Norská opera na Pražském jaru
V rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2002 v koprodukci s Den Norske Opera v Oslu a pod záštitou velvyslance Norského království v Praze pana Lasse Seima se ve čtvrtek poprvé po sto letech představila v našem hlavním městě norská opera.
Ve světové premiéře uvedla nové dílo současného norského skladatele Trygve Madsena nazvané "Circus terra" neboli "Cirkus Země" Státní opera Praha. Podle českých inscenátorů je dílo, vycházející z cirkusové estetiky, "divadlem o divadle", hudební koláží střídající styly i citáty ze známých klasických oper. Libretista Jon Bing napsal text, v němž vystupuje kosmonaut ztroskotavší na cizí planetě, jako podobenství. Ze svého obdivu ke skladateli a jeho hudbě se Radiu Praha vyznal dirigent opery Vojtěch Spurný...
uvedl dirigent Vojtěch Spurný k Madsenově opeře "Circus terra", která obohatila program 57. ročníku Pražského jara a je v historii druhou norskou operou, jejíž světová premiéra se konala mimo území Norska, v Praze. I ta minulá se uskutečnila na stejném jevišti: v roce 1900 byla v tehdejším Novém německém divadle poprvé uvedena opera "Norská svatba" od skladatele Gerharda Schjederupa. Koprodukční uvedení současné opery Trygve Madsena "Circus terra" v Norské opeře v Oslu je plánováno na letošní říjen.
Také původní česká tvorba je na repertoáru letošního hudebního festivalu Pražské jaro. 24. května zazní ve světové premiéře ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě pod dirigentskou taktovkou Vladimíra Válka v provedení rozhlasových symfoniků nové dílo hudební skladatelky Sylvie Bodorové "Juda Maccabeus". Se stejnojmennou postavou si autorka vybrala starozákonní téma osobní statečnosti a míry, kam až člověk může zajít: "Když je ponižován, má bojovat. Ráda bych posluchače oslovila tak, aby na vlastní kůži zažili, jak se jich to týká - že za pravdu, za hodnoty převyšující nás osobně, má cenu se bít," uvedla skladatelka s tím, že po 11. září loňského roku, kdy se Spojené státy staly terčem bezprecedentního teroristického útoku, je to ještě více aktuální, a těžko lze najít lepší zdroj pro téma, než bibli, ve které je vše. O svém vztahu k největšímu mezinárodnímu hudebnímu svátku a vlastním uměleckém přínosu dále řekla...
řekla o svém oratoriu "Juda Maccabeus" Radiu Praha skladatelka Sylvie Bodorová.
Snímky ze školních let fotografa Ladislava Sitenského, připomínající atmosféru oblíbených filmů "Cesta do hlubin študákovy duše" a "Škola základ života", si mohou v těchto dnech prohlédnout všichni ti, kdo zavítají do pražského Obecního domu. Třiaosmdesátiletý klasik české fotografie Sitenský, který působí jako fotograf od roku 1946, ale první fotky pořídil už jako čtrnáctiletý, se proslavil především svými reportážemi o československých letcích v Británii a sérií snímků z pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka "To kalné ráno", která byla naposledy vystavena v roce 1997 na Pražském hradě. Právě tehdejší výstava dala podnět k hledání dosud nezveřejněných fotografických cyklů z jeho rozsáhlého archívu a k současné expozici, dnes významné i tím, jak sám říká, že zachycuje i kus historie oné doby...
Ladislav Sitenský takřka sedm desítek let nesundal fotoaparát z ramene. Fotil všechno, co se kolem dělo, nikdy nebyl specialista na určité téma. Vedle válečné fotografie zachycoval i předválečnou Prahu, malostranské dvorky a kluziště na Vltavě. Po osvobození se zaměřil na fotografování přírody a krajiny, portréty herců, sportovců a politiků. Vedle řady československých, anglických a francouzských medailí za chrabrost a zásluhy z druhé světové války získal zlatou medaili za soubor fotografií na výstavě Expo 58 v Bruselu, zúčastnil se více než 50 českých i zahraničních výstav a vydal 12 fotografických publikací. A kde bude jeho další výstava, a co dále připravuje..?
Snímky newyorských mrakodrapů, jihočeské duhy i zabahněných rockových fanoušků z festivalu ve Woodstocku nabízí výstava "Kolem světa s Janem Halaškou". Své práce šestačtyřicetiletý Čechoameričan přestavuje v pražské Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka. Fotografování - jak říká - nepovažuje za zaměstnání, ale za zábavu. Jeho filozofií je vydat se do některé země, vyfotit deset filmů denně a nebrat se moc vážně. Tento postup by prý doporučoval všem začínajícím fotografům. Sám se chlubívá tím, že nemá fotografické vzdělání. Halaškovy barevné snímky mají široký tematický záběr přes přírodu, architekturu až po výrobní linky. S fotoaparátem procestoval téměř celý svět...
vysvětluje Jan Halaška, který se narodil v Praze, kde navštěvoval Akademické gymnázium a poté Vysokou školu ekonomickou, kterou dokončil roku 1978. V témže roce emigroval do Spojených států, osm semestrů studoval filmařinu na State University of New York at Purchase a vydělával si nejrůznějším způsobem na živobytí, včetně péče o stoletou matku Alexandra Hackenschmieda, v New Yorku žijícího českého avantgardního filmového dokumentaristy a fotografa, o níž natočil i krátký film "Babička". Prvním fotografem, který ovlivnil jeho kariéru, byl Václav Chochola, dalším, který měl na něho klíčový vliv, byl rodinný přítel Karel Ludwig, a konečně tím nejdůležitějším, v Americe žijící významný český fotograf Jan Lukas. Snímky Jana Halašky jsou zastoupeny v nejdůležitějších katalozích a agenturních archivech světa - ve Spojených státech, Japonsku, Rakousku, Německu, Švédsku, i v České tiskové kanceláři.
