Podivný spor končí

Téměř ve stínu smlouvy o odškodnění nuceně nasazených a diplomatické nóty Spojených států, která v této souvislosti potvrdila platnost reparačních nároků České republiky vůči Německu, proběhla minulý měsíc v Berlíně ještě jiná bilaterální jednání o finančních otázkách. V tomto případě s naopak řešil dluh Česka. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Téměř deset let trval spor o dluh bývalého Československa vůči Německu z roku 1990. Němci původně vyčíslili své pohledávky na obrovskou sumu jeden a půl miliardy marek. Smlouva, kterou nyní Německo podepsalo s Českem a Slovenskem, snižuje původní požadavek o dvě třetiny. Samotné Česko zaplatí do poloviny příštího roku Německu 260 miliónů marek. Jak vlastně celý spor vznikl? Československé straně vznikl v roce 1990 v obchodní výměně se sjednocujícím se Německem značný deficit, protože německá strana přestala plnit ustanovení příslušného ročního protokolu o obchodní výměně a odebírat nasmlouvané dodávky zboží pro východní Německo. Tyto roční protokoly bývaly uzavírány v rámci někdejší RVHP tak, aby oboustranné toky zboží a služeb byly v podstatě vyrovnané.

Československo tedy v devadesátém roce nadále dováželo z východního Německa dohodnutý sortiment, zatímco Němci ho přestali odebírat. Šlo o jednostranný akt, o porušení smlouvy. Takto vzniklo Československu pasivní saldo, nemluvě o různých dalších návazných škodách jeho podniků a organizací. Ještě za existence československé federace proto vznesli odborníci pochybnosti o tom, zda vůbec nějaký dluh vůči bývalému východnímu Německu existuje.

Situaci zkomplikoval navíc ještě fakt, že obchod mezi bývalými komunistickými státy probíhal účetně v tzv. převoditelných rublech, tedy ve virtuální měně bez tržního kursu. Ten si musela každá země individuálně přímo vybojovat. Například při jednáních o sovětském dluhu vůči Československu se Praze podařilo dosáhnout stanovení kursu převoditelného rublu k dolaru v poměru 1:1. Třeba Maďaři tak úspěšní nebyli a své pohledávky v Sovětském svazu museli přepočítat v kursovním poměru 1,2:1.

Německo se přirozeně rovněž snažilo přepočíst aktivní obchodní saldo vůči Československu v co nejvýhodnějším kursu. Naši odborníci ho tehdy označili za zcela nereálný. A to byl další důvod, proč Praha požadovanou dlužnou částku jedné a půl miliardy marek odmítla uznat. Teprve loňská návštěva premiéra Miloše Zemana vedla k obnovení jednání expertů o celé záležitosti. Výsledkem je kompromis obsažený v nedávno podepsané smlouvě. Smlouvu musí ještě schválit parlamenty obou zemí. Zemanův kabinet bude zřejmě muset čelit řadě výhrad poslanců. Na druhé straně stojí nezměnitelný fakt, že v roce 1990 vznikla zcela nestandardní situace, která se nedala předvídat. Na protahování sporu by Praha nic nevydělala.