Pamětní deska připomíná dům, kde vycházelo Svědectví

V ulici Croix des petits champs v Paříži visí od úterý pamětní deska. Označuje dům, ve kterém sídlila redakce československého exilového časopisu Svědectví. V roce 1956 ho založil Pavel Tigrid a až do roku 1992 vydávání osobně řídil. Slavný časopis přestal vycházet před 15 lety kvůli změněné politické situaci.

Vnuk Pavla Tigrida Rafael v náručí pařížského starosty Delanoëa odhaluje pamětní desku, foto: ČTK

Píše se rok 1956. Tisíc výtisků prvního čísla Svědectví otevírají slova: "Tento časopis vychází v době revoluce ve střední Evropě. Je to svým způsobem revoluce jedinečná: není namířena proti socialismu, ale proti zemi, jež skutečný socialismus zradila, Sovětskému svazu. Je to revoluce nikoli za návrat kapitalismu, ale za návrat svobody, spravedlnosti a důstojného lidského života... "

Svědectví sídlilo zpočátku v New Yorku, v roce 1961 přesídlila redakce do Paříže. Po převratu 1989 převzalo vydávání pražské nakladatelství Melantrich. Čtvrtletní revue se věnovala politickým, filosofickým a kulturním otázkám současnosti. Do Československa pronikaly výtisky časopisu ilegálně. V polovině 60. let je zachytila i budoucí novinářka a redaktorka Svobodné Evropy Lída Rakušanová.

Bývalý prezident Václav Havel a Ivana Tigridová, foto: ČTK

"Pro nás to tenkrát bylo jako zázrak. Půjčovali jsme si to na koleji a hltali jsme to a vůbec jsme si nedovedli představit, že někde něco takového může vycházet. Byl to závan naprosto neuvěřitelného světa, který se nám otevíral."

Po své emigraci Rakušanová do Svědectví přispívala. Na vzniku časopisu se z Československa podílela socioložka Jiřina Šiklová

"Byla jsem ve spojení s pavlem Tigridem přes lidi z našeho exilu, konkrétně přes Viléma Prečana, a nesmírně jsem oceňovala, za prvé že Pavel Tigrid to táhnul víc jak třicet let, vždycky ten časopis měl vynikající úroveň a články, co se tam posílaly, on pravděpodobně i s manželkou Ivankou Tigridovou překládali a posílali je dál a distribuovali je do různých jiných časopisů."

Tigridova žena o úterní slavnosti připomínající Svědectví říká: "Ten slavnostní akt je velmi milá a potěšující věc. Trošku mě mrzí, že ta deska je příliš vysoko a nebude lehké ji přečíst, ale to, že se mémo muži a tomu časopisu vzdává hold, je velmi důležitá věc a mám z toho samozřejmě strašnou radost."

"Toto je poslední číslo Svědectví, čtvrtletníku, který vycházel (...) nepřetržitě 37 let. Končí tak éra, trochu symbolicky, jednoho časopisu a jedné republiky, zvané ČSFR. (...) Všechno má svůj čas - i tato revue. Přijdou jiné, jinak pojaté, jinak zacílené. Tento časopis podával skoro půl století svědectví o jedné éře. Ta skončila. Děkujeme spolupracovníkům i čtenářům za věrnou oddanost," psalo se v posledním čísle Svědectví z roku 1992. U zániku časopisu byla i Jiřina Šiklová: "Byla jsem u toho, když on se rozhodl, že to nebude dál dělat. To bylo v začátku 90. let. Bral to tak, že: teď tady máte svobodu - dělejte si to podle sebe."