Pastoral Brothers. Trochu jiné kázání. Ve středověku by je možná upálili
V době adventu zajdou mnozí lidé do kostela. V některých najdou netradiční faráře. Jako například Pastoral Brothers. Dva pastoři zapnou kameru, každý si otevře láhev piva, pronese krátkou ódu a pokračuje v kázání, které je nahráno na YouTube. Jedná se o duo farářů Českobratrské církve evangelické, které tvoří Jakub Helebrant a Karel Müller.
Rozhodli se, že kázání nemusí být monotónní morální poučkou ve zdech kostela, ale že se lépe stráví, když se do příběhů o náboženství a víře přidá trocha kreativity. Kromě svých společných aktivit slouží jako faráři v Praze.
Seznámili se při studiu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Karel přišel s nápadem natáčet zábavná videa, v nichž svými liberálními názory přibližují divákům křesťanskou víru. Vznikla tak série videí vysvětlujících 10 přikázání, následovaly málo známé příběhy z Bible, či série nazvaná Ježíšovy ženy. Natáčejí také podcasty. Od roku 2022 například podcast Beer&Bible, kde si nad lahví řemeslného piva povídají o aktuálním společenském či politickém tématu v kontextu náboženství.
Naše církev má tradici podzemních pastorů s dlouhými vlasy
První otázka, která se po zhlédnutí těchto netypicky náboženských vyprávění nabízí, je, zda si uvědomují, že by za podobné projevy byli například ve středověku pravděpodobně upáleni na hranici?
"Ano, a nejen ve středověku, ale i v některých dnešních totalitních společnostech. Středověkou společnost v Evropě lze označit za totalitní v oblasti náboženství. Křesťanství mělo monopol a prezentovalo jeden jediný názor, který museli sdílet všichni bez výjimky," domnívá se Jakub.
"A zdá se mi, že to, co si myslíme o středověku, jsou předsudky. Na začátku středověku už církev existovala více než tisíc let a během té doby se objevovala různá hnutí a kulty, které se neúnavně snažily stávající církev změnit. Vezměme si například Františka z Assisi, který byl nazýván "Božím bláznem". I on přitahoval pozornost, obtěžoval nejrůznějšími nekonvenčními názory. Když přišel na scénu, církev už byla tisíce let stará, a on se nakonec stejně stal její součástí. Byly tu i jiné osobnosti, které se nedokázaly zařadit do stávajících kánonů. Skončily, dá se říci, špatně: byly vyhnány, poslány do exilu a tak dále. Já jsem toho názoru, že ve věci víry není vůbec potřeba patřit do nějaké organizace," říká Karel.
Přesto patříte k Českobratrské církvi evangelické. Jak se vedení dívá na vaše nekonvenční výroky a představy o křesťanství?
"Když jsme začali dělat naše projekty, vůbec nás nenapadlo ptát se našeho vedení, jestli něco takového můžeme dělat. Uvažovali jsme takto: jsme demokratická církev s demokratickou strukturou, naši představitelé jsou voleni na určitou dobu," vzpomíná Jakub.
"Zároveň má naše církev dlouhou tradici podzemních pastorů s dlouhými vlasy, kteří za komunismu zpívali písně, pili pivo, kouřili a chodili do vězení - naštěstí kvůli tomu nemuseli emigrovat. Takže jsme se nemuseli obtěžovat s žádnými povoleními pro naše aktivity - zjišťovat, jestli můžeme používat sprostá slova nebo se převlékat do ženských šatů. Prostě jsme si mysleli, že to nikoho nerozhodí," pokračuje Karel.
Pro mladé jsme už staří nebo divní
Jsou vaše videa určena mladé generaci?
"Pravděpodobně je sledují spíše lidé naší generace, kterou už nepovažujeme za mladou. Ale byl to náš plán, aby se na nás dívali patnáctiletí a inspirovali se tím, jak to děláme cool. Nakonec máme věkové rozpětí od 25 do 45 let. Dnešní teenageři sledují úplně jiná sociální média, jsme pro ně staří nebo divní. Ale všimli jsme si, že lidé v našem věku jsou často také na duchovním hledání a my jim můžeme pomoci najít odpovědi na jejich otázky. Třeba se někdo podívá na naše videa, a pak se rozhodne přijít se nechat pokřtít. Takže naše akce mají nejen virtuální výsledek, ale mají dopad i ve fyzickém světě," sdílí Karel.
Jste zváni na různé akce. Nezamotalo vám to hlavu?
"Ano, je to takové naše 'pokušení na poušti', které nám poslal ďábel. Naše sláva je nyní na ústupu. Na vrcholu jsme byli asi před rokem a půl. Teď už jsme si zvykli, že zájem o nás není tak velký. Člověk si rychle zvykne na popularitu, na to, že ho všude zvou a tak dále. Je logické, že může propadnout depresi a ptát se sám sebe: Proč už nejsem tak úspěšný? Já touhle cestou nejdu. Jsem spokojený s tím, co mám. Jestli to všechno jednou skončí, s radostí se podívám na výstřižky z novin, které o nás vyšly, a řeknu si: Bylo to skvělé! Proto se snažím nebrat to vážně - dnes jsme populární, ale jednou to skončí," říká Karel.
Jediná příklad, který bychom měli dávat, je žít autenticky
Museli jste se od doby, kdy jste se stali pastory, vzdát některých věcí ve svém životě?
"Bál bych se být příkladem svatosti nebo čistoty, protože se nijak nelišíme od lidí, kteří chodí do kostela a sedí v lavici naproti mně. Jsem jedním z nich, který se prostě shodou okolností, vzděláním a vlastní touhou stal pastorem. Myslím, že jediný příklad, který bychom měli dávat, je žít autenticky. I já dělám chyby, ne všechno se mi v životě daří, ale nebudu to před vámi skrývat a tvářit se jako světec. Myslím, že to, k čemu Ježíš vedl, nebyla nějaká absolutní čistota, odpoutání se od světa a od svého těla, ale to, že člověk má být upřímný sám k sobě. To je důležité a k tomu chci vést lidi kolem sebe," přemítá Karel.
Myslíte si, že moderní člověk potřebuje náboženství?
"Přirovnal bych to k sexualitě. Někteří mají vysokou potřebu, jiní minimální. Stejně tak je tomu s náboženstvím - někteří lidé mají vyšší tendenci tíhnout k "nebeské" sféře, zatímco jiní prakticky žádnou," dodává Jakub.
