Kde končí motoráky, jezdí podél vytrhaných kolejí starý autobus
Severočeskou lokálku z Velkého Března do Úštěku měl dávno potkat osud desítek jiných tratí – zastavení provozu, úřední zrušení, vytrhání kolejí. Dneska je ale všechno jinak a trať vedoucí do Zubrnic patří k vyhledávaným cílům pěších turistů, milovníků železnic, ale i třeba lidové architektury a mlynářství.
„Můj tatínek jezdil celý život po téhle dráze do práce v Ústí nad Labem, pracoval tam u spojů,“ vzpomíná Pavel Tichna v motorovém voze strmě stoupajícím od pravého břehu Labe do kopců u Zubrnic. „Musel kvůli tomu každý den vstávat už v půl čtvrté. Nakonec si přece jen pořídil moped a jezdil do Ústí na něm.“
Ano, přiznejme si to, trať Velké Březno – Úštěk s odbočným „ocáskem“ Lovečkovice – Verneřice nikdy nebyla terno pro ty, kdo spěchají. A přiznejme také rovnou, že Pavel Tichna má k téhle dráze vztah nejen kvůli tatínkovi (a také dědovi, úštěckému výpravčímu), ale i proto, že na ní dnes pracuje. Jako vlakvedoucí a průvodčí Zubrnické museální železnice. „Pracuji tu jako brigádník, ale touhle lokálkou prostě žiju i bez toho.“
Trať láká filmaře
Dvojice tratí pod Bukovou horou, ve východní části Českého středohoří, přestala sloužit svému účelu v 70. letech. Navždy ale její kouzlo stačil zachytit rodinný film Páni kluci z roku 1975. O čtvrt století později se na zubrnickém nádraží natáčel neméně oblíbený muzikál Rebelové a o další čtvrt století později (přesněji v roce 2024) tu vznikal válečný film Tichá pošta. Mezitím už se ale Zubrnice a jejich okolí dávno staly synonymem citlivé, a přitom atraktivní péče o památky, o zachování ducha starých časů, který stále přitahuje nejen zájemce o železnici, ale i o historii a krásy tohoto kraje. Spolku železničních nadšenců se podařilo trať – zčásti už mezitím oficiálně demontovanou, zčásti neoficiálně rozkradenou – odkoupit od státu a v roce 2010 v její západní části obnovit provoz.
„Jsme Němci, žijeme ale v Brně,“ vykládá chlapík s bradkou, který právě uličkou prostrkal svého synka až do čela vlaku. Maminku a malou sestřičku nechali v hloubi motorového vozu a sami teď spolu se strojvedoucím Přemyslem Koškem bedlivě sledují koleje. „Vydali jsme se na výlet na Ústecko a letáček zubrnické lokálky jsme náhodou našli v hotelu. Je to ale úžasné, přesně tohle nám vyhovuje,“ raduje se z kodrcavé jízdy mužská část německé výpravy.
Když krajem pluje loď na kolejích…
Užívá si to i strojvedoucí. Přemysl Košek je normálně výpravčím na hlavní trati ve Velkých Žernosekách u Litoměřic. Ale i on se zhlédl v zubrnické dráze. „Členem spolku jsme od roku 2000, fíru dělám asi šest let,“ vykládá a nespouští při tom oči z trati. „Normálně jezdím na historickém Hurvínkovi M 131. Ten je ale zrovna čerstvě nalakovaný, ještě na něm jsou nějaké drobné nedodělky a vrátí se do provozu v srpnu.“
A tak jedeme motorovým vozem M 152.0, známým mezi železničními nadšenci jako Orchestrion nebo i nepříliš lichotivě Šukafon. I to je ale kus historie, vždyť se vyráběly od 70. let a dnes už jsou v provozu k vidění velmi zřídka – k radosti mnoha lidí, kteří si stěžovali na hluk, nepohodlné sedačky, že tyhle vozy nemají klimatizaci a tak dále… Jenže Orchestrionem jezdily do práce a do školy celé generace. A ani osmačtyřicetiletý strojvedoucí Košek na tohle železniční vozidlo nedá dopustit. „Je jako loď, hladce proplouvá krajinou. Hurvínek je daleko jednodušší. A u něj si také uvědomíte, jak to bylo náročně pro strojvedoucí, kteří na něm jezdívali celé dny, den co den,“ vykládá o starší generaci motoráků, která má kořeny dokonce už ve 40. letech.
Malebné Zubrnice jsou zatím konečná
Jízda z Ústí nad Labem – Střekovapřes Velké Březno do Zubnic není samoúčelná. Z vlaku se tu všichni nevyhrnou jenom proto, že musejí, ale i proto, že vesnice má co nabídnout sama o sobě. Na nádraží je vkusná a velmi dobře popsaná železniční expozice i výstavka věnovaná filmovým Rebelům. Zubrnice jsou ale především domovem vyhlášeného skanzenu, který se pomalu stává muzeem v přírodě https://www.nmvp.cz/zubrnice . Tedy vydaly se zdařilou cestou od souboru víceméně strnulých památek k expozici ukazující prolnutí lidí se zdejším krajem.
Nadšenci z museální železnice za pomoci sponzorů, sponzorsky poskytnuté techniky i vlastních sil a brigádníků udržují trať z Velkého Března po Zubrnice. Jenže ona dřív vedla dál do Úštěku a měla i onu odbočku do Verneřic. A tam se dnes také koleje nanovo protahují. Za Zubrnicemi už se dokončuje dvoukilometrový úsek, a sen je dostat se časem až do Úštěka. Obnovit celou trať, po které kdysi jezdil do práce tatínek vlakvedoucího Pavla Tichny.
S Rostislavem na gumových kolech
Ani teď ale v Zubrnicích nemusí s koncem kolejí končit dobrodružství! Kdo chce, může k další cestě na Úštěk přestoupit do legendárního autobusu Škoda 706 RTO lux. Už sem let s ním letní provoz zajištuje šofér Rostislav Štěpnička. „Když je tu zrušená železnice, jezdím vlastně jako náhradní autobusová doprava,“ směje se za obstarožním volantem řidič v neméně obstarožní uniformě ČSAD. Pan Rostislav se ani netají, jak si svoji roli užívá – cestou každému mává a každý mává na něj, troubí, pyšně vykládá, která babka mu při první ranní jízdě donesla k silnici koláč a která štrúdl. Spolu s autobusem mají domov na Karlovarsku, jak pan Štěpnička, tak jeho autobus příznačně přišli na svět v roce 1961.
Jeho zaměstnavatel, firma AKV – Autobusy Karlovy Vary – vysoutěžila tuto linku T32, a tak řidič Štěpnička tráví velkou část léta na Úštěcku. „Když má náhodou ertéóčko poruchu, musíme samozřejmě linku zabezpečit modernějším autobusem, nemůžeme jen tak vynechat, když jsme stejně jako lokálka do Zubrnic součástí integrované Dopravy Ústeckého kraje,“ vysvětluje. A hned varuje, že s jeho korábem známým z filmů pro pamětníky už to ale umí málokdo. „To se musí dvakrát spojka a meziplyn, jinak vás to nakope do pazoury,“ objasňuje způsob řazení rychlostí a spouští další vodopád technických detailů brzdění autobusu.
Zubrnická lokálka do našeho seriálu Léto na kolejích patří nade vší pochybnost. A jízda podél vytrhaných kolejí na gumových kolech Škody RTO s Rostislavem Štěpničkou za volantem si proto shovívavou výjimku k zařazení do železničního seriálu také jistě zaslouží!
