Pardubice - město dostihů

V dnešní pravidelné cestovní rubrice se společně se Zdeňkou Kuchyňovou vypravíme do Pardubic. Města, které je známé dostihovým sportem. A protože se blíží podzim a bude vrcholit dostihová sezóna, budeme si povídat o historii i součastnosti tohoto sportu.

Pardubice - město dostihů

K městu Pardubice, jehož počátky sahají až do 14. století, neodmyslitelně patří koně a v novodobé historii i nejslavnější český dostih Velká pardubická. Dá se říci, že předchůdcem dostihů byly parforsní hony, štvanice na jelena se psy. Jak říká Petr Pucandl Dostihového spolku, tyto hony získaly v Evropě oblibu ve 40-tých letech 19. století.

"Šlechta, která jezdila do světa, začala přivážet novinky, že se z těch honů se postupně stávají dostihy. I v Pardubicích žili známí šlechtici - Kinský, Thurn-Taxis a další, kteří si tu zkoušeli to, co viděli v zahraničí - např. steeplechase a cros-country, což byl vlastně běh v přírodě. No a postupně se z toho vyvinuly ve světě dostihy a tak se vyvinuly i v Pardubicích."

Zdejší hony byly tak populární, že se do Pardubic začala sjíždět smetánka z Německa a celého Rakouska - Uherska. Dá se říci, že první ročník Velké Pardubické se datuje od roku 1874. Tehdy, jak uvedl František Šebek - ředitel Východočeského muzea, přijel na hony sám císař František Josef I. s císařovnou Albžbětou, populární Sisi.

Kůň kolumbijský

"Pánové z parforsních honů se chtěli nějak ukázat a v té době byly populární dostihy steeplechase a tak na tom závodišti vybudovali dostih. A ten se skutečně v roce 1874 odjel. Byl tak dramatický, že do cíle dojeli myslím dva či tři jezdci. A v dostihových kruzích v Evropě vzbudil takovou pozornost, že se ti páni rozhodli dráhu zachovat, zejména tribunní skok, známý dnes pod názvem Taxisův skok, který je považován za nejtěžší dostihovou překážku v Evropě."

Jen pro zajímavost svůj název získal skok podle hraběte Thurn Taxise, který byl jedním z těch, který se přičinil o to, aby se tato obtížná překážka zachovala. A dostihy se jezdí dodnes. Jak uvedl primátor Jiří Stříteský, v Pardubicích pořádají například i národní dostihové dny.

"Naše dostihové dny máme zaměřeny národně, či-li máme britský, francouzský, italský, ruský, slovenský den. Jenom na britský den nám sem jezdí až pět set lidí z Británie, kteří se přijedou podívat na dostihy. Rovněž na Velkou pardubickou je tady velmi početná výprava právě z Británie, což nás samozřejmě těší. Ono se zdánlivě řekne, že to je jenom takové setkání, návštěva dostihů, ale určité ekonomické aspekty to potom má."

Jako příklad uvedl primátor Stříteský spolupráci s partnerskými městy - belgickým Waregemem či italským Meranem, která mají významná evropská závodiště. Prvotní kontakty v dostihovém sportu přerostly ve významnou ekonomickou i kulturní spolupráci. Koně však v tomto městě a jeho okolí pomáhají i léčit. Ke své činnosti je používá například občanské sdružení Apolenka, které se zabývá hyporehabilitací. Jak uvedla jeho představitelka Vladimíra Houdová, postižené děti léčí již samotný pohyb koně.

"Ty děti, které k nám docházejí například od roku 1999 a přišly k nám jako děti, které ani neseděly, tak dneska už na tom koni sedí, což je podle nás obrovský úspěch. Není to metoda spasitelná. Je to další doplněk běžné rehabilitace, kterou s nimi ti rodiče nebo centra provádí."

Velká Pardubická

Jak vlastně probíhá ten výběr koní? Získáváte je od sponzorů nebo kupujete?

"My jsme už měli tři koně ještě než jsme rehabilitaci založili. Moje dcera studovala střední veterinární školu v Hradci Králové, kde měli tento předmět jako nepovinný a pak zbláznila celou rodinu. Takže jsme první tři koně koupili z vlastního, ty si připravovala. A teď v rámci rozšíření sdružení máme už koní osm."

Kolik dětí k vám dochází?

"K nám teď v současné době dochází zhruba 100 dětí týdně, což je opravdu hodně a potom k nám dochází v průměru tak kolem osmi dětí denně na ty volnočasové aktivity a o sobotách a nedělích zase jezdíme s dětmi na závody."

Kolik vás na to je?

"No máme dva zaměstnance, jinak členové sdružení a dobrovolníci."

A dostáváte nějakou podporu, nějaké dotace?

Velká Pardubická

"Jediní, kdo nás nepodpořili, je ministerstvo zdravotnictví, kteřé by přednostně mělo. Ale jinak nás podporuje magistrát města Pardubic, krajský úřad Pardubice, nadace Pomozte dětem, Nadace Eurotel, z ministerstva práce a sociálních věcí jsme dostali podporu, protože a na to jsem ještě zapomněla, my máme zase v rámci svého sdružení chráněné dílny, kde zaměstnáváme pět klientů a můžu říct, že i na tyto klienty mají zvířata úplně maximální vliv. Můžu říct, že to byli klienti, kteří nebyli schopni se přizpůsobit do normální společnosti a vlastně prostřednictvím těch zvířat a prostřednictvím provozu v našem centru začali komunikovat a mají smysl a náplň života. Je to úplně úžasný pokrok, který ani my sami jsme nečekali a i to hodnocení od jejich ošetřujících lékařů je velice kladné."

Kde jste získali prostory ?

"Prostory máme u nás doma, tam kde bydlíme. Na hájovně. K tomu máme 2000 metrů pozemek, takže tam jsme vybudovali stáje, aby se nám to tam vešlo a sídlíme doma."

Jak dodává Vladimíra Houdová, kůň, pro většinu lidí, jedno z nejkrásnějších zvířat, léčí už tím, že je. A koně v Pardubicích určitě budou, neboť město plánuje vybudovat jezdeckou školu, takže bude postaráno i o budoucnost zdejšího dostihového sportu.