Pirátské hudební nahrávky
Připravila Zdeňka Kuchyňová.
Ačkoliv Česká republika není přímořský stát, pirátů je zde dost. Neplují však pod vlajkou se zkříženými hnáty, ale sedí za stolem s počítačem a vypalovačkou a nelegálně kopírují hudební nahrávky. Mezinárodní federace fonografického průmyslu České republiky, která sdružuje 25 vydavatelských firem, se rozhodla čelit nárůstu pirátských nahrávek kampaní "Kopírování zabíjí hudbu". Firmy k tomu vedla jednoduchá matematika - během dvou let poklesl prodej o 35 procent. Jak uvedl ředitel Mezinárodní federace fonografického průmyslu Jaromír Soukup, na počátku 90. let, kdy organizace s činností začala, činil podíl pirátského zboží na trhu zhruba 60 %, přičemž šlo zejména o audiokazety. Za 5-8 let se toto číslo zmenšilo o nulu a podíl pirátských nahrávek činil zhruba 6 procent. Pak nastoupil digitální věk a toto číslo se zase blíží k deseti procentům. Proto jsme se Jaromíra Soukupa zeptali, jak je na tom Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi. Klíčovým problémem českého trhu s hudbou se ukazuje cena nahraných nosičů. Průměrná cena CD zahraničního umělce se pohybuje kolem 600 korun, u českého autora zhruba 400. Vzhledem ke kupní síle Čechů jsou ceny opravdu vysoké. Jen pro srovnání, když si půjdu koupit čtyři CD zahraničních interpretů, budou mě stát stejně jako měsíční nájemné třípokojového bytu, pro řadu důchodců pak tato cena představuje polovinu jejich měsíčních příjmů. Jak uvedl Jaromír Soukup v České republice se však kopírování v mnoha oblastech již podařilo omezit. Mezi vyhlášená místa na hranicích s Německem patří například tržnice Dragoun u Chebu či pohraniční vesnička Potůčky na Karlovarsku. Navíc je tento typ činnosti obecně rozšířenější v oblastech s vysokou nezaměstaností. To souvisí jednak s už zmiňovanou kupní silou obyvatel, jednak s možností přivýdělků na této činnosti. Jak už se zmínil ředitel federace fonografického průmyslu, Praha nepatří mezi místa s největší pirátskou činností. Přesto zde žije největší komunita studentů. V mnohých kolejích běží počítače dnem i nocí a studentské firmy pracují na plné obrátky. Kuriózní na tom je, že stát dotuje provoz Internetu dokonce i z mezinárodních zdrojů. Internet pak slouží ve velké míře k výrobě nelegálních padělků.
Kromě toho, že kopírování je nezákonné, ohrožuje to podle gramofonových firem i výrobu nosičů a poškozuje interprety. Mnozí umělci ve svém vyjádření pro časopis Týden však se sloganem celé kampaně nesouhlasí. Například podle zpěváka Ondřeje Hejmy, i když se mu kopírování nelíbí, tato činnost nezabíjí hudbu, ale spíše zisky gramofonových firem.
Autorství uměleckého díla je však hodnota, a právě tak je k duševnímu vlastnictví třeba přistupovat a ochránit ho zákonem. Jaromír Soukup v této souvislosti pochválil policii. Jak dodal ředitel Mezinárodní federace fonografického průmyslu Jaromír Soukup, nejúspěšnější akce policie proběhla na pěti okresech severomoravského regionu, kde se jí podařilo paralyzovat síť překupníků. Jejich organizacece fungovala od roku 1997 a způsobená škoda činila 70 miliónů korun. I když jsou protipirátská opatření na mezinárodních fórech hodnocena velmi dobře, přesto byla Česká republika zařazena na seznam zemí, kde je právům duševního vlastnictví poskytována nedostatečná ochrana.
Jaké je tedy řešení celého problému? Kampaň zřejmě mnoho lidí k tomu, aby si koupili drahé CD nepřesvědčí. Proto se časopis Týden vyslovil pro zpoplatnění kopírovacích médií, přičemž poplatek by šel pro organizace střežící autorská práva. Vítězem boje proti pirátům však může být i technologie. Již nyní se některá CD nedají kopírovat a kvůli velikosti souborů je fakticky nelze přenášet po Internetu. Uvidíme, jak dlouho pirátům potrvá, než techniku opět přelstí, dodává závěrem časopis Týden.
