Oboustranná vstřícnost dominovala

Na půldenní návštěvu přijela v úterý před polednem do Prahy německá kancléřka Angela Merkelová. Pozval ji český premiér Petr Nečas, s nímž se během dne setkala hned dvakrát. K hlavním tématům česko-německých jednání patřila ekonomická a finanční krize v Evropské unii a také energetika. V obou tématech mají obě země odlišné názory.

Petr Nečas a Angela Merkelová, foto: ČTK

K fiskálnímu paktu, který má být prevencí opakování finančních krizí, se vyjma Česka a Británie připojili všichni členové Evropské unie. Se slovy o možné izolaci Česka se ale Angela Merkelová neztotožnila. Na tiskové konferenci po jednání s premiérem Nečasem mimo jiné uvedla:

"I když Česká republika nepodepsala fiskální pakt, my dobře víme, že si nechává dveře otevřené. Pro mne je ale velice důležité, že se Česká republika staví za cíle fiskálního paktu a také za cíl zlepšování konkurenceschopnosti. tyto cíle obě naše země sdílí. A co se týče budoucích finanční rámců, i zde obě naše země sdílí stejné cíle a velice úzce spolupracují."

Obě země rovněž jinak nahlížejí na energetickou politiku. Zatímco Berlín ohlásil odklon od jádra tak, že německé jaderné elektrárny skončí po roce 2022, Praha se rozhodla naopak rozšířit jadernou elektrárnu Temelín. To se nelíbí některým německým ekologům. Českou stranu naopak trápí přetoky elektřiny z větrných parků na severu Německa, které ohrožují stabilitu české přenosové soustavy. Premiér Petr Nečas k tomu řekl:

"Já chci zdůraznit, že my plně respektujeme německé rozhodnutí odstoupit od provozování jaderných elektráren a jsme rádi, že je respektováno české rozhodnutí naopak v provozování jaderných elektráren pokračovat. Chtěl bych také velmi zdůraznit, že zde máme zájem na otevřeném sousedském dialogu. Jsme dobří sousedé, a proto v této oblasti nechceme mít žádné skryté záležitosti před našimi německými sousedy. A to je i důvod, proč jsme připraveni sdílet všechny nezbytné informace, protože jsme připraveni uskutečnit i veřejné diskuse, které se budou týkat například dostavby jaderné elektrárny Temelín, které proběhnou na německém území."

Česko-německé vztahy politici obou zemí považují v současnosti za nejlepší v historii. Bezesporu k tomu přispěla i Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, od jejíhož podepsání uběhlo letos patnáct let. Měla uzavřít sporné otázky ve vzájemných vztazích obou národů a napomoci k jejich zlepšení. Došla tato snaha naplnění? S touto otázkou jsem se obrátil na Roberta Schustera, analytika Ústavu mezinárodních vztahů v Praze:

Robert Schuster

"Došla naplnění, ale určitě to tak zpočátku nevypadalo. Pokud si vzpomeneme, tak po podpisu té deklarace se na obou stranách silně ozývaly kritické tóny, který její text považovaly za málo konkrétní. Tvrdily, že ani jedna strana nedosáhla toho, čeho chtěla dosáhnout. Nicméně s odstupem deseti, patnácti let se dá říct, že vytvořila docela dobrý základ pro to, aby se česko-německé vztahy oprostily od různých zátěží minulosti. Zejména díky tomu, že současně s česko-německou deklarací vznikl česko-německý fond budoucnosti, který pomohl nastartovat spoustu vzájemných projektů, a také česko-německé diskusní fórum, které hlavně v těch prvních letech sloužilo jako určitý ventil, jímž se vypouštěla pára z těch různých emocionalizovaných debat na historické téma."

Zdá se, že pozitiva jednoznačně převažují. Přesto, kdybyste měl tu možnost, změnil byste v česko-německé deklaraci po její patnáctileté platnosti něco zásadního?

"Ne, nezměnil bych, protože v té době to byl prostě výraz toho maxima, kterého bylo možné dosáhnout na obou stranách, jak v Německu, tak i u nás. A jakkoliv se za tu dobu situace posunula k lepšímu, tak pořád je to třeba brát jako určitý minimální konsenzus, na kterém by se měly ty dvě země vždycky shodnout, ať budou jejich politické reprezentace jakkoliv naladěné, ať budou mít jakékoliv animozity, a podobně. Uvedu dost důležité srovnání. Často byl dáván za vzor vývoj německo-polských vztahů, kde se to velmi dramaticky zlepšovalo, kde se zdálo, že nejsou žádné limity. S tím, že oni žádnou podobnou deklaraci oficiálně schválenou neměli. Nicméně v Polsku potom došlo k tomu, že tam v roce 2005 přišli k moci bratři Kaczyńští a s nimi i takový relativně silný protiněmecký prvek. A najednou se zdálo, že se celá ta konstrukce polsko-německých vztahů začne hroutit jako dům z karet. A oni najednou začali říkat, že kdyby měli takovou nějakou společnou deklaraci, jakou jsme uzavřeli my, Češi s Němci koncem devadesátých let, tak by to asi nikdy do takových extrémních poloh nedošlo. Takže je vidět, že všechno je vlastně pro něco dobré."