Voda 14 stupňů a dvě a půl hodiny mezi medúzami. Český plavec Jakub Kačerovský pokořil Cookovu úžinu
Český dálkový plavec Jakub Kačerovský dosáhl mimořádného sportovního úspěchu, když přeplaval náročnou Cookovu úžinu na Novém Zélandu. Stal se prvním českým sólo plavcem, který tuto legendární trasu o délce přibližně 22 km uplaval.
Cookova úžina, oddělující Severní a Jižní ostrov Nového Zélandu, patří mezi nejobtížnější dálkové plavecké výzvy na světě kvůli silným proudům, proměnlivému počasí i studené vodě. Jaká byla voda tentokrát?
"Voda byla docela divoká, byla hlavně studená, pohybovala lehce pod 14 stupni. Čekal jsem, že se bude pohybovat třeba o dva stupně výš. Nakonec to vyšlo."
Jak dlouho jste plaval? Kolik má ta úžina na šířku?
"Ta úžina není až tak dlouhá, má zhruba 23 km vzdušnou čarou, a já jsem nakonec naplaval lehce přes 26 km. Nicméně jsou tam silné proudy, které tu cestu hodně ztěžovaly a díky tomu mi to trvalo přes 7 hodin, konkrétně 7 hodin a 9 minut."
Plaval jsem hlavně pro lidi s roztroušenou sklerózou
Měl jste s sebou nějaké plavidlo, které vás doprovázelo a sledovalo?
"Dokonce dvě. Měli jsme doprovodnou loď, která se starala o bezpečnost ve vodě. Hlídali, jestli se k nám neblíží žádní žraloci. A pak úplně u mě jel nafukovací člun, na kterém jsem měl mamku jako krmiče, která mi každých 30 minut podávala tekutiny, abych nebyl úplně vyčerpaný, a řidiče člunu, který tam působil i jako rozhodčí, jestli jsou dodržována všechna pravidla pro přeplavbu. Neplaval jsem jen pro sebe jako nějakou osobní výzvu, ale hlavně pro lidi s roztroušenou sklerózou. Rád bych těmito přeplavbami upozornil na tuto nemoc a ty lidi podpořil. Babička trpěla neurodegenerativním onemocněním, kterému nakonec podlehla. A kamarád, který je v mém podpůrném týmu, má někoho s roztroušenou sklerózou v rodině."
Cookova úžina ale není jediný váš triumf. Vy jste přeplaval loni i kanál La Manche. Když to srovnáte s Cookovou úžinou, co bylo obtížnější?
"Obtížnější byla určitě Cookova úžina. Nedá se to úplně porovnávat, protože v kanálu La Manche jsem naplaval o 20 km víc, ale byla tam teplejší voda a menší vlny než tady. Také jsem v Cookově úžině v podstatě od samého začátku strávil zhruba dvě a půl hodiny v medúzách, sice nebyly nějak výrazně žahavé, ale bylo to trošku, jako když si člověk lehne do kopřiv, určitě to bylo protivné."
Místní preferují bazény, do moře skoro nechodí
Jak se dálkový plavec připravuje na takové rekordy?
"Hlavně plaváním a mentální přípravou, protože většina těch dlouhých přeplaveb je o hlavě. A když na to není správně nastavená hlava, tak to tělo může být sebelíp natrénované a plavec to prostě nezvládne."
Kdy jste zjistil, že máte nadání pro takto dlouhé plavby?
"Já jsem se dálkovému plavání začal věnovat v 15 letech v roce 2016. Postupně jsem se přesouval k delším a delším tratím, až nakonec to vygradovalo takovými šílenostmi."
Vy působíte také jako trenér plaveckých kurzů. Jak hodnotíte úroveň dnešních plavců?
"Musím říct, že u nás v ČR je ten všeobecný základ plavání na pěkné úrovni. Naopak třeba na Novém Zélandu, kde teď právě jsem, plavecká úroveň není tak vysoká, a mají tady každoročně spoustu případů utonutí. Od kamaráda jsem slyšel, že když si tady lidi jdou zaplavat, tak preferují především bazény, a ven do moře nebo do oceánu nechodí prakticky vůbec nikdo."
