Slavné pohřby jako odraz českých dějin

Brož z ustřižených vlasů Boženy Němcové, kámen z řeky Achy, kde zemřel Miroslav Tyrš, nebo kovový přívěsek s úlomky rakve Vojty Náprstka. To jsou jen některé z exponátů výstavy Slavné pohřby, kterou vám představíme v Historických obzorech.

Foto: Národní muzeum

Nahlédnout do dějin českého národa prostřednictvím pohřbů jejich slavných osobností můžete v Národním památníku na pražském Vítkově. Jde o další výstavu z cyklu Smrt, kterou připravilo Národní muzeum. Pokračuje komisař výstavy Ivan Malý:

"Výstava Slavné pohřby se snaží představit moderní dějiny Čech, Čechů a vývoje české společnosti od půlky 19. století až téměř do současnosti, protože končíme posledním velkým slavným pohřbem v Česku, což byl pohřeb Václava Havla.

Pro nás příprava výstavy byla i odrazovým můstkem k zamyšlení se nad tím, kdo vůbec byli významní Češi a jak se k nim, k jejich pohřbům a odkazům společnost zachovala a co to říká nejen o těch slavných Češích, ale i o české společnosti. Dá se totiž říct, že pohřeb významného člověka není jen smutnou záležitostí pro jeho blízké, ale pakliže se to pak stane pohřbem národním či státním, tak se dá říci, že to reflektuje i nějakou aktuální situaci národa jako takového, jeho rozpoložení politické nebo kulturní."

Foto: Národní muzeum

Velká pozornost se věnuje nejen samotným slavným pohřbům, ale také myšlence a následnému budování českého Slavína na Vyšehradském hřbitově, tedy společné hrobky pro významné postavy národního života. Ty nejvýznačnější pohřby 19. století, kde se sešly desítky tisíc lidí, nebyly "jen" pohřby politiků, jako byl František Palacký nebo František Ladislav Reieger.

"Drtivá většina velkých pohřbů Čechů byly pohřby představitelů kultury, hlavně slovesné kultury, ale i hudby a výtvarného umění. Pak také musíme zmínit, že ty osoby politicky činné nebyly vždy čistě politiky v dnešním slova smyslu, ale jednalo se i o osoby s nějakým kulturním přesahem anebo, a to je zajímavé, o činovníky Sokola. Sokol byl v 19. století jedinou organizovanou složkou českého národa, která nebyla přímo vázána na strukturu rakousko-uherské monarchie. Představitelé Sokola byli vnímáni i jako vrcholní představitelé českého národa."

Foto: Národní muzeum

Jak už bylo zmíněno, výstava se věnuje i dvacátému století. Pohřby v období I. republiky podle Ivana Malého nejsou jen národními manifestacemi, ale vyjadřují i sounáležitost s nově vzniklým státem a jeho ideály. Zajímavé jsou podle něj zvláště dva případy:

"První je z počátku 20. let, kdy byl spáchán atentát na tehdejšího ministra financí Aloise Rašína. Jeho pohřeb v roce 1923 byl velkou manifestací toho, že stát, který i on pomáhal budovat, je pro tehdejší občany nosnou ideou. Jedná se o první velkou pohřební manifestaci veřejnosti, vyjádření nejen piety, ale i sounáležitosti s novým československým státem. Šlo tam samozřejmě také o to, jakým způsobem Rašín skonal."

Tím druhým je pohřeb Tomáše Garrigua Masaryka z 21. září 1937. Z něj se zachoval i rozhlasový záznam:

Na mohutných pylonech zavěšen vlaje do prudkého větru mocný černý baldachýn, který vrhá své podivné trudné stíny na zahradu, kterou prostřela po černé dlažbě prvního nádvoří Pražského hradu láska země k tomu velkému muži, který nedaleko od nás ve své rakvi leží připraven na poslední rozloučení s námi…

Klement Gottwald v prosklené rakvi, foto: ČT24

"Pohřeb Tomáše Garrigua Masaryka byl pohřbem státním a velice významným. Na druhou stranu se už odehrával v ne úplně příznivé společenské a geopolitické situaci pro tehdejší Československo, a proto se stává opět určitou manifestací myšlenek sounáležitosti tehdejšího československého státu. Masarykův pohřeb byl opět masovou událostí, které se zúčastnily statisíce lidí z celého Československa i z celého světa a bylo o něm referováno i v médiích - nejen středoevropských, ale byli na něm i reportéři z jižní nebo severní Ameriky."

U pohřbů státníků z doby komunistické nadvlády je otázkou, nakolik byla účast davů v ulicích spontánní. Pohřeb Klementa Gottwalda měl navíc dohru v tom, že se z Národního památníku na Vítkově na čas stalo jeho mauzoleum. V tomto období proběhlo i několik slavných pohřbů, které nebyly státní a účast na nich měla podobné vyznění jako v 19. století - tedy snaha o vyjádření sounáležitosti a protestu proti státní moci.

Pohřeb Jana Palacha|Foto: Archiv Českého rozhlasu

"Těch pohřbů bylo několik. Ten nejvýznačnější je pohřeb Jana Palacha v roce 1969, který byl do jisté míry vyvrcholením událostí šedesátých let v Československu. To nebyl pohřeb státní, tady se skutečně jednalo o masovou demonstraci společnosti. Ten pohřeb zasáhl tehdejší společnost velice významně a znovu nešlo jen o samotné Československo, ale o celou Evropu."

Pokud se o slavných pohřbech a dění okolo nich chcete dozvědět více, výstava v Národním památníku na Vítkově bude přístupná až do konce března příštího roku.

---

Více o výstavě zde: muzeum3000.nm.cz