„Hollywood mě fascinuje. Chci otevřít dveře i dalším českým talentům,“ říká herečka Leona
Česká herečka Leona Skleničková, která si říká jednoduše Leona, se po studiích v Londýně vydala do kolébky světového filmu. V Hollywoodu se snaží prorazit mezi obrovskou konkurencí, učí se nové dovednosti, zakládá vlastní projekty a věří, že jednou pomůže otevřít cestu i dalším českým umělcům. V rozhovoru mluví o odvaze, o tom, proč si zvolila mononym, jaké to je žít v Los Angeles a proč by nikdy neodmítla nabídku z Broadwaye.
Prozraďte mi na úvod – čím je čáslavská pitná voda tak výjimečná, že se tam rodí talentovaní lidé? Sochař Myslbek, režisér Forman, scénograf Svoboda… a teď i vy?
Na tohle neumím odpovědět. Možná je to tím, že je to nádherné, historické a klidné město. To má určitě vliv. Já jsem ale vyrůstala ve Vlašimi, kam se rodina odstěhovala, když mi byl jeden rok.
V americké kultuře se stále častěji objevují umělkyně vystupující pod jediným jménem – Cher, Madonna, Rihanna. U vás by navíc příjmení Skleničková v zahraničí leckdo zkomolil. Jak vás napadlo přidat se k trendu mononym a používat jméno Leona?
Inspirovali mě kamarádi z Paříže – režisér a animátor – kteří také pracují pod jedním jménem. Poprvé jsem to zkusila před dvěma lety v Los Angeles na hereckých kurzech. Zároveň jsem objevila, jak mi sedí ohromný zápal místních tvůrců. Tady, v obrovské konkurenci, člověk potřebuje odvahu a odhodlání. Původně jsem si myslela, že mou cílovou stanicí bude Londýn, ale nakonec se tady cítím víc respektovaná a vnímaná. Je fascinující, jak se mi od začátku otevírají dveře.
Prorazit v Hollywoodu se nepovedlo ani řadě slavných hereček. Nemáte z toho strach?
Naopak, motivuje mě to. Navíc tu momentálně není žádný český herec nebo herečka v mém věku, kteří by tu budovali kariéru. Baví mě být průzkumníkem nových vod a jednou bych tu ráda otevřela dveře i dalším českým talentům. Patřím do skupiny mezinárodních umělců, kteří tu společně „šlapou vodu“. Podporujeme se a snažíme se udržet nad hladinou možného úspěchu. A mám i vzory, kterým se to povedlo – třeba Ana de Armas nebo Penélope Cruz.
Dalo by se říct, že odvahu vám dodala i skutečnost, že jste nebyla přijata na DAMU, což vás nasměrovalo ke studiu v Londýně a k účasti v Prague Shakespeare Company, se kterou jste navštívila i Indii?
Ano, ohromně mě to motivovalo. Měla jsem možnost potkat se s herci a tvůrci z celého světa a poznat úžasné kultury. Objevit, jak vypadá herectví v jiných světadílech, byl zážitek k nezaplacení. Ukázalo mi to, co všechno je v téhle profesi možné.
Nedostala jste tam nabídku na roli v Bollywoodu?
Nikdo mě tehdy nekontaktoval, i když bych si v nějakém filmovém muzikálu jednou ráda zahrála. Dokonce jsem kdysi krátce studovala muzikálové herectví na JAMU.
Údajně jste ale opustila divadelní prkna? To není pravda. Jen jsem se zmínila, že je velmi těžké skloubit divadelní závazky s filmovou nebo televizní tvorbou.
Takže kdyby vám někdo nabídl vystoupení na Broadwayi, neodmítla byste?
To by byl splněný sen. Ať už muzikál, nebo činohra. Newyorská Broadway nebo londýnský West End – to jsou scény, kde bych si přála jednou stát.
Bylo pro vás jednoduché zvyknout si na hollywoodské prostředí?
Samozřejmě se mi stýská po přátelích a rodině, ale necítím se od nich daleko. Nedávno jsem dokončila film v České republice, v dubnu budu natáčet další na Slovensku, takže pořád létám sem a tam. Tady mám zatím dny plné seznamování s novými tvůrci, castingů a projekcí. Je to jedna velká jízda.
