Patenty pomáhají firmám v expanzi na zahraniční trhy

František Křižík, Jan Evangelista Purkyně nebo Otto Wichterle. Všichni tito lidé dokázali vymyslet něco, co bylo v jejich době nové a objevné. V jejich stopách s jistou nadsázkou kráčejí i dnešní čeští podnikatelé, právě tehdy, když najdou neobvyklé řešení. Potřebují ale - stejně jako výše jmenovaní - svůj nápad nějak chránit.

Josef Dvornák, foto: ČT24

Cesta českých vynálezců k úspěchu nebyla lehká a často narážela na odpor úředníků, nepřízeň osudu i tvrdý konkurenční boj. Nový vynález byl mnohdy jen otázkou štěstí, předcházela mu ovšem geniální myšlenka a její úspěšné převedení do praxe. Často bylo nutné vynález rychle patentovat - podobně jako v současné době, kdy je konkurence také obrovská. Loni bylo v Česku podáno téměř 880 patentových přihlášek, což je o několik desítek méně než v předchozím roce. Podávají je přitom jak domácí firmy, tak i zahraniční subjekty. Pokračuje Josef Dvornák z Úřadu průmyslového vlastnictví.

"Počet patentů je primárně ovlivněn tím, jestli máme vůbec ty nápady, které je možné patentovat. Podat patentovou přihlášku také neznamená, že získáte patent. Nejdřív by si každý měl provést patentovou rešerši, zjistit, jaký stav techniky v té oblasti je, pak podat patentovou přihlášku. Pak by výsledek nebyl tak tristní, zatím mluvíme o přihláškách. Z přihlášek je jenom na 50 procent udělen patent. nebo dokonce ještě o něco méně."

Jak vysvětluje ekonomka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jana Chvalkovská, pro české firmy může být starost o duševní vlastnictví - nejen tedy samotné patentování - důležitou konkurenční výhodou.

"Když firma umí dobře dělat ochranu svého duševního vlastnictví, tak se jí zvyšují šance, že dobře uspěje na zahraničních trzích, protože jsme malá, otevřená a exportně orientovaná ekonomika. Četla jsem nějakou studii ze Švýcarska, kde se psalo, že pro švýcarské firmy je patentová ochrana asi 30 procent jejich ochrany duševního vlastnictví. Zbytek se týká toho, že se drží v tajnosti některé části, že publikují jen některé části svojí výroby a že například školí zaměstnance až tak, že jim zabraňují, aby odešli s kompletním plánem něčeho, co firma vyvíjí. Jeden zaměstnanec, co vám odejde s kompletním pevným diskem, vám zruší konkurenční výhodu na 10 let u firmy."

České firmy ale stále řeší duševní vlastnictví patenty. Ty platí teritoriálně. Firma se tak musí registrovat ve více zemích, pokud nechce, aby její výrobek někdo okopíroval. Více už Josef Dvornák.

"Podnikatel si musí uvážit, kde vlastně bude těžiště jeho činnosti, zda tomu bude v České republice nebo bude expandovat do zahraničí. Pokud jde o Evropu, tam je situace specifická v tom, že je možné získat ještě teritoriální evropský patent, který musí být potom validován v jednotlivých zemích evropské patentové organizace, kde potom získá plnou platnost."

Foto: Škoda Auto

Evropský patent drží například velká česká firma, která vyrábí a do všech zemí světa vyváží zdravotnická lůžka. Patent se přitom týká pouze jednoho speciálního konstrukčního prvku lůžka - sloupu. I z toho je vidět, že patentovat a chránit je možné opravdu všechno. Kromě klasických patentů na technologie nebo mechanická zařízení ale může být duševní vlastnictví chráněno i jinak. Pokud se v cizích zemích setkáváte s názvy nebo logem české škodovky či piva Budweiser, setkali jste se s ochrannou známkou. Díky ní se nemůže stát, že by ji v zahraničí nebo v Česku někdo okopíroval nebo imitoval. O postihy se pak starají speciálně vyškolení právníci.

