Vědci zmapovali zaniklé obce Moravy a Slezska. Připomenou je naučné stezky
Od konce druhé světové války do roku 1989 zanikly na Moravě a ve Slezsku desítky obcí a osad. Většinou se jednalo o původně německé vesnice a osady, další musely ustoupit například vodním dílům nebo vojenskému prostoru. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně zmapovali přes stovku zaniklých sídel. Některé z nich připomenou nové naučné stezky.
Do projektu se kromě vědců z Mendelovy univerzity zapojili i historici z Akademie věd a informatici z Masarykovy univerzity. Návštěvníci naučných stezek se tak s historií seznámí nejen díky panelům, ale i mobilní aplikaci, která zobrazí zaniklé stavby na původních místech.
Na naučné stezce u Velkých Losin už podél asi 700 metrů dlouhé trasy stojí panely s texty i interaktivními prvky. Brzy by měla být v provozu i mobilní aplikace. „Mobilní aplikace umožní zobrazovat na naučné stezce prostřednictvím mobilního telefonu zaniklé stavby přímo na jejich původních lokalitách, u těchto staveb se také spouští audiozáznam se vzpomínkami pamětníků,“ přiblížila na webu Mendelovy univerzity Hana Vavrouchová z Ústavu aplikované a krajinné ekologie Mendelu.
Podobná stezka vzniká i v Březové nad Svitavou, otevřít by se mohla už v srpnu. Obec definitivně zanikla v 70. letech minulého století v souvislosti s výstavbou druhého brněnského vodovodu. V Březové je prameniště, které zásobuje Brno pitnou vodou.
„Na této lokalitě je ještě možné komunikovat s pamětníky, kteří vzpomínají na život v obci, což promítáme do audio stránky naučné stezky,“ doplnila Vavrouchová.
Před odsunem zakopali důležité věci
Výzkumnici podle ní hledali pamětníky, kteří by na život v obci vzpomínali, v současnosti jich je už ale velmi málo.
„Pro oblast Jesenicka a Šumperska se podařilo navázat kontakt jen se třemi pamětníky – rodáky ze zaniklých obcí či s jejich potomky, kteří dnes žijí v Německu. Sídla zde zanikala v souvislosti s odsunem původního obyvatelstva po druhé světové válce, takže pamětníci jsou již ve vyšším věku či bohužel nežijí. V okolí obcí, které zanikaly později, například obce na Dukovansku či obec Muzlov, pamětníci stále žijí a podařilo se nám navázat úzkou spolupráci s celkem asi šesti z nich,“ popsala vědkyně.
Většina pamětníků vnímá podle ní odchod ze svých domovů jako velkou ztrátu i po letech. Řada z nich zmiňuje, že si ze své domoviny vzali něco s sebou, například kámen, hlínu nebo štěp stromu.
„Němci se postupně smířili, většinou o tom se svými dětmi moc nemluvili, ale jakmile měli možnost přijet se podívat, okamžitě přijeli. Většinou byli zklamaní zásadní změnou charakteru území. Mluvili také často o tom, že před odsunem zakopali v okolí vesnice důležité věci pro případ, že by se vrátili, třeba nádobí nebo šicí stroj,“ uvedla Vavrouchová.
Les, pole či vojenský újezd
Sídla na Moravě a ve Slezsku zanikla po druhé světové válce i později. Drtivá většina budov byla zdemolována a území má nyní jinou než sídelní funkci. Většinou je nyní na místě les, trvalý travní porost nebo orná půda. Případně lokalita slouží jako vojenský újezd nebo ochranné pásmo.
Nejčastěji sídla zanikala v periferních oblastech okresu Šumperk, Jeseník a Bruntál, kde se nachází asi šedesát lokalit. „Téměř výhradní příčinou zániku zde bylo vysídlení původního německého obyvatelstva, případně zánik v souvislosti s výstavbou vodní nádrže na Bruntálsku,“ doplnila Vavrouchová.
Přes 20 sídel pak zaniklo v souvislosti se zřízením vojenského výcvikového prostoru Libavá, odkud ale už předtím bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo. Vedle vysídlení a následného nedosídlení bylo další příčinou zániku budování infrastruktury. Na Dukovansku třeba vznikla jaderná elektrárna, dále byly vytvořeny poměrně četné vodní nádrže. Příčinou zániku obcí byla i těžba.
