Po stopách otce národa
Kořeny "otce národa" Františka Palackého sahají na Moravu - do obce Hodslavice nedaleko Nového Jičína. Na stopy tohoto předního českého historika můžeme narazit i na jiných místech Novojičínska. Pořad uvádíme v repríze.
"Ubíraje se do pole dne 27. června roku 1278 Otakar v Praze loučil se se všemi svými milými a věrnými. Duchovenstvo i veškeren lid sprovázeli ho jako ve procesí až za brány městské se srdečným blahopřáním a lkáním, tušili, že jim nebude více spatřiti otce a krále milovaného. Táhnul přímo do Bran, kam vojsku svému shromážditi se byl kázala kde i pomocné vojsko polské očekávati chtěl. To však meškalo nad očekávání dlouho. Nicméně byl Otakar dobré mysli, když manželce své, tuším jen aby ji potěšil, dával z Brna veděti, že hodlal hnouti se odtud dne 15. července s celým vojskem do Rakous, kdežto Rudolf meškaje neměl prý naději na brzkou pomoc. A poněvadž byla čáka, že města rakouská, jakmile Otakar k nim přibude, k němu se přidají, dělal si naději, že zvítězí konečně nad všemi svými nepřáteli."
Autor tohoto podrobného popisu událostí před tragickou bitvou na Moravském poli se narodil roku 1798 v Hodslavicích. Jeho otec Jiří byl takový všeumělec, říká kastelán kunínského zámku Jaroslav Zezulčík. Byl lutheránským učitelem, krejčím, obecním písařem i obchodníkem se dřevem. V devadesátých letech 18. století postavil Jiří Palacký dům na hodslavské návsi, kde zřídil evangelickou školu a kde se také narodil i František. Dnes je v Palackého rodném domku zřízena expozice, připomínající jeho život a dílo. František Palacký rozhodně nebyl jedináček, měl přes deset sourozenců. V Hodslavicích se podle Jaroslava Zezulčíka dodnes vzpomíná na jeho sestru Rozinu.
"Ta Palackého přežila a řada dnešních obyvatel Hodslavic jsou potomky právě této Roziny, provdané Turkové. Ta rodina byla velice rozvětvená, nedávno byl vypracován velice obšírný rodokmen Palackých. Kdo by si chtěl najít kořeny Palackého a domnívá se, že by mohl být potomkem této rodiny, ať navštíví Palackého rodný domek, kde se může seznámit s tím rodokmenem. Rodina samotná byla z Palačova, to je taková vesnice na úpatí starojického hradu - dominanty naší oblasti. Jedna větev rodiny odešla do tehdy německých Bludovic, to je vesnice, kudy v našem okolí šla česko-německá hranice. Od 16. století byli Palačtí Němci, ale v 17. století část Palackých přesídlila do Hodslavic a tato větev stojí mezi předky budoucího otce národa. Je pozoruhodné, že ti němečtí příbuzní byli v roce 1945 vysídleni do Německa."
Palackého připomíná v Hodslavicích a okolí také naučná stezka a pomník, odhalený v roce 1968 u příležitosti 170. výročí jeho narození.
Jak už bylo řečeno obchodoval Jiří Palacký se dřevem a právě tyto obchody jej přivedly do tehdejšího Kunwaldu, dnešního Kunína. Zalíbila se mu tamní vesnická škola, a přihlásil na ni svého nadaného syna, protože chtěl, aby se naučil německy. Na vesnické škole ale mladý Palacký dlouho nezůstal. V Kuníně na zámku tehdy totiž fungoval také vzdělávací ústav osvícené hraběnky Marie Walburgy z Truchsess - Waldburg - Zeilu. Její učitelky si talentu chlapce brzy všimly a Palacký se stal žákem zámecké školy. V Kuníně byl prý František velmi oblíben.
"On si tam našel také svou první dětskou lásku. Ta dospělá láska přišla v Uhrách, to byla ta šlechtična Zerdahely, ale přímo v Kunwaldu měl takovou osůbku, o něco mladší, byla příbuzná panského sládka. Jmenovala se Anna, takže se jí říkalo Nany a Palacký přiznává, že se s ní důvěrně "stovaryšil", že se spolu učili "klavírovati", sedávali v koutku a mluvili česky. Zjistili jsme, že čeština tam zněla také jindy, protože Palackého si oblíbil především ten nejbližší spolupracovník naší hraběnky, zámecký kaplan páter Josef Ignác Turek."
Palacký z kunínského vzdělávacího ústavu odchází po roce a půl.
"Palacký odchází v roce 1809. Hraběnka mezitím osm měsíců cestovala po Švýcarsku, Rakousku, Francii a Itálii. Mezitím zámeckou školu vedl hraběnčin důvěrník páter Josef Turek, který si chlapce velice oblíbil a František choval taky velkou náklonnost k tomuto velice sečtělému mladému duchovnímu. Tatínek Palackého byl, dá se říci, bigotní lutherán, který se obával, že chlapec konvertuje ke katolické víře a v létě odvedl Františka do Trenčína na tamní lyceum. Palacký potom vzpomínal, že se školy úrovní nedaly srovnat s tou kunínskou zámeckou školou."
Později studoval Palacký také v Bratislavě a poté působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách. V roce 1823 se ještě jednou do Kunína vrátil.
"Vrátil se jako člověk, který si už vzal do hlavy, že vstupuje do služeb českého národa, znal se už i s Dobrovským. Vrátil se do rodných Hodslavic, kde se setkal s rodiči, zašel do Nového Jičína, kde si musel vyřídit formality a mezitím také navštívil kunínskou hraběnku, stárnoucí ženu, která prožívala velice pohnuté stáří. Podle mne Palackého vybavila informacemi, s kým se má v Praze potkat a poslala ho na dobré adresy. Není náhodou, že Palackého průvodcem po Praze se stává jistý baron Stenc, který působil ve službách hraběnky i její matky. Ještě v Kuníně se také Palacký naučil zámeckým způsobům. Víme z inventářů naší hraběnky, že paní hraběnka ve své knihovně měla vydání první vydání Muzejníku. V roce 1827 Palacký jako redaktor vydal německý Muzejník, časopis, který stále vychází, dnes už ale v české verzi jako Časopis Národního muzea. Paní hraběnka si jej nechala z Prahy poslat, tak jistě i v závěru svého života měla dobré informace, co Palacký v Praze dělá."
Kunín už víckrát František Palacký nenavštívil, ale do svého rodného kraje se vracel a už za života tam byl oslavován.
Památku na Palackého najdeme nejen v Kuníně a Hodslavicích, ale také v Novém Jičíně. Město je známé dlouhou tradicí výroby klobouků a připomíná ji i expozice v místním muzeu. Její součástí jsou pokrývky hlavy známých osobností: T.G.Masaryka, Jana Nerudy či Petra Bezruče a nechybí mezi nimi samozřejmě ani klobouk slavného rodáka z blízkých Hodslavic.
