„New York ze mě udělal ženu, jaká jsem.“ Petra Gupta Valentová o životě mezi třemi kontinenty a umělecké rezidenci v Upstate New York
Umělkyně, kurátorka a podporovatelka českých tvůrců v USA Petra Gupta Valentová žije mezi Prahou, New Yorkem a Indií. V podcastu Hovory na dálku mluví o své cestě od restaurování soch přes intermediální tvorbu až po práci s modrotiskem, o tom, proč se rozhodla otevřít svůj domov umělcům jako neoficiální rezidenci, i o tom, jak New York dokáže člověka proměnit. „Na dvou židlích se sedět nedá,“ říká, „ale když víte, kde je váš domov, můžete se vracet.“
Petra Gupta Valentová je osobnost, která se pohybuje mezi třemi kontinenty s lehkostí, jako by šlo o jeden jediný prostor. „Moje cesta je dlouhá a určitě není přímá, je klikatá,“ říká v rozhovoru. Začínala jako restaurátorka soch — pracovala na Masarykově nádraží, v Lednicko-valtickém areálu i na německé ambasádě.
Později přešla k figuralnímu sochařství, ale brzy zjistila, že ji láká širší pole. „Umění je pro mě poznávání, osobní růst, zpracování identity a prostoru,“ vysvětluje. Proto odešla do intermediální školy Milana Knížáka. Od té chvíle se její tvorba rozšířila: performance, fotografie, film, kniha, neonové objekty, kuchařka. A především kresba, která je pro ni nejbližší technikou.
Modrotisk jako koncept
Posledních 10–15 let se Petra intenzivně věnuje modrotisku. K technice se dostala přes práci v Indii, odkud pochází její manžel. „Začala jsem pracovat na ručním tisku na látku, což mě přivedlo k doktorátu na UMPRUM,“ říká.
Spolupracuje s dílnami ve Strážnici a Olešnici a modrotisk chápe jako komplexní řemeslo, které kdysi vyžadovalo celé komunity. „Ukazuji celý výrobní postup — že k modrotisku jsou potřeba barvíři, formíři, tiskaři. Američané mají rádi historii a tohle je pro ně fascinující.“
Její výstava Zhmotnění neviditelného v Českém centru v New Yorku představila modrotisk jinak: protisky, nové vzory, kresby inspirované plevelem a rostlinami z její zahrady v Upstate New York. Součástí byla i spolupráce s Františkem Matouškem, který pracuje s vytrhávaným denimem. „Zjistili jsme, že uvažujeme podobně, a řekli jsme si, že začneme spolupracovat.“
New York jako formující síla
Petra jezdí do New Yorku od roku 1997. Později získala Fulbrightovo stipendium a vystudovala Hunter College. „Věděla jsem, že New York je město, kde chci žít. Potřebovala jsem ten velký otevřený obzor,“ říká.
Začátky nebyly jednoduché, ale měla jasno: „Člověk se nesmí nad sebou dojímat. Musí hodně pracovat, bavit se se všemi otevřeně a potlačit nervozitu.“
New York ji podle jejích slov zásadně proměnil: „New York ze mě udělal člověka, jaký jsem, ženu, jaká jsem. A jsem vlastně šťastná.“
Vazby na domov
Přesto cíleně udržuje spojení s Českem. V roce 2015 se na rok přestěhovala do Prahy se svými dvěma malými syny. „Umožnilo mi to navázat na modrotisk, začít zase vystavovat, spojit se se spolužáky.“
Od té doby se pravidelně vrací. „Na dvou židlích se sedět nedá. Musela jsem si uvědomit, kde je můj primární domov. Ale když to víte, můžete se vracet.“
Rezidence, která vznikla sama od sebe
V době covidu začala Petra s rodinou budovat neoficiální uměleckou rezidenci v Upstate New York. Koupili bývalou koňskou farmu o rozloze 15 hektarů — lesy, pole, rybníky, řeka, medvědi, kojoti, volavky. „Každý, kdo tam přijede, říká, že to připomíná Vysočinu,“ směje se.
Rezidence nemá pevná pravidla. „Umělci s námi žijí. Chceme, aby to bylo pohodlné pro obě strany.“
Dům je moderní, prostorný, s vnitřním bazénem a saunou. Umělci mají k dispozici materiál, plátna, rámy. „Někdo přijede jen přemýšlet, někdo hrát hudbu, někdo tvořit. A někdo řekne: já nevím, jak dlouho tu budu, až budu chtít, vrátím se do New Yorku.“
Petra dodává: „Je to volnost. Dveře jsou stále otevřené. A nikdy nevíme, kolik lidí ten den budeme mít.“
New York žije
Na otázku, zda současná Amerika přeje umění, odpovídá: „New York žije. Je tam fantastická atmosféra. Město je plné optimismu a energie.“
A dodává, že její spolužáci z Hunter College tvoří víc než většina spolužáků z AVU. „Všichni mají práci, dobré životy, vystavují, dělají projekty.“
Petra připravuje velkou výstavu s Františkem Matouškem v pražské Trafačce v roce 2027. „Mám dost práce — šup šup zpátky do ateliéru,“ uzavírá rozhovor.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Hovory na dálku. Najdete ho, stejně jako všechny předchozí rozhovory se zajímavými expaty, ve všech podcastových aplikacích.