O čem se mluví
Na Hradě opět vlaje prezidentská standarta na znamení, že skončila doba nejistoty a země se vrací k zavedenému pořádku. Vysílá uklidňující signál navzdory tomu, že ne každý přijal nástup Václava Klause s podobnými pocity.
"Podle mého to byl projev člověka, který ví, co je prezidentská funkce."
Místopředseda vlády, šéf Unie svobody Petr Mareš je sdílnější.
"Já myslím, že byl stručným shrnutím toho, co Václav Klaus říkal už před tím. Já osobně bych asi věnoval větší prostor předchůdci, ale to není kritika, to je konstatování."
"Já to beru jako fakt, který z určitého úhlu pohledu je skutečně úlevou."
Ministr bez portfeje, poslanec za Unii svobody Vladimír Mlynář formuluje své pocity přímočařeji.
"Úlevu cítím při jiných příležitostech, než je volba prezidenta."
Je ovšem známo, že mezi Mlynářem a Klausem nepanují už léta zrovna idylické vztahy. Oba se sice dobře znají už od sedmdesátých let, kdy byl Mlynář ještě malý kluk, a Klaus navštěvoval ekonomické semináře, které doma pořádala Mlynářova matka. Zeď mezi nimi vyrostla zřejmě v roce 1998 po pádu Klausovy vlády, kdy prezident Václav Havel sestavil úřednickou Tošovského vládu a povolal do ní i mladíčka Vladimíra Mlynáře. Klaus pak jednou nazval Mlynáře drzým spratkem a snad mu slíbil i pár facek. Mlynář ale Klausovu volbu nijak nezpochybňuje.
"Já si myslím, že osobní vztahy se do politiky nemají vtahovat. Beru to jako výsledek demokratických voleb. Je to český prezident a v tomto smyslu je to samozřejmě i můj prezident."
Honit se za politiky ODS očividně nemá smysl. Ti samozřejmě září jako sluníčka, rozdávají úsměvy na všechny strany, poplácávají se po zádech. Zato takový evangelický farář Svatopluk Karásek, nezávislý poslanec z klubu Unie svobody, se tváří zachmuřeně.
"Já bych byl radši, kdyby ještě proběhla pátá či šestá volba. Ty první dvě volby se mně zdály úspěšné, protože nebyl zvolen ani Klaus, ani Zeman. To jsem považoval za úspěšnou volbu, ale ta třetí dopadla špatně."
Svatopluk Karásek je ale skeptický i k návrhům na budoucí přímou volbu prezidenta, která by se mohla uskutečnit za pět let.
"V tom je všeobecná shoda, že ta příští volba bude plebiscitem, ale nejsem si jistý, že to potom bude lepší."
Ministr vnitra Stanislav Gross je znám svou diplomatickou mluvou. Je prý rád, že Česká republika má prezidenta, i když jeho favoritem byl někdo jiný.
"Každý prezident, kromě té funkce, kterou mu ukládá Ústava, má takovou pozici ve společnosti, jakou si vydobude. To je samozřejmě věcí každé osobnosti. Já doufám, že Václav Klaus bude prezidentem, který bude hájit zájmy České republiky."
Ochotně se se svými pocity svěřuje bývalá herečka Táňa Fischerová, nezávislá poslankyně z klubu Unie svobody. Zvolení Václava Klause ji vůbec nepotěšilo a navíc se jí nelíbí, že k tomu došlo i zásluhou komunistů. Jenže volba byla tajná, takže o počtu komunistických hlasů se dá pouze spekulovat.
"Ano, a já jsem ten, kdo od začátku zvedal ruku pro veřejnou volbu, protože já si myslím, že občané mají vědět, jak jimi zvolení zástupci volí, že je to opravdu věc veřejná, která se týká každého. Bohužel jsem prohrála."
Výhrady má Táňa Fischerová i k inauguračnímu projevu nového prezidenta. Nejvíce ji rozladila a zneklidnila ta pasáž, v níž Václav Klaus mluví o tom, že 'Naši spoluobčané musí mít jistotu, že jejich zájmy reprezentují pro ně viditelní, jimi zvolení politikové a že se nerozhoduje v žádných tajemných seskupeních, která neprošla volebním ohněm'.
"Vymezování se vůči určitým nevoleným skupinám je podle mého názoru naprosto nedemokratický prvek a nepochopení demokracie, jako věci veřejné, kdy každý občan má právo vyjadřovat se k tomu, co se děje. A jisté ohraničení vůči Evropě, tj., že budeme hájit vlastní zájmy, to co už zaznělo dříve, to všechno ve mně opravdu budí obavy z příštího vývoje."
K inauguraci Václava Klause se nedostavilo 22 poslanců. Sedm z nich se omluvilo. Chybělo i devět senátorů, například místopředseda Senátu Jan Ruml či neúspěšná prezidentská kandidátka Jaroslava Moserová. Oba se prý ale omluvili. Jestliže ve Vladislavském sále byl poměr příznivců a odpůrců Václava Klause téměř vyrovnaný, zcela jinak to vypadalo na třetím hradním nádvoří, které suverénně ovládla asi tisícovka obdivovatelů nového prezidenta. Paní Eva Martinová přijela na Hrad až z Kutné Hory.
"Jsem šťastná, že budeme mít konečně hlavu státu, jak má být. Myslím si, že je to po Karlu IV. a prezidentu Masarykovi další hlava státu, na kterou můžeme být pyšní."
Na hradní nádvoří se odvážilo vstoupit i několik Klausových odpůrců. Ti si ale museli připadat jako první křesťané v aréně se lvy za císaře Nera. Padlo i pár facek. Některé netolerantní jedince z řad Klausových příznivců však nakonec dokázala spolehlivě zpacifikovat drtivá demokratická většina stoupenců prezidenta. Tak tomu bylo i ve chvíli, kdy se k davu přiblížil muž s transparentem, na němž stálo 'Lež vítězí'.
"Běžte odsud."
"Pane nesahejte na mě..."
"Já na vás nesahám"
"Tak se mě nedotýkejte"
"No to je bezvadný, proč tady jste?"
"Nesahejte nebo v tu chvíli šlehnu já"
"Proč nám to tady kazíte, běžte pryč"
"Pane, já vám říkám, abyste šel ode mě"
"Běžte někam jinam"
"Ale on říká svůj názor, o co vám jde proboha."
"Mě to tady kazí, nemůžu si pomoci"
"Ale každý přece může fandit komu chce, pokud nedělá nějaké pozdvižení nebo někoho neuráží, tak ať si dělá, co chce"
Pozvánku na inauguraci nového prezidenta dostal i předseda Sdružení bývalých politických vězňů Stanislav Stránský. S Václavem Klausem se už setkal mnohokrát, naposledy na nedávné valné hromadě Sdružení. Rozhodně prý nemá problémy s tím, aby vyjádřil, co cítí.
"Dělá mně to dobře už z toho titulu, že - abych se moc neopakoval - budeme mít prezidenta s velkým P. Já nechci být nějakým kritikem minulého prezidenta pana Václava Havla. My jsme byli rádi, že byl. Ale teď jsme zase rádi, že máme prezidenta Klause."
Na Pražském hradě tedy vlaje od pátečního odpoledne opět prezidentská standarta. A stejně jako za Masaryka, za místodržitelů Kremlu i za Havla je na ní vepsáno, že Pravda zvítězí.
