Pavel Haas Quartet přivezl z Londýna "Oscary vážné hudby"
Nejvyšší ocenění v oblasti vážné hudby, britský Gramophone Award, získalo v závěru minulého týdne v Londýně české smyčcové kvarteto Pavel Haas Quartet. A "Oscara klasické hudby", jak se této ceně přezdívá, dostala čtveřice mladých českých a slovenských muzikantů hned dvakrát - v kategorii komorní hudby za nahrávku smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka a také v celkové soutěži za nejlepší nahrávku roku. Jedná se o jeden z největších úspěchů, jakých česká hudba v mezinárodním kontextu v posledních letech dosáhla.
"Já nejsem kompetentní to říkat, protože jsem nezakládal kvarteto, zakládala ho Veronika, moje žena, s Pavlem. Ale byl jsem při tom a vím, proč se to stalo, Byli jsme v Brně, kde nám Radim Kresta, shodou okolností tehdejší partner naší sekundistky Evy, pustil Druhý smyčcový kvartet Pavla Haase. My jsme předtím o Pavlu Haasovi nevěděli nic, o jeho hudbě také nic, a tak nám to přišlo vlastně líto, že se jeho hudba nehraje. Tak jsme se zeptali jeho dcery, která žije v Brně, jestli bychom mohli nosit jeho jméno. A tím vlastně propagovat jeho komorní dílo."
Čili se to nevezlo na módní vlně terezínských skladatelů?
"Ne, to by bylo klišé. Bylo to čistě kvůli hudbě Pavla Haase, která byla vlastně zapomenuta."
Mimochodem, vy sami jste ho nahráli?
"Samozřejmě, naše první dvě alba vlastně zahrnují kompletní dílo Janáčkových a Haasových kvartetních děl."
Bylo to hodně náročné?
"Haasová hudba není úplně jednoduchá, technicky i hudebně. Na druhou stranu je to tak výjimečná kombinace folklorních, janáčkovských, někdy i jazzových prvků a židovských motivů. Je to tak zajímavá hudba, že se tam dá najít hodně věcí, které vás inspirují a inspirují k tomu, něco tomu dát svého."
"Vždycky tak na rok až dva roky dopředu, na novou sezónu, po nás většinou pořadatelé nebo agentura chtějí repertoár. V ten moment se spolu sejdeme a každý z nás podá nějaký návrh. Vždycky se snažíme obsáhnout víceméně všechna období vážné hudby, takže tam nikdy nechybí něco z klasiky, něco z romantismu ani moderní hudba. Vždycky se snažíme obsáhnout co nejširší repertoár."
"Ne úplně. Samozřejmě vždycky se snažíme zařadit něco českého, protože rádi bychom jednou v kariéře přehráli třeba všechna Dvořákova díla. Hrajeme samozřejmě Smetanu, Janáčka, Haase. Tím, že jsme v zahraničí vnímáni jako české kvarteto, tak samozřejmě musíme a taky chceme prezentovat českou kulturu, českou hudbu. Takže vždycky tam nějaká skladba je, ale neorientujeme se jenom na české skladatele nebo českou hudbu."
Jaký je váš výhled na příští dva roky? Co budete připravovat?
"Teď jsme zrovna začali nový repertoár, Beethovenovu fugu opus 133. Hrajeme další Beethovenova díla. Chystáme se nahrát další CD se Supraphonem, což bude Schubert, Smrt a dívka, čili violoncellový kvintet. Zadali jsme objednávku na skladbu soudobého autora Jiřího Gemrota, na to se velmi těšíme. Navíc rádi vždycky zařazujeme aspoň něco z ruské hudby. Je tam Šostakovič, nahráli jsme už Prokofjeva, takže občas zazní i Prokofjev. Ten repertoár je obrovský a pomalu z něho ukrajujeme, co přichází."
Kam se v nejbližších měsících nebo řekněme roce chystáte?
"Teď jsme docela výjimečně v České republice, takže máme koncerty v Praze, na Svatováclavském festivalu v Ostravě a okolí, v Brně na Moravském podzimu. Pak se chystáme do Japonska, budeme mít turné později v Americe, potom Brusel a tak dále. Je toho celá řada, spousta."
Ředitelka Supraphonu Iva Milerová po návratu mladých muzikantů z Londýna zdůraznila, že se jedná o největší mezinárodní úspěch tohoto hudebního vydavatelství:
Co s nimi plánujete do budoucna?
"Do budoucna vlastně rozšiřujeme oblast našeho působení vůči Pavel Haas Quartet. Kromě toho, že budeme nadále vydávat jejich alba, budeme je i zastupovat koncertně v České republice a na Slovensku. A budeme se opravdu snažit, aby tu jejich slávu a uměleckou auru lidé řádně pocítili i v našich zemích tak, aby zde bylo dost vystoupení a lidé se mohli radovat z toho, co oni šíří."
Čím to vlastně je, že kvarteto je známější v zahraničí než v České republice?
"No, víte, to se tak někdy stává, že jak samo kvarteto řeklo, doma člověk není nikdy prorokem. Jsme takový národ, který někdy těžko může uvěřit, že by mohl mít doma tak vysokou kvalitu, kterou obdivují na celém světě. A někdy bych řekla, že nám to trvá déle, než si to uvědomíme, že je to opravdu to nejlepší, co můžeme mít, a že to pochází z našich zemí. Potřebujeme jakési razítko, podtvrzení ze světa, než nám to dojde, když to tak řeknu."
Jsou čeští posluchači konzervativnější než třeba evropské nebo americké publikum?
"Možná, v jistém slova smyslu, protože ač Pavel Haas Quartet hraje velmi klasický repertoár, v tom pravém slova smyslu, skoro se nevěnuje současným autorům, ale opravdu těm klasickým, tak si myslím, že způsob jejich interpretace je velmi moderní a velmi nadčasový. Ale já si myslím, že náš posluchač, když bude dostatečně vystaven těmto novým uchopením klasických děl, to ocení. Možná záleží více na dramaturzích a agenturách, které mají asi trošku rigidnější přístup k věci. Tak doufejme, že teď se to změní."
A co mimořádný úspěch znamená pro samotné umělce? Na to Radiu Praha odpověděl cellista Peter Jarůšek:
"My pracujeme v podstatě, jak jsme pracovali před 5 lety. A doufám, že budeme i za 5 let, to bude pořád stejné. Úspěch jsou dílčí věci, které zvyšují kvartetu určitou prestiž, kredit a je to věc poctivého přístupu a upřímné snahy dělat hudbu ze srdce. Ale žádná cena nikoho nikdy neuzdravila a toto není až tak důležité v našem světě. Ale je to samozřejmě příjemné a uživáme si to momentálně."
Jak vy vnímáte popularitu v zahraničí a tady? Já bych řekla, že váš věhlas v zahraničí je téměř větší než v Česku.
"Dalo by se to tak říct, ale díky této ceně, která má skutečně vysokou hodnotu, hlavně v klasickém světě, si myslím, že se to trošku spustilo. Takže v Čechách máme myslím mediální ohlas velký."
