Pořád mě to baví, říká letošní laureát Theinerovy ceny David Short
Malý cyklus laureátů Ceny Jiřího Theinera pro zahraniční bohemisty končí medailonem britského lingvisty a překladatele Davida Shorta. Ten tuto prestižní cenu obdržel na pražském veletrhu Svět knihy letos 11. května.
"Je to dlouhé povídání, ale z toho roku bylo šest a půl. Za tu dobu jsem zvládl češtinu, ale stačil jsem úplně zapomenout srbštinu a ruština taky šla víceméně do háje. Byla taky sovětská okupace, tak velkou chuť na ruštinu už jsem neměl,"
prozradil David Short v telefonickém rozhovoru, který jsme s ním natáčela ještě před jeho příletem do Prahy na letošní Svět knihy. Do toho "dlouhého povídání" by se určitě vešlo i setkání s jeho příští českou manželkou, se kterou se seznámil v Praze v den pohřbu Jana Palacha. Sám tu pak učil angličtinu. K prvním překladům z češtiny se dostal víceméně náhodou:
"Já jsem po tolika letech /v Anglii/ špatně sháněl místo, jednou mi ale spadlo do klína místo vyučujícího na Londýnské univerzitě. Měl jsem tam učit češtinu i slovenštinu, jazyk i literaturu. Jenže jsme tam byli dva a ten druhý, profesor Pynsent, dělal veškerou literaturu a já jsem dělal jazyk. A nepletli jsme se navzájem. Ale občas se někdo ozval, že by potřeboval to či ono přeložit. Vůbec první překlad, který jsem dělal, to bylo ještě v Praze. Někdo chtěl překlad článku o čištění znečištěných vod na Ukrajině. Takhle jsem začal!"
První skutečně literární překlad byl špionážní román Výměna od ostravského autora Theoroda Wildena. Pak ovšem následovala řada známých českých autorů. K těm, kteří se Davidu Shortovi překládali nejobtížněji, patřil například Vítězslav Nezval a jeho Valerie a týden divů:
"Pak můj první Hrabal, Kličky na kapesníku, to bylo něco! On má začátky vět, pak je nedopoví a přejde hned na něco jiného. A ne každý takový zlom sedí stejně přirozeně v angličtině. A pak tam byla i spousta věcí, které nikdo nezná, takže jsem si musel leccos nastudovat. Proto jsem to vydal jako editovaný překlad. Jsou tam poznámky, které něco řeknou určitě i českým čtenářům, nejenom anglickým."
Naopak nejlépe se Davidu Shortovi překládal Karel Čapek. Přetlumočil například jeho R.U.R., Šlo přitom o už sedmý překlad tohoto světově proslulého dramatu. K Čapkovi Davida Shorta váže i velký zájem o přírodu a fotografování. To zdůrazňuje zlínský spisovatel Antonín Bajaja, jehož knihu Na krásné modré Dřevnici Short taky přeložil. O tom, jakou péči překladu věnoval, svědčí i to, že na něm pracoval několik let:
"On není jen jazykovědec, ale i přírodovědec. Z toho vznikl i jeho jedinečný styl. Zvláštní trpělivost věnuje například miniaturnímu hmyzu, který ostatním uniká. A i já jsem měl možnost zahledět se do jeho snímků plochušek, píďaliček, drobníčků, jarnic a co já vím ještě. A přitom jsem zjistil, že on s těmi slovy zachází jako s drobnými živočichy, které pronikavě zná. Když přeloží knihu, tak kromě toho, že je to kniha například Jáchyma Topola, Antonína Sovy nebo Hany Andronikové, tak k tomu svým překladem ještě dodá svůj vlastní styl, styl Davida Shorta."V současné době David Short pracuje na anglickém překladu knihy Jana Němce Dějiny světla, která přibližuje život známého fotografa Františka Drtikola. A čeká ho i překlad nové divadelní hry Petry Hůlové nebo další Bohumil Hrabal. „Pořád mne to baví,“ přiznal se David Short...