Opět vítězná opoziční smlouva
Návrh státního rozpočtu prošel levicové vládě ve sněmovně už třetí rok po sobě zásluhou Klausovy ODS. Jak uvádí Zdeněk Vališ, ODS bojovala o rozpočet možná víc než samotný Zemanův kabinet, ale ještě větší komedii lze očekávat při druhém čtení.
Neuplynul ani týden od skončení kongresu ODS, který vládu socialistů označil za veřejného škůdce vedoucího zemi do pekel, a ta stejná ODS vybojovala opoziční smlouvalevicové vládě vítězství při schvalování nejdůležitějšího zákona roku. Někteří pozorovatelé při tom mohli uštěpačně poznamenat, že to Klausově straně jde čím dál lépe. Zatímco v uplynulých dvou letech se část poslanců "nejautentičtější" pravice v Česku snažila alespoň hlasování nějak vyhnout, tentokrát byli všichni zcela disciplinovaní. Nechyběl nikdo. Sociální demokraté si tak mohli dovolit nebývalý luxus, tedy absenci několika poslanců. A jedna poslankyně vládní strany se dokonce zdržela hlasování.
Podle pozorovatelů to v pátek vypadalo ve sněmovně tak, jako by návrh státního rozpočtu předkládala spíše opoziční ODS, než Zemanův kabinet. Ten byl v podstatě zastoupen při obhajobě návrhu jen ministrem financí. Naproti tomu opoziční pravicová ODS obhajovala vládní návrh ústy všech svých známých ekonomických expertů. Na nich tak spočívala hlavní tíha při odvracení ostré kritiky ze strany opoziční pravicové čtyřkoalice a - komunistů. Věru povedená taškařice! Jeden zjevně spokojený sociálnědemokratický poslanec okomentoval projednávání rozpočtu poněkud sarkastickými slovy: "Jsem rád, že se nám opozice během rozpravy vzájemně nepovraždila". Nutno ovšem dodat, že ty politické strany, které stojí mimo vládněopoziční smluvní svazek, sehrály v parlamentním představení své role ještě mizerněji. Například ve chvíli, kdy se čtyřkoalice pokoušela uchýlit až k sociální demagogii.
Uskupení, které programově požaduje radikální snížení mandatorních výdajů státního rozpočtu, tedy ze zákona povinných sociálních dávek, projevilo najednou dojemnou starost o desetitisíce "chudých" státních zaměstnanců a požadovalo pro ně zvýšení platů už od ledna příštího roku. Vláda totiž chce toto zvýšení přesunout až na duben. Klausova ODS má na odrážení útoků za svou podporu rozpočtu levicové vlády osvědčený recept. Ten už použila v minulosti mnohokrát, naposledy na svém nedávném kongresu: Ano, držíme nad vodou socialisty, ale jen proto, že po volbách v roce 1998 to byly právě strany čtyřkoalice, které znemožnily vytvořit většinovou pravostředovou vládu, ať tedy teď nekňourají, ODS se pouze snaží udržet v zemi politickou stabilitu. Na tento vcelku oprávněný argument, čtyřkoalice nenachází - a zřejmě ani nemůže najít adekvátní odpověď.
První nejdůležitější dějství tedy mají poslanci za sebou. Je stanovena celková výše příjmů, výdajů i deficitu státního rozpočtu na příští rok a jeho struktura. Nyní začne dějství druhé, tedy dílčí boje o jednotlivé položky a přesuny v rámci jednotlivých kapitol. Zatímco to první poznamenaly politické dohody, ve druhém čtení přijdou na řadu spíše různé individuální a úzce skupinové zájmy poslanců. Ti totiž musí také předvést, jak pamatují na své volební obvody. A při hrátkách o finance na výstavbu toho či onoho v Dolní, Horní a bůhví v jaké ještě jiné Lhotě není barva stranického dresu až tak důležitá. Obratní poslanci umějí vyjednat skvělé výměnné obchody. Jelikož do voleb zbývají jen měsíce a je tudíž třeba se obzvláště tužit, dočkáme se určitě výstupů, nad kterými budou soudnost a zdravý rozum hořce plakat.
