Na pohled křehký, uvnitř nezdolný. Petr Placák vzpomíná na Václava Havla
Česko si připomíná 90 let od narození Václava Havla. Na bývalého prezidenta vzpomíná řada osobností. Dnes jeho lidskou stránku, přednosti i paradoxy připomene jeho přítel Petr Placák - spisovatel a klarinetista skupiny Plastic People of the Universe.
"Soustavněji jsem ho začal vnímat někdy v roce 1984, když jsme u něj na chalupě na Hrádečku zkoušeli s Plastic People of the Universe skladbu Hovězí porážka. Tam nám vařil a staral se o nás. A první dojem byl, že neměl vůbec žádné předsudky vůči lidem z undergroundu, ani vůči nám, kteří jsme byli jen hloupí mladíci. Naopak, zacházel s námi jako se sobě rovnými a zajímalo ho, co děláme."
Vztah mezi kapelou a Václavem Havlem vyvrcholil v dubnu 1993, kdy poprvé navštívil Spojené státy jako prezident České republiky. Plastic People of the Universe uspořádali koncert v Bílém domě. Placák navíc vzpomíná, že díky Havlovi a jeho hudebnímu vkusu v Praze vystoupili Frank Zappa, Lou Reed a The Rolling Stones.
Prezidentství ho do jisté míry "převálcovalo"
I když ho stále velmi obdivuje, jak to v opravdových přátelstvích bývá, Petr Placák není shovívavý a Havlovi nadále vytýká některé věci, které se týkají především jeho vyčerpávajícího období v prezidentském úřadu.
"Já myslím, že tam byla jedna chvíle, kdy ho to prezidentství do jisté míry "převálcovalo". Je to i v nějakém natočeném dokumentu. Mně tehdy strašně naštval, že prodal půlku Lucerny Chemapolu. Člověk má to, co zdědí po předcích rozvíjet dál. Když se o to nechtěl starat, tak měl udělat nějakou nadaci. On to samozřejmě věděl, že to bylo špatně, a někdo mu to v nějakém dokumentu vyčítá. On se na něj oboří, proč by to nemohl prodat Chemapolu, i když to vede nějaký estébák, že prostě ti estébáci jsou všude, a nikomu to nevadí, a tak dále. A bylo vidět, že to není úplně upřímné, že se snaží ospravedlnit sám sebe. To trvalo pár let, než se z toho zajetí prezidentství, kam samozřejmě nechtěl, osvobozoval. A pár let před smrtí to byl znovu Václav Havel, znovu to byl ten úžasný člověk, kterého jsme znali. Byl to jenom člověk z masa kostí, nebyl to žádný nadčlověk, a ta funkce ho přece jenom do jisté míry jeden čas pohltila."
Tužky musely být ořezané a srovnané
Petr Placák poukazuje i na to, že na osobní úrovni ho překvapoval výrazný kontrast v Havlově povaze.
"On byl úžasně svobodomyslný, a přitom musel mít přesně srovnané a ořezané tužky na psacím stole. A takové ptákoviny, čemu se člověk v duchu smál. Na jednu stranu byl pedant ve věcech denní potřeby, na druhou stranu to byl úžasně teda svobodomyslný člověk, který uvažoval bez nějakých předem daných škatulek, bez nějakého kulturního nebo sociálního zařazení, jako málokdo jiný v té době."
Další Havlovou vlastností, kterou Petr Placák zdůrazňuje, je to, co se dnes obvykle zahrnuje pod pojmem „odolnost". Tuto vlastnost vidí především v jednom rozhodujícím okamžiku: když byl Havel uvězněn po podpisu Charty 77, a uprostřed tohoto šoku obdržel zprávu o smrti filozofa Jana Patočky.
"Tehdy se vzdal role mluvčího a měl velkou krizi, což ho myslím pronásledovalo po celý zbytek života, že tehdy zakolísal, že to na chvíli vzdal. Dokonce ho natočili, myslím do televize, kdy o tom něco říkal. To byla doba, kdy potom sám sobě vyčítal, že tehdy selhal. A právě proto je to cennější, protože on nebyl žádný rebel nebo takový bojovník. On byl extrémně slušný, přesto ho nikdy nedostali. Vytrval úžasně. V tom posledním kriminále nebo předposledním málem umřel. Na pohled to byl křehký muž, který se téměř nedokázal bránit, ale měl takovou vnitřní sílu, že dokázal překonat všechno."
Nikoho dopředu nesoudil
Petr Placák poukázal i na další Havlův rys, který ho obzvláště dojal, a který podle jeho názoru nejlépe vystihuje jeho celkovou osobnost.
"Mně se na něm strašně líbila jeho zvídavost, že ho zajímalo, co člověk říká, že někam nevstupoval s předem daným názorem. Opravdu ho zajímalo, co ten či onen dělá. A nejenom v umění, ale obecně. Učil se z toho. To nebyla nějaká zdvořilost, ale bral to jako součást intelektuálního vývoje. A tahleta poctivost toho intelektuála, to se mi strašně na něm líbilo."
Stejně jako u velkých osobností, které přesahují svou dobu, čím více let uplyne, tím více nám taková autentická osobnost, jakou byl Havel, chybí a tím naléhavější se stávají jeho myšlenky. Možná právě proto jsou ty první dojmy, které sám vyvolával, i dnes tím nejlepším shrnutím jeho odkazu.
Rozhovor připravil Juan Pablo Bertazza, přečíst a poslechnout si ho můžete zde: Petr Placák: “Ese hombre tan frágil en apariencia resultó tener una fuerza interior capaz de sobreponerse a todo”
