Pétépáci si připomněli 40. výročí vzniku svého svazu

25. května uplyne právě 40 let, kdy byl na pražském Žofíně založen Svaz PTP. Sdružuje tzv. pétépáky, které komunistický režim kvůli "politické nespolehlivosti" zařadil počátkem 50. let do pomocných technických praporů. Srpnová okupace Československa dalšímu fungování svazu zabránila, znovu svou činnost mohl obnovit až v r. 1990. 40. výročí vzniku svého svazu si pétépáci připomněli tuto středu. Na Žofíně natáčela Milena Štráfeldová:

Foto: ČTK

Pomocnými technickými prapory prošlo v letech 1950 a 1954 na padesát tisíc lidí. Byli mezi nimi živnostníci i kulaci, vojáci, kteří za 2. světové války bojovali na Západě, kněží i příslušníci inteligence. Zkrátka všichni ti, které komunistický režim považoval za "politicky nespolehlivé živly". Místo zbraní jim dal do ruky sbíječky, krumpáče a lopaty a poslal je do dolů, stavět silnice nebo rubat dřevo ve vojenských lesích. Podobný osud stihnul v r. 1952 i Jana Víšku z Prahy. Důvod? Byl syn kulaka.

"Ten začátek byl krutý, protože když se dostal člověk na šachtu a nebyl zvyklý na podmínky v dolech, tak to bylo opravdu špatné. Člověk si ale musel zvyknout a pak už to šlo. Záleželo taky na tom, jaká tam byla parta a ti pétépáci většinou drželi při sobě."

Jan Víška prožil u pomocných technických praporů tři roky. Vojna tu totiž netrvala 24 měsíců jako u ostatních branců. Pétépáci mohli být podle zákona "přidrženi k vojenskému cvičení na dobu neurčitou". Ve stejných oddílech se tak mohli setkat dvacetiletí synové se svými padesátiletými otci. O tom, jaké poměry v PTP vládly, svědčí i 140 smrtelných úrazů, ke kterým ve vojenských táborech nucených prací došlo. Památku obětí si připomněli i účastníci letošního setkání na pražském Žofíně:

"Jsme lidé, kteří jsou schopni a ochotni respektovat názor druhého člověka. Nemůžeme však respektovat názor pokračovatelů komunistického režimu, který přinesl tolik neštěstí a bolesti do našich rodin a zničil tolik nadějných životů vynikajících lidí. Stejně tak jako nacismus, který se podepsal na tolika lidských životech nejen v Československu, ale všude tam, kde se mu podařilo proniknout. Proto ve veřejnosti a ani v politice představitelé neonacistů a komunistů nemají co dělat,"

řekl k tomu v úvodním projevu setkání Svazu PTP jeho předseda Vladimír Lopaťuk. O roli pétépáků a jejich svazu mluvil i místopředseda Senátu Jiří Liška:

"On je stálou připomínkou toho, jak lidé byli donuceni žít, především v 50. letech. Na to se hodně zapomíná. Vzpomíná se na jednotlivé justiční vraždy a říká se, že to byly omyly, excesy. My jsme takoví nebyli, říkají s oblibou komunisté. Když se ale podíváte na ty statisíce lidí, kteří byli režimem postiženi, je z toho naprosto jasné, že to nebyly žádné excesy, ale systematická aktivita komunistické strany, která měla postavenou svoji vládu na strachu. A oni jsou dobří právě v tom, že to neustále připomínají. A to je důležité připomínat."

Ze zhruba padesáti tisíc pétépáků jich dnes žije asi 12 tisíc. Kolem osmi tisíc z nich sdružuje současný Svaz PTP. Svým členům pomáhal při mimosoudních rehabilitacích i odškodnění, pořádá jejich pravidelná setkání a spolupracuje i s podobnými organizacemi v dalších zemích bývalého sovětského bloku.