Pochvala české diplomacii
Dva čeští pašeráci drog dostali konečně možnost vyměnit kriminál v Thajsku za pobyt v české věznici. V úterý totiž začala platit mezinárodní dohoda o výměně odsouzených, kterou po letech složitých jednání uzavřeli s Thajskem čeští diplomaté, a letos ji schválily parlamenty obou zemí. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, složitosti bylo nutné překonat i v Česku.
Dva čeští mladíci sedí v Thajsku za mřížemi už šest let, a to kvůli pašování heroinu. Původně jim tamní soud vyměřil 50 let kriminálu. Po několika odvoláních a královské amnestii snížil jednomu trest na polovinu a druhému o osm let. Česko-thajská dohoda nyní umožňuje jejich přemístění do českého vězení. Pozorovatelé se shodují v názoru, že jde o dohodu v mezinárodním právu výjimečnou. Podobnou se podařilo uzavřít jen několika zemím světa. V posledních pěti letech projednávala současný stav přímo na místě řada českých diplomatů. Vězněné pašeráky navštívil v Bangkoku také Václav Klaus a filmový štáb, který na základě jejich případů natáčel celovečerní film.
Zásadní problém spočíval v tom, že Thajsko na rozdíl od jiných států trestance nevydává do jejich vlasti, protože tamní soudy by jim mohly výši trestu snížit. Česko-thajská smlouva tedy obsahuje dvě podmínky: jednak nesmí česká justice výši trestu změnit, jednak bude případné podmíněné propuštění vězňů možné až po odpykání dvou třetin trestu. Jeden z vězňů by se tedy mohl teoreticky dostat na svobodu v roce 2013 a druhý by ho následoval o deset let později.
Kvůli těmto podmínkám bylo nutné provést letos v lednu novelu českého trestního řádu. Zákony České republiky totiž neumožňovaly, aby si někdo mohl v české věznici odpykávat větší trest, než by mu za stejný čin uložil český soud. V každém případě tak oba české drogové pašeráky z Thajska čeká doma výrazně vyšší trest, než jaký si ve zdejších věznicích odpykávají drogoví pašeráci mnohem většího formátu.
Ani tento fakt ale některé poslance při projednávání mezistátní smlouvy neuspokojil. Ve sněmovně mimo jiné zaznělo, že smlouva příliš usnadňuje život pašerákům drog a není tudíž v zájmu České republiky. Poslancům také v dohodě vadila klausule, která připouští udělení prezidentské milosti. Tvrzení bývalého ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše, že jeho stanovisko k udělení milosti by bylo záporné, označili odpůrci dohody za komické. Ministrovi také hned připomněli několik známých případů, kdy Václav Havel jeho stanovisko prostě ignoroval. V neposlední řadě poslancům vadilo, že mezinárodní smlouvu ušili diplomaté oběma vězňům na míru, což odporuje principům právního státu. Žádní jiní čeští vězni přece už v Thajsku nejsou a v českých věznicích zase není nikdo, kdo by si chtěl odsedět zbytek trestu v Thajsku.
Na celou kauzu je samozřejmě možné pohlížet z různých úhlů. Třeba, zda si oba drogoví pašeráci usnadní život, nebo, jaké jsou povinnosti státu vůči občanům. Znalci poměrů tvrdí, že rok v thajském žaláři vydá za deset let trestu v evropském vězení. V tomto ohledu měli odpůrci mezinárodní dohody v českém parlamentu bezesporu pravdu: pašeráci si hodně "polepší". Pokrytecky naproti tomu vyzněla obava poslanců, že dohoda může mít negativní vliv na protidrogovou prevenci. Pokud je totiž považován za přiměřený trest 50 let ostrého žaláře pro mladíka, který se oslněn vidinou rychlého zbohatnutí pokusil v roli kurýra propašovat několik kilogramů heroinu, potom se titíž poslanci měli zasazovat o to, aby stejný trest obsahovala i česká legislativa. Nic takového samozřejmě poslancům nikdy ani nepřišlo na mysl. Dobře přece vědí, že výše a formy trestů vždy úzce souvisí s civilizačním, ideově kulturním prostředím. Na místě proto není ani údiv nad tím, že stát vyvíjel takové úsilí, aby své občany-zločince dostal domů.
