Pořád mě to baví, říká letošní laureát Theinerovy ceny David Short

Malý cyklus laureátů Ceny Jiřího Theinera pro zahraniční bohemisty končí medailonem britského lingvisty a překladatele Davida Shorta. Ten tuto prestižní cenu obdržel na pražském veletrhu Svět knihy letos 11. května.

David Short, foto: Milan Kocourek, Český rozhlas

Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Daniela Hodrová. To je jen několik jmen českých prozaiků a básníků, jejichž díla do angličtiny přeložil letošní laureát Ceny Jiřího Theinera David Short z Velké Británie. Čeština přitom pro něj původně byla jen jakýmsi doplňkem studia slovanských jazyků. Jeho hlavní obor byla rusistika. V roce 1966 však získal roční stipendium British Council na studium češtiny v Praze:

"Je to dlouhé povídání, ale z toho roku bylo šest a půl. Za tu dobu jsem zvládl češtinu, ale stačil jsem úplně zapomenout srbštinu a ruština taky šla víceméně do háje. Byla taky sovětská okupace, tak velkou chuť na ruštinu už jsem neměl,"

prozradil David Short v telefonickém rozhovoru, který jsme s ním natáčela ještě před jeho příletem do Prahy na letošní Svět knihy. Do toho "dlouhého povídání" by se určitě vešlo i setkání s jeho příští českou manželkou, se kterou se seznámil v Praze v den pohřbu Jana Palacha. Sám tu pak učil angličtinu. K prvním překladům z češtiny se dostal víceméně náhodou:

"Já jsem po tolika letech /v Anglii/ špatně sháněl místo, jednou mi ale spadlo do klína místo vyučujícího na Londýnské univerzitě. Měl jsem tam učit češtinu i slovenštinu, jazyk i literaturu. Jenže jsme tam byli dva a ten druhý, profesor Pynsent, dělal veškerou literaturu a já jsem dělal jazyk. A nepletli jsme se navzájem. Ale občas se někdo ozval, že by potřeboval to či ono přeložit. Vůbec první překlad, který jsem dělal, to bylo ještě v Praze. Někdo chtěl překlad článku o čištění znečištěných vod na Ukrajině. Takhle jsem začal!"

První skutečně literární překlad byl špionážní román Výměna od ostravského autora Theoroda Wildena. Pak ovšem následovala řada známých českých autorů. K těm, kteří se Davidu Shortovi překládali nejobtížněji, patřil například Vítězslav Nezval a jeho Valerie a týden divů:

"Pak můj první Hrabal, Kličky na kapesníku, to bylo něco! On má začátky vět, pak je nedopoví a přejde hned na něco jiného. A ne každý takový zlom sedí stejně přirozeně v angličtině. A pak tam byla i spousta věcí, které nikdo nezná, takže jsem si musel leccos nastudovat. Proto jsem to vydal jako editovaný překlad. Jsou tam poznámky, které něco řeknou určitě i českým čtenářům, nejenom anglickým."

Naopak nejlépe se Davidu Shortovi překládal Karel Čapek. Přetlumočil například jeho R.U.R., Šlo přitom o už sedmý překlad tohoto světově proslulého dramatu. K Čapkovi Davida Shorta váže i velký zájem o přírodu a fotografování. To zdůrazňuje zlínský spisovatel Antonín Bajaja, jehož knihu Na krásné modré Dřevnici Short taky přeložil. O tom, jakou péči překladu věnoval, svědčí i to, že na něm pracoval několik let:

Svět knihy 2018, foto: Ondřej Tomšů

"On není jen jazykovědec, ale i přírodovědec. Z toho vznikl i jeho jedinečný styl. Zvláštní trpělivost věnuje například miniaturnímu hmyzu, který ostatním uniká. A i já jsem měl možnost zahledět se do jeho snímků plochušek, píďaliček, drobníčků, jarnic a co já vím ještě. A přitom jsem zjistil, že on s těmi slovy zachází jako s drobnými živočichy, které pronikavě zná. Když přeloží knihu, tak kromě toho, že je to kniha například Jáchyma Topola, Antonína Sovy nebo Hany Andronikové, tak k tomu svým překladem ještě dodá svůj vlastní styl, styl Davida Shorta."

V současné době David Short pracuje na anglickém překladu knihy Jana Němce Dějiny světla, která přibližuje život známého fotografa Františka Drtikola. A čeká ho i překlad nové divadelní hry Petry Hůlové nebo další Bohumil Hrabal. „Pořád mne to baví,“ přiznal se David Short...