Petrohradský bohemista Oleg Malevič překládá celého Březinu
Petrohradský bohemista Oleg Malevič byl už hostem naší minulé krajanské rubriky, kde mluvil hlavně o svých překladech děl Karla Čapka. Za desítky let, kdy překládá českou literaturu, se ale setkal s řadou dalších našich spisovatelů a básníků. Do ruštiny převedl například spisy T. G. Masaryka, Karla Poláčka, Ivana Olbrachta, Fráni Šrámka nebo Vladislava Vančury. Za své překladatelské dílo získal i cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. A právě při předávání této ceny jsme se ho zeptali na jeho nejoblíbenějšího českého autora:
Vy teď vlastně připravujete jeho souborné dílo...
"Ano, vyjde rusky. A víte, že ta cesta k Březinovi nebyla lehká?"
To není ani pro Čechy...
"Začínali jsme spolu s manželkou Viktorií Kamenskou. A myslím, že jí se podařil nejlepší překlad básně Matka. Myslím, že je to opravdu velice dobrý překlad. Když jsme nabízeli nějakým nakladatelstvím, aby se mohly Březinovy básně vydat jako knížka, tak jsme ukázali tento překlad a nakladatel byl pro. Některé básně od Březiny se mi zdají takové klasické. Teď jsem na to přišel! Je tam sbírka, která má název Země, ale to je název Otakara Fialy, který to poprvé připravoval. Tato sbírka se začíná básní Čižba. A to je tak krásná báseň! Já myslím, že tato báseň se musí dostat do všech antologií světové poezie. Je to vlastně báseň o Bohu, ale je tam jako člověk, který volá ptáky. Ti ptáci jsou ale symbolické označení. Je to vlastně složitý symbol, ani nevíš, co to je. Celkově to je ale báseň, kterou by měla mít každá náboženská antologie."
To je ale vůbec problém Březiny, že je to velmi složitá symbolická poezie. Najde si vůbec dneska ještě čtenáře?
"Já si myslím, že básnická kvalita se prosadí vždycky."
Já se obávám, že dneska v Čechách Březinu čte tak málo lidí, pokud vůbec někdo...
"Pro mne je to překvapení, že sebrané spisy v Čechách nevyšly od roku 1934. Začínali jsme je překládat s mou manželkou, která zemřela v roce 2001. Pak jsem v tom pokračoval. Ale přeložit několik tisíc veršů a všechny eseje! Obě knihy, a ještě příležitostné eseje, to je velká práce. Tak jsem si přizval na pomoc dvě mladé, z mého hlediska mladé bohemistky. Jedna z nich přeložila Skryté dějiny a druhá překládala básně. Přitom jen veršované básně. A jeden ze svých překladů přečetla své přítelkyni z Brna. A ta, když si to poslechla, řekla, že konečně porozuměla Březinovi!"
Já jsem tu ale zaslechla, že jste překládal i úplně současného autora Jáchyma Topola?
"To je omyl! To byl omyl, jak tu o tom mluvili."
"To byl Josef Topol, ano."
Proto. Mne to překvapilo, že byste se pustil do tak mladého autora...
"Možná, že bych se pustil, ale..."
A sledujete současnou českou literaturu? To, co vychází v posledních letech? Autory, jako je třeba Radka Denemarková, právě Jáchym Topol nebo Petra Soukupová?
"Já myslím, že je to dost náhodné. Já jsem si dal takovou zásadu: já jsem člověk 20. století. Co je novější, ať překládají mladší lidé. Oni k tomu mají úplně jiný přístup. Občas něco přečtu, občas mi někdo něco doporučí. Naposledy jsem třeba četl román Antonína Bajaji O vlcích a lidech. Já myslím, že je to dost zajímavé."
To je skvělý autor. A pokud se vám dostane do ruky jeho kniha, která už vychází asi potřetí, jmenuje se Na krásné modré Dřevnici...
"Tu já už mám. Momentálně ale nedělám nic kromě Březiny, a ještě mám přečíst překlady, protože ty mladší překladatelky ještě potřebují kontrolu. Hned potom se do toho ale dám. Ten román mám osobně od něj, on byl u nás v Petrohradě, a dostal jsem ho. Budu ho ale část, až dokončím Březinu."
A kromě Čapka a Březiny vychází nějaká česká literatura v Rusku? Konkrétně v Petrohradě?
"Víte, u nás je za tím vždycky nějaká iniciativa od překladatelů. Když jsem byl například na Moskevském knižním veletrhu, když tam byla Česká republika jako hlavní host, tak tam právě vydali román Hon na čarodějnice. Vydali Pistoriuse a Hrabala i další překlady. Myslím, že se připravuje asi třísvazkové dílo Hrabala. Jinak Hrabal je dost přeložený. Intelektuálská společnost o něm ví. Ale jediný český současný autor, který se opravdu prosadil, je Milan Kundera."
To je známá věc. Vy máte dokonce možnost si přečíst jeho novější knihy, což my Češi nemáme.
"Ano, dřív, dokonce v ruštině."
Právě v ruštině. Pokud neznáme francouzsky, tak si ho nepřečteme.
"A je zajímavá situace se Škvoreckým. V Rusku přeložili asi jediný román, který Škvorecký napsal v angličtině. Je to detektivní román a je přeložen v časopise, který se teď nenazývá Internacionalnaja literatura, ale Innostrannaja literatura. Tam ho otiskli. Ale žádná původní novinka od Škvoreckého nebyla zatím přeložena. Jen povídky."
