Postoj Čechů k Benešovým dekretům je kritičtější
Zajímavá data tento týden uveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění české Akademie věd. Jeho průzkum se týkal takzvaných Benešových dekretů, z nichž nejznámější po druhé světové válce vedly mimo jiné k zabavení majetku většiny německy mluvícího obyvatelstva v tehdejším Československu.
Postoj Čechů k otázce platnosti dekretů je podle CVVM oproti dřívějšku kritičtější. Že by měly platit i nadále, myslí si o Benešových dekretech 52 procenta dotázaných, což je sice stále většina, nicméně křehčí, než v předešlých průzkumech opakovaně potvrzované dvě třetiny. Mírně posílil názor, že dekrety by měly být zrušeny, podobně vzrostl podíl odpovědí v kolonce "neví". Tyto posuny už přesahují rámec statistické chyby a proto jsme politologa Roberta Schustera z Ústavu mezinárodních vztahů zeptali, zda podle jeho zkušeností jde o náhodný názorový výkyv, nebo je to trvalejší tendence. Podle jeho mínění platí zčásti jedno i druhé:
"Já si myslím, pokud bychom se měli chytit těch čísel, která byla zveřejněna, tak za klíčovou bych považoval skoro tu část veřejnosti, která podle tohoto průzkumu je vůči otázce Benešových dekretů, jejich další platnosti, lhostejná. To mi připadá být možná i klíčová odpověď."
Může to být tím, že jaksi umírají starší generace, které mají velice vyhraněný postoj a vlastně do těch průzkumů se dostává názor mladých lidí, pro které je tohle téma odtažité? Anebo je to nálada společnosti, která vlastně stále méně zaujímá postoje k otázkám společenským a veřejným a spíše se lidé starají sami o sebe?
"Řekl bych, že to má dva faktory. Ani nejde tak o tu generaci těch pamětníků, která postupně vymírá, to máte pravdu, ale spíš jde o toto: kdy se naposledy v českých médiích mluvilo o Benešových dekretech? Kdy se naposledy objevily zprávy a palcové titulky na titulních stránkách, že Německo nebo vyhnanci požadují zrušení těchto dekretů, požadují reparace, požadují navrácení majetku? Už dlouho ne. To je myslím odpověď na tu otázku, proč se tady to klima tak změnilo. To znamená, je to téma, o kterém se už několik měsíců nemluvilo a tím pádem se to ztratilo z toho veřejného povědomí."
"Za druhé: když vezmeme ten vzorek, tak tam určitě tu hlavní část veřejnosti tvořili lidé, kteří už nějakým způsobem přišli do kontaktu s Německem, už je také samozřejmě 16-17 let po pádu železné opony dost těžké české veřejnosti namlouvat stále to, že v Německu hned za hranicemi sídlí - v uvozovkách - revanšisté, jak to bylo před rokem 1989, kteří čekají jenom na to, aby zase mohli obsadit Českou republiku. Schválně přeháním, ale to je určitý stereotyp vidět v Němcích, v Německu toho nepřítele který už dnes se nemůže uchytit jen kvůli tomu, že Česká republika a Německo jsou už několik let partnery ve dvou velmi významných institucích, v Severoatlantické alianci a především samozřejmě v Evropské unii. A myslím si, že právě to společné členství v Evropské unii je něco, co velmi výrazně ovlivnilo nejenom vidění politických elit, politických reprezentací, ale že se to už promítlo i do té veřejnosti."
