Prudký a úspěšný nástup Pavel Haas Quartetu

Pavel Haas Quartet, úspěšní mladí hudebníci, sbírají ocenění na zahraničních pódiích. Dva češi a dva Slováci se sešli v Praze a rozhodli se propagovat jméno českého skladatele, který zahynul v Osvětimi, žáka Leoše Janáčka, jednoho z nejanadanějších hudebníků své generace. Právě Janáčka a Haase nahráli na svoji debutovou desku.

Pavel Haas Quartet existuje v současném složení, v němž se mu tak daří, teprve krátce: "Kvarteto vzniklo 2002, založila ho moje manželka Veronika s Pavlem Niklem, já jsem přišel v roce 2004, stejně jako Katka Gemrotová."říká umělecký vedoucí tělesa Peter Jarůšek, který hraje na violoncello. Kateřina Gemrotová a Veronika Jarůšková hrají na housle, Petr Nikl na violu. Kateřina Gemrotová vystudovala konzervatoř, ostatní mají co do činění s Hudební fakultou AMU.

Těleso začalo krátce po svém vzniku sbírat nejrůznější ocenění:

"Když jsme spolu začali v tomto složení hrát, soustředili jsem se na soutěže. Ten největší zlom nastal v Reggio Emilia, když jsme vyhrálu soutěž Paola Borcianiho, a to je jedna ze tří nejprestižnějších kvartetních soutěží, která nám otevřela cestu na světová pódia."

Pro úplnost: kvarteto získalo hned v roce 2004 cenu Vittorio Rimbotti ve Florencii, v následujícím roce zvítězilo v mezinárodní soutěži Pražské jaro a jen o měsíc později získalo 1. cenu ve zmíněné mezinárodní soutěži Premio Paolo Borciani v Itálii. Loni mu byla udělena také cena Českého spolku pro komorní hudbu.

"My při udělování ceny hodnotíme nejen ten současný stav toho souboru, ale snažíme se odhadnout perpektivy, které má pro budoucno," vysvětluje místopředseda spolku Svatopluk Krupička.

"Dokázali diferencovat přístup k různým stylům, k různým skladatelům, ať šlo o období klasicismu, Mozarta, později Beethovena, pak toho téměř moderního skladatele Pavla Haase, Janáčka hráli jedinečným způsobem, takže jsem si mysleli, že ta barvitost a spontánnost toho projevu, ta že je ponese výš a že budou dobrými reprezentanty české hudby."

Kde se vzal tento prudký start? Co bylo jeho základem? To jste museli být zřejmě velmi dobře připraveni. Připravila vás škola?

"To je taková zákeřná otázka... Samozřejmě, museli jsem být velmi připravení, bez toho to nejde. Myslím, že ten úspěch, nebo... ano úspěch, to že můžeme hrát a soustředit se jenom na kvarteto, je úspěch - to bylo v tom, že jsme věřili, že to má význam, věřili jsme v sebe, věřili jsme sobě navzájem, a bylo v tom mnoho práce, štěstí... Co se týká školy, myslím, že není úplně pravda, že by nás připravila na komorní hru. To myslím u nás na AMU úplně nefunguje, komorní hra je tu braná bohužel jako něco nutného, někdy až nutné zlo, takže myslím, že my jsme se zamilovali do komorní hry ne na škole, ale až na základě vlastních zkušeností."

Jakých zkušeností? Co vás k té komorní hudbě přivedlo?

"Když mi bylo 22 let, jestě jsem nedokončil školu, a začal jsem hrát ve Škampově kvartetu. Předtím jsem ke kvartetu ani nečuchl, a to byl ten zlom, kdy jsem zjistil, že to je úžasná hudba a dělat takovou hudbu je z mého pohledu pro houslistu asi ideální. To samé Veronika, viděla to na mě a začala poslouchat tu hudbu, tak myslím, že tam to vzniklo. U nás dvou."

K úspěchům tělesa je potřeba připočíst i exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon, které loni na podzim vydalo Haasovu kvartetu první desku s nahrávkou Janáčkova kvartetu "Listy důvěrné" a kvartetem "Z opičích hor" terezínského skladatele, kterého si hudebníci dali do názvu, Pavla Haase. Svatopluk Krupička oceňuje, že mladí hudebníci jsou v hudbě schopni vyjádřit jemnější výrazové polohy.

"Já osobně si vážím, že tam není jenom ta dravost, která se dá snadno kamuflovat, ale že je tam ta lyrická stránka, ta zpěvnost a vnitřní chápání hudby, ta citová stránka že je tam silně zastoupena. A to myslím že je nutný předpoklad pro každou dobrou interpretaci."

Peter Jarůšek tvrdí, že úspěch na soutěžích je oceněním práce, největší úspěch ale zažívá hudebník přímo na pódiu.

"Pro mě a pro nás všechny úspěch, to je dobře zahrát. Užít si tu hudbu, a potom aby posluchači z našeho koncertu šli s krásným dojmem nebo s nostalgickým dojmem, prostě aby měli hlavu plnou emocí."

Co se musí stát, abyste si tu hudbu skutečně užil?

"V první řadě jsou to hodiny dřiny, kdy se nacvičují věci, dělá se stavba skladby, intonace, smyky, strašně moc té urputné práce, a když je tohle všechno za námi, pak je šance tu hudbu si užít."

Jak moc cvičíte? Jak často se scházíte?

"Dá se říct denně. Život nás tak prudce vystřelil na ta pódia, a máme tak velkou zodpovědnost a musíme ty skladby připravovat často za pochodu, že je to denně 5 - 6 hodin."

Ocenění v soutěži Paola Borcianiho přineslo kvartetu možnost vystoupit na 40 koncertech v Evropě, Americe a v Japonsku. To dalo hudebníkům možnost ve zrychleném čase se vyhrát. Co ale bude nutné, aby si slibný nástup udrželi?

"Jsou některé základní předpoklady. Jeden z nich je, aby si navzájem rozuměli, protože ji nak to může zajít na ponorkovou nemoc. Druhá věc je, to já bych si velmi cenil, citlivá muzikantská duše v každém z nich. Každý musí být trošku hudební osobností."

Podle Krupičky je ale zároveň důležité, aby se ve společné hře silní hráči uměli sladit s kolegy. V soutěži Pražského jara to podle něj byl problém právě Jarůška:

"Ještě v prvním kole jsem pozoroval, že ten violoncellista Jarůšek je tak silnou osobností, že nějakým způsobem zastiňuje od toho cellového partu ty druhé. Ale stačilo pár upozornění nebo něco, a už je to naprosto v pořádku. Takže i ta sebekritičnost musí být přítomna."