Útěk za svobodou i 59 grandslamů: Martina Navrátilová oslavuje 70. narozeniny
Když v roce 1975 osmnáctiletá dívka z Řevnic zažádala v New Yorku o azyl, netušila, že tím změní nejen běh svých vlastních dějin, ale i celého světového tenisu. Zářivá dráha levoruké fenomenální tenistky je lemována absolutním rekordem 354 turnajových trofejí, vyhnanstvím od rodiny i dramatickým návratem do rodné země v amerických barvách. Nyní Martina Navrátilová oslavuje kulaté sedmdesáté narozeniny. Jaká byla cesta dívky z Klamovky až na samotný tenisový Olymp?
Z řevnické antuky přes Klamovku až do Londýna
Příběh sportovní ikony se začal psát v Praze v říjnu 1956. První dětské krůčky dělala ve Špindlerově Mlýně, ale tenisový talent v ní naplno zažehl až klub LTC v Řevnicích, kde poprvé sevřela raketu v pouhých pěti letech. Její růst byl raketový – na pražské Klamovce pod dohledem slavné Věry Sukové už v devíti letech deklasovala výrazně starší protihráčky.
Netrvalo dlouho a z mladé naděje se stala domácí jednička. Když v roce 1973 jako šestnáctiletá poprvé odcestovala do posvátného Wimbledonu, dokázala v dospělé dvouhře okamžitě vyřadit bývalou šampionku French Open Christine Jamesovou a v dívčí juniorce prošla až do finále. Londýnská tráva jí uhranula a postupně se stala jejím nejzamilovanějším dvorcem.
Těžká volba v New Yorku a strach ze Sibiře
Sportovní úspěchy v osmnácti letech na Australian Open, Roland Garros i US Open zastínila politická realita. Komunistický režim mladé tenistce stěžoval cestování na západní turnaje, vytýkal jí „přílišnou amerikanizaci“ a hrozil omezením kariéry. Po prohraném semifinále na US Open v září 1975 proto padlo osudové rozhodnutí: Martina zamířila přímo na newyorský imigrační úřad.
Československo jí okamžitě odebralo občanství. Zelenou kartu získala rychle, ale na americký pas si musela počkat dlouhých šest let. Během té doby žila v neustálé obavě – cesty plánovala tak, aby se vyhnula sovětskému vzdušnému prostoru pro případ nouzového přistání v Moskvě. Úleva přišla až 21. července 1981 s udělením amerického občanství. S novou jistotou přišla naprostá dominance na kurtech: v sezóně 1982 ovládla 90 ze 93 duelů a o rok později dokunce 86 ze 87 zápasů.
Slzy a potlesk na Štvanici: Návrat v cizím dresu
Jedna z nejneuvěřitelnějších kapitol se napsala v létě 1986. Po jedenácti letech v exilu se Martina vrátila do Prahy jako reprezentantka USA na Pohár federace. Komunistický režim se ji snažil ignorovat – její jméno chybělo v oficiálních brožurách a rozhovory byly zakázané. Českoslovenští diváci na přeplněné Štvanici však dali jasně najevo, co si myslí: přivítali ji bouřlivým potleskem. Ve finále nastoupila proti své bývalé krajance Haně Mandlíkové, vyhrála a získala pro USA rozhodující bod. K rozčarování českých hráček patřily nejsilnější ovace právě jí.
Její herní výdrž i čísla popíraly fyzikální zákony. Martina Navrátilová nasbírala celkem 354 profesionálních titulů (167 ve dvouhře, 177 ve čtyřhře a 10 ve smíšené čtyřhře), což je absolutní rekord v historii celého tenisu. Z toho 59 trofejí získala na Grand Slamech (18 dvouhra, 31 čtyřhra, 10 mix).
V roce 2003, ve věku 46 let a 8 měsíců, vyhrála na Wimbledonu smíšenou čtyřhru po boku Inda Leandra Paese. Stala se tak nejstarší grandslamovou šampionkou historie a zároveň vyrovnala absolutní rekord Billie Jean Kingové s 20 wimbledonskými tituly napříč disciplínami. Sérii úchvatných vystoupení v Londýně definitivně uzavřela až v červenci 2006.
Hrdá Češka s americkým pasem
Návrat ke svým kořenům se dokonal 9. ledna 2008, kdy po letech úsilí získala zpět české občanství, aniž by se vzdala toho amerického. Dnes tak drží oba pasy a bez obalu se vyjadřuje k politickému dění na obou březích Atlantiku. Svoji pověst bojovnice – ať už s raketou v ruce, s režimem nebo později se zdravotními komplikacemi – si drží neustále. Žena, pro kterou prohra nikdy nebyla možností, slaví 70 let.