Jaký je rozdíl mezi castingy v Hollywoodu a v Evropě?
Je jich tu víc, ale konkurence je obrovská. Věřím, že osobní kontakt a vztahy jsou klíčové, proto je skvělé být tady a potkávat lidi, kteří projekty tvoří. Většina castingů se dnes dělá přes self tape, takže osobní setkání je vzácné.
Je to důvod, proč se snažíte o vlastní tvorbu?
Spíš inspirace. Čím více zajímavých lidí člověk potká, tím víc v sobě objevuje touhu zkoušet nové věci. Ráda bych jednou produkovala – mám spoustu nápadů a poznání procesu zblízka vás motivuje, že je to uskutečnitelné. Loni jsem založila produkční firmu a v Praze uvedla hereckou Masterclass. Naučilo mě to nebát se kohokoliv oslovit, což se herečce hodí.
Jak vypadá váš pracovní den v Hollywoodu?
Je to různé. Před dvěma dny jsem natáčela velký casting, na kterém mi velmi záleželo – strávila jsem tím celý den. Pak jsem šla na schůzku s kamarádkou, která mi pomáhá s propojením s místními agenty, a večer na projekci do filmového klubu, kde jsem potkala několik producentů. Je to hledání harmonie v chaosu během přesídlení do nového prostředí.
Dnes tu jezdí auta bez řidičů, jídlo rozvážejí robotická vozítka. Nebojíte se, že jste přišla do Hollywoodu v době, kdy herce nahradí umělá inteligence?
Tohle je teď téma většiny konverzací. Věřím, že si lidé uvědomují potřebu chránit lidskou stránku tvorby. Možná se někdo pokusí natočit celovečerní film s AI, ale pak bude záležet na divácích, jestli to přijmou. Já věřím, že ne – stejně jako když si při volání raději vyberete možnost mluvit s člověkem než s chatbotem.
Nejzajímavější zážitek z natáčení v zahraničí?
Loni v Londýně při natáčení seriálu Citadela. Když se kolegové dozvěděli, že jsem z Prahy, chodili za mnou s „Ahoj, jak se máš?“ nebo „Chci pivo“. V Česku pracovali na několika mezinárodních projektech a někteří tam i žili. Všichni Prahu milovali.
Díky filmu jste zvládla kickbox. Co dalšího jste se naučila?
Vyrůstala jsem na akčních filmech, sport mě baví a kickbox k tomu patří. Teď se učím španělsky. Právě získávání nových dovedností a poznávání různých profesí je důvod, proč miluji herectví.
Jaké máte herecké vzory?
Cate Blanchett. Obdivuji ji nejen za herectví, ale i za to, co dělá mimo filmový svět, a zároveň má rodinu. Líbí se mi její výběr rolí i přístup k publicitě. Dokáže se vyhnout bulváru.
Kterému žánru dáváte přednost?
Dobrému scénáři a režisérovi. Žánry mě zajímají všechny.
Monica Bellucci mi kdysi řekla, že nahota jí nevadí, pokud je součástí příběhu. Jak to máte vy v prudérnější Americe?
Můžete zkopírovat její odpověď.
Chybí vám tu nějaké české zvyky nebo jídlo?
Naopak – já je sem vozím. Knedlo-vepřo-zelo zatím neumím, to se budu muset poradit s babičkou. Ale na každý večírek nosím plzeňské pivo nebo Becherovku. Rodičům přítele jsem přivezla knihy o Praze, vzpomínky Miloše Formana a Českou kuchařku.
Leona Skleničková je mladá česká herečka, která má na kontě více než třicet filmových, televizních a reklamních rolí. Na plátně debutovala ve filmu Modelář, objevila se v seriálu České televize Ochránce i v zahraničních produkcích – například v seriálu Haunted pro Netflix, v německém filmu Hui Buh, slovenském snímku Stínohra či americkém projektu Vrána. Na divadle vystupovala s Prague Shakespeare Company a s inscenací Richard III. procestovala Indii v rámci festivalu Bharat Rang Mahotsav. Po studiích v Londýně se vydala do USA, kde se snaží prorazit na velkém plátně v Hollywoodu.
Související
-
Hovory na dálku
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.
