědí, o čem mluvíme. Co se jim zdá cizí, je pro ně v uvozovkách lepší, zajímavější.

Abych uvedla příklad, pro mě nepochopitelný fenomén je například to, že místní stojí fronty před lékárnami. A já se jich ptám proč - vždyť mají ve své zemi Amazonii… Ekosystém, který přímo navazuje na město Bahía de Caráquez. Jeho využitelnost je ale zcela minimální, místní si totiž vůbec neuvědomují, jaký má potenciál."

Ekvádor a emancipace

Zmiňovala jste, že váš manžel pochází z Ekvádoru. Narazili jste mezi sebou na nějaké, opravdu zásadní, kulturní rozdíly?

"Kulturní rozdíly se asi často týkaly komunikace a musím říct, že po této stránce je to velká výhoda pro nás pro oba, protože se máme stále co učit. Je to hodně zajímavé, protože on svým pohledem upozorní na něco, o čem bych já ani nevěděla. Jsem v tom takzvaně zajetá, léta funguju v nějakém programu. Je to ale stejné z mého pohledu k němu. Také určité pohledy, hlavně ze začátku, týkající se postavení muže a ženy a komunikace vůči sobě a dětem."

Měla jste pocit, že společnost v Ekvádoru byla ohledně postavení mužů a žen více konzervativní než v Evropě, v Česku?

"Určitě. Jsou tam určité předsudky, zejména co se týká samostatných emancipovaných žen. Nechci říct, že to platí zcela všude, ale v některých tamních vrstvách ještě převládá takové to přesvědčení, že žena patří do domácnosti k plotně a její životní náplní je starat se o děti a svého muže."

Jste v kontaktu s místními obyvateli, řemeslníky… Jak se do jejich života promítla válka na Ukrajině, inflace a s ní spojené zdražování? Má to nějaký dopad právě na řemeslníky, s nimiž spolupracujete?

"Neřeknu vám konkrétně v čem, ale obecně, úplně stejně jako teď v Čechách, se v Ekvádoru začalo zdražovat, což se dotklo i našich řemeslníků, od kterých nakupujeme výrobky. Ceny všech výrobků se zvedly, ale neříkám, že úplně dramaticky. Netýká se to ale jen těch samotných řemeslníků, ale života v Ekvádoru obecně, nahoru šly bohužel ceny služeb, potravin i výrobků."