Paneláky: Od králíkáren k modernímu bydlení. Oceněné přestavby ve Francii dokazují jejich architektonický potenciál
Panelové domy získaly nálepku králíkáren, a nesou si špatnou pověst z období socialismu. Byly však řešením bytové krize a mluví se o nich i teď. Jak připomněla Vendula Hnídková z Ústavu dějin umění Akademie věd, bydlí v nich velká část obyvatel, a mohou poskytovat kvalitní a poměrně ekologické bydlení.
Paneláky jsou stále globální fenomén a v Česku je o byty v nich velký zájem.
"Výstavba se dnes často odehrává z prefabrikovaných elementů, což je vlastně typ industriální výstavby, která se spojuje i s paneláky. Když se podíváte na současnou výstavbu ve velkých městech, ať už to je Vídeň nebo Londýn, tak se vždycky jedná o nějaké prefabrikované moduly, které se používají pro výstavbu velkých obytných komplexů, které můžeme nazývat paneláky."
Jak dodala Vendula Hnídková, moderní výstavbu velkých bytových komplexů navrhují i designová studia.
"Máte úplně luxusní paneláky od Sana v Japonsku, máte transformované paneláky v Bordeaux od studia Lacaton & Vassal, které za to dostalo evropskou cenu za moderní architekturu, za tu transformaci panelákového domu. Čili paneláky jsou vlastně globální fenomén a jakékoliv velké obytné domy se staví z prefabrikovaných dílců."
Paneláky v Československu vznikaly od 50. let 20. století. Hlavní důvod byla krize bydlení. Paneláky vznikaly po druhé světové válce v celé Evropě, není to jenom československý nebo socialistický fenomén. Masivní bytová výstavba byla reakcí na bytovou krizi, která se dotýkala celého kontinentu.
Paneláky řešily krizi bydlení
"Dneska vidíme, že každý byt je dobrý, takže paneláky rozhodně mají svoji naprosto nezastupitelnou funkci řešení bytové krize, která pořád válcuje českou společnost. A myslím si, že ta degradace paneláku, která byla takovým společenským tématem od 70. let do počátku 21. století, tak dneska se to převrací, a paneláky získávají svoji hodnotu, protože rozhodně poskytují bydlení velkým částem společnosti."
Jak dodala Vendula Hnídková, v meziválečném období se často bydlelo mezigeneračně. Výjimkou nebyly tři generace v jedné domácnosti. Tehdy paneláky tento palčivý problém do určité míry vyřešily.
"Když se podíváte třeba na bydlení v meziválečném Československu, tak lidé v Praze bydleli ve skalách, bydleli téměř v zemljankách, bydleli ve vagonech, takže to jsou slamy. A ty slamy tady samozřejmě s námi byly dlouho. Když někoho, kdo bydlí třeba v pavlačovém bytě a nosí si uhlí ze sklepa v domě bez výtahu, aby si mohl v kamnech zatopit, přestěhujete do paneláku, kde má ústřední topení, teplou vodu na vaření, má tam světlo z obou stran, případně lodžie, balkony, tak to je naprosto kvalitativní vzestup. Takže ty paneláky měly opravdu velkou společenskou relevanci. A nejen u nás. Jak jsem říkala, že paneláky se stavěly napříč Evropou."
Paneláky mají i svoje nevýhody.
"Určitou anonymitu. První paneláky byly malé, stavěly se v menších městech. Ale v okamžiku, když překročí třeba 12 pater a mají x vchodů, jako je to třeba v Praze na Proseku nebo na Kladně, tak tam potom už dochází k anonymitě obyvatel a to implikuje různé společenské problémy."
Kolegyně z Ameriky se bydlení na sídlišti bála, pak byla nadšená
Například v Praze je bydlení obtížně dosažitelné i pro střední třídu. A paneláky se stávají žádanou formou bydlení.
"Já jsem tady měla před dvěma lety americkou kolegyni, která bydlela na sídlišti. Když jsem ji tam poprvé doprovázela, tak byla úplně zhrozená, jestli to je bezpečné, protože v Americe buď jste vlastníkem rodinného domu anebo bydlíte v nějakém pronajímatelném bytě, který ale navazuje i určitou kriminalitu, sociální sestup nebo ztrátu statusu, zatímco u nás to není ten případ. Bydlela tam týden, myslím, že na sídliště Háji, a potom z toho byla úplně nadšená, protože to máte vlastně bydlení v parku."
I různé designové časopisy představují velice estetické adaptace panelových bytů, dodala Vendula Hnídková z Akademie věd, která bude vystupovat i na festivalu Den architektury, který se koná od 2. do 7. října.
