O české hudbě s Pavlem Klusákem a Petrem Dorůžkou
Rubrika je vyhrazena hudebním publicistům Petru Dorůžkovi a Pavlu Klusákovi. V několika větách se pokusí zhodnotit dění na domácí hudební scéně v uplynulém roce. K mikrofonu si je pozval Vilém Faltýnek.
Pavel Klusák se dlouhá léta zabývá soudobou pop-rockovou hudbou a jeho rozhled je charakteristický až encyklopedickou zevrubností. Orientuje se napříč žánry od folku po hudbu laptopů a své poznatky zveřejňuje v pravidelných rozhlasových pořadech či v tisku. Momentálně působí v redakci časopisu Týden. Jaký byl pro Pavla Klusáka uplynulý rok 2002?
"První, co mě napadne, když se zeptáte na rok 2002 a českou hudbu, je to, že po 12 letech skončila éra časopisu Rock & Pop. Časopisu, který možná leckdo včetně mě kritizoval za nesoustředěnost a odbíhání od velkých témat přítomné doby, ale každopádně jsme to pořád cítili jako hlavní časopis scény, po kterém zůstává citelná mezera. A zároveň si uvědomuju, že když mě jako první napadá událost žurnalistická a ne vyloženě hudební, takže se tady toho převratného možná tolik nestalo.
Co si myslím, že je významné, že se v katalogu velkých komerčních firem objevili Tata Bojs, jako trendová, přemýšlivá záležitost, která syntetizuje rock, taneční muziku a vtipné české písničkářství někde od Voskovce a Wericha. A já vlastně nevím, jestli je tady tak málo zásadních talentů v téhle oblasti, nebo jestli si ty velké firmy dovolí jen jedny Tata Bojs, protože dvojí talenty by ta malá scéna neunesla."
A jaká je česká world music, či etnická hudba? Podle Petra Dorůžky ji taky poznamenává nevelký rozměr naší republiky.
"Jaká je česká world music? Já myslím, že odpovídá rozloze naší země. U nás máme jeden hlavní region, který je nejplodnější, a to je moravsko-slovenské pomezí. Kapely jsou tam soustředěné v malé oblasti a pořád to tam žije. Odtamtud čerpá spousta velmi zajímavých kapel jako Teagrass, Jiří Plocek, Hradišťan. To bych řekl, že je ten nejsympatičtější projev naší world music."
Co to vůbec je - česká world music? Co by tam bylo možné zařadit?
Petr Dorůžka je novinář na volné noze, který píše nebo psal o world music do Rock & Popu, Lidových novin a MfD, a rovněž připravuje pořady pro stanici Vltava.
Když se podíváme hlouběji do minulosti, až k roku 1989: jaké změny oba publicisté ve svých oborech zaznamenali?
"Folklór tehdy byl taková zmanipulovaná hudba, která sloužila partaji, sloužila k manipulaci, byla to výkladní skříň socialismu. To samozřejmě tu hudbu poškodilo, ale nezničilo. Lidé, kteří tuto hudbu hráli, museli znovu objevit svoji identitu. Ke konci dekády 90. let zjišťujeme, že přichází nová generace lidových hudebníků a mají k tomu vztah nepokřivený tou folklórní minulostí," říká Dorůžka. A Klusák ze svého rockového úhlu pohledu dodává: "Čeští muzikanti si pomalu začínají uvědomovat to, co je na západě už běžné: že se nemusí držet žánrů, nemusí se držet stylů. Tak samozřejmý nárok na individualitu, jako třeba na newyorkské scéně, ten tady zatím nefunguje ani v životě, ani v hudbě. Ale... ledy už praskají."
