Po medúzách tuleni. Jaroslav Chytil se po Severním kanálu chystá na Bajkal
Medúzy, zima, tma a mořské proudy. S tím vším bojoval český plavec a otužilec Jaroslav Chytil. A bojoval úspěšně, jako první český muž zdolal kanál mezi Severním Irskem a Skotskem.
"Přesně tak. Byla to dřina, ale opravdu to stálo za to."
Proč je ten kanál nejobtížnější?
"Z několika důvodů. Jednak je tam studená voda, oproti kanálu La Manche je až o pět stupňů chladnější, navíc se tam člověk může setkat s jedním druhem velice žahavých medúz, které některým plavcům znemožní pokračovat dál. A jsou tam samozřejmě i mořské proudy."
Ty medúzy nás tady hodně zaujaly, česky se jmenují talířovka obrovská...
Vy jste s tímto vším bojoval 16 hodin. Je to hodně nebo málo? Jste s tím výkonem spokojen?
"Zezačátku to vypadalo na 14 hodin, ale potom se pokazilo počasí, takže z toho bylo 16 hodin. Mě ani tak nešlo o ten čas jako o to, že jsem to chtěl uplavat. Jsem 58. člověk na světě, který to dal, to je celkem příjemný pocit, takže čas pro mě nemá význam."
A to je první kanál, který jste takhle přeplaval, nebo už jste něco takového plaval?
Jako myslíte kde kdo?
"Kde kdo (smích). Tady se mi zdálo, že bych mohl vyniknout."
Byl jste taky natřený indulonou?
"Tou přímo ne, i když to tak možná vypadalo. Byla to směs bílé vazelíny a lanolinu. Asi sedm dílů lanolinu a tři díly té bílé vazelíny. Poradila mi to daleko lepší plavkyně Lenka Šterbová, která má tuto kombinaci vyzkoušenou. A osvědčilo se to."
Kolik lidí bylo na té vaší doprovodné lodi?
"Z mé posádky tam byli Michal a Markéta Pohořelí. Ti mě podporovali z lodi. Pak tam byl lodivod a ještě jeden člen posádky."
A vy plavete opravdu v kuse 16 hodin?
Měl jste chuť se na to vykašlat?
"Tyhle myšlenky jsem měl, bylo to někdy kolem desáté jedenácté hodiny, kdy jsem měl krizi. Ale nejsem ten typ, co rád vzdává věci, takže jsem plaval dál a nakonec jsem chytl i druhý dech. Byl jsem překvapen, v jaké formě jsem doplaval. Čekal jsem, že budu mít nějaké mírné podchlazení nebo svalovou únavu. Udržoval jsem si stále 60 záběrů za minutu, takže se mi plavalo velice dobře. Bylo to ale občas dost depresivní, protože v jednu dobu začal sílit u skotského pobřeží odliv a postupoval jsem velice pomalu. Když jsem se krmil, tak jsem podle GPS couval."
"Byl to sacharidový ionťák, směs pomalých a rychlých cukrů. Co dvacet minut malé dávky. Bylo to míchané s teplou vodou, ta je takový povolený doping."
Říká se, že otužovat se může každý a začít se dá v každém věku. Posluchači to nevidí, ale vy jste hrozně velký. Pomáhá vám to v otužování nebo plavání?
"To asi ne. Je důležité, jak člověk svůj organismus navykne. Ne úplně každý se takto může otužovat, důležité je, aby to utáhlo srdce. Když člověk vleze do studené vody, tak se mu stáhnou cévy na perifériích-nohy, ruce. Celkem dost naroste tlak a je potřeba, aby to to srdce utáhlo. Než člověk začne s otužováním, je dobré, aby si zašel za nějakým sportovním lékařem a našlapal něco na kole se zátěží, aby věděl, že to to srdce zvládne. Jinak je to ale jen o silné vůli."
Vy jste začal tím nejobtížnějším kanálem, ale nebude asi poslední. Pokud jsem správně pochopila, chystáte se na úplně jinou světovou stranu.
"Ten Severní kanál je z takové série Oceans Seven, je to ta nejtěžší úžina, teď už by to byla jen otázka peněz a času doplavat ten zbytek. To už ale není taková výzva. Je tady ale ještě jedna výzva, kterou bych rád zdolal, což je jezero Bajkal. Jako první lidé přeplavali jezero Bajkal před 30 lety Jan Novák a František Venclovský. A já bych to jako připomínku této obdivuhodné přeplavby po třiceti letech rád zopakoval."
Jaroslav Chytil neplaval před Severní kanál jen pro radost, podpořil svým výkonem i Dětskou dopravní nadaci, která pomáhá dětem, co přišly o rodiče při nehodách.