"Nejde tedy o to, že by se za tímto označením skrývalo konkrétní označení například recepisy na léky, ale pod tím označením se prodává konkrétní lék. Označení je chráněno na území toho státu, kde je přihlášeno. Existuje v Evropě možnost podat evropskou přihlášku ochranné známky, a ta pak má účinky jednotně na celém teritoriu všech členských zemí Evropské unie."

Ochranných známek přitom bylo loni v Česku přihlášeno celkem téměř 9 tisíc. Jak potvrzují i výrobci, jde o velmi oblíbený způsob ochrany svého nápadu nebo loga. Potvrzuje to i Josef Dvornák.

"Těch přihlášek je relativně dost. Ročně dostáváme ročně mezi 8 a 10 tisíci přihlášek takzvanou národní cestou, to znamená náš úřad. Další velké množství přihlášek přichází z evropského úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu. Sečteme-li všechny známky, které jsou platné na území České republiky, dostáváme se k číslu přes 800 tisíc známkových práv."

Pokud chceme historicky porovnat české patenty, můžeme obrátit například k první republice. V roce 1920 bylo u patentového úřadu podáno téměř 10 tisíc přihlášek, o deset let později byla tato hranice dokonce prolomena. Čísla jsou tedy oproti dnešku úplně jiná. Přímé srovnání se současností ale trochu pokulhává, upozorňuje Jana Chvalkovská.

"V první republice byla patentová kniha obyčejná kniha. Přenos informací byl ztížený tím, že se musely přenášet fyzicky. V současné době je strategie, že si firma zapatentuje 50 věcí, z nichž o jedné si je jistá, že bude fungovat. O těch ostatních si myslím, že je používá jako "křoví," aby tu jednu schovala. To je v éře internetu a dálkové přístupnosti informací lepší strategie."

Dnešní malá ochota podnikatelů i firem podat patentovou přihlášku může mít kořeny v době komunismu. Tehdy totiž pozdější podnikatelé pracovali v různých výzkumných ústavech, a tam bylo povědomí o patentech velmi slabé.

"Před revolucí bylo poměrně hodně center výzkumu, kde Česká republika byla ze zemí Visegrádu na špičce, kde se opravdu produkovaly kvalitní věci, které by měly být patentovatelné. Nikdy ale nikdo neučil ty vědce a odborníky, co na nich pracovali, aby to sami uměli nějakým způsobem zužitkovat a vyvézt. To dělala nějaká "pézétka", podnik zahraničního obchodu, který to prostě vzal - viz. kontaktní čočky - a někomu to střelil. Vědec z toho de facto nic neměl."

Případ Otty Wichterleho je přitom typický. Jako prvnímu na světě se mu podařilo vytvořit speciální hydrogely a později tak mohl vyrábět slavné kontaktní čočky, které dnes používá sto milionů lidí na celém světě. Přestože socialistické Československo začalo na Wichterleho vynálezu již za několik let vydělávat statisíce dolarů ročně, v roce 1977 se zcela nepochopitelně rozhodlo patenty jednorázově prodat za sumu, kterou vynášely licence za jediný rok. Wichterle dostal jen pár tisícovek za zlepšovací návrh. Přitom je zapsaný jako autor či spoluautor u 150 patentů, například na silonové vlákno. V jeho stopách mohou jít i další Češi, kteří jsou stále šikovní, ale své nápady prostě a jednoduše neumí prodat.

"Pořád ještě máme spoustu lidí, kteří mají to know-how a jsou schopni tvořit věci, což je vzácná vlastnost, ale umět je dobře prodat je taky vzácná vlastnost. Pořád mi přijde - a řekla bych, že to bude podobně určitě na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku také - ten obchodní duch s talentem tvořit se potkají málokdy a ještě méně často v jedné osobě, nebo alespoň tak. aby kooperovaly a to duševní vlastnictví k něčemu bylo."