Není výjimka jako výjimka

Po završení ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy u nás zůstaly nejednoznačné dva problémy: možnost prolomení tzv. Benešových dekretů a otázka platnosti Charty základních práv Evropské unie pro Česko. Několik názorů na tato témata vám teď nabízíme.

Výjimka, jejímž přijetím prezident Václav Klaus podmiňoval svůj podpis pod Lisabonskou smlouvou, měla původně zabránit prolomení tzv. Benešových dekretů, tedy vznášení majetkových nároků osobami vysídlenými po druhé světové válce z území tehdejšího Československa. Názory na to, zda by naplnění Lisabonské smlouvy umožnilo podobné nároky vznášet, se různí. Odborník na ústavní právo Václav Pavlíček takovou možnost připouští:

"Článek současného europoslance za KDU-ČSL upozorňuje na to, že určité nebezpečí tady existuje. I stanovisko advokáta, který působí u evropských institucí, upozorňuje na to, že ta judikatura není jednoznačná. Já sám se domnívám, že nelze vyloučit, že judikatura evropského soudu v Lucemburku se může případně vyvíjet v neprospěch České republiky."

Profesor Pavlíček soudí, že se v této věci mohlo postupovat jinak:

"Nejlepší řešení by bývalo bylo, kdybychom postupovali podobně, jako třeba postupovalo Lucembursko při přijímání Evropské úmluvy lidských práv, kdy tehdy si dalo výhradu, že nic z toho, co přijímá, nemůže ohrozit opatření proti bývalým příslušníkům nepřátelských států. Domnívám se, že to by bylo, tento výslovný zákaz retroaktivity jako součást našeho stanoviska, asi optimální. Nebo postupovat podobně, jako postupovalo Polsko."

Profesor Michal Tomášek, vedoucí katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, je naproti tomu přesvědčen, že jakákoliv pojistka proti možnému prolomení Benešových dekretů je v tomto případě zbytečná:

"Evropské právo nepůsobí zpětně. To znamená, že Lisabonská smlouva, pokud začne platit v roce 2010, bude platit od roku 2010 a nemůže působit na žádné právní vztahy, které vznikly nebo se odehrály předtím. Čili například není možné, aby působila na Benešovy dekrety po druhé světové válce. Zákaz zpětné působnosti práva je základní právní princip, takže to je z toho hlediska vyloučeno."

Navíc je třeba si uvědomit, že výjimka, kterou česká vláda vyjednala v Bruselu, se Benešových dekretů vlastně netýká. Do závěrů bruselského summitu Evropské unie byly totiž zapracovány dvě formulace - jedna z Lisabonské smlouvy, druhá z unijní Charty základních práv. První z nich říká, že Evropská unie "jedná pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy", druhá připomíná, že Charta základních práv je určena pro instituce Evropské unie, které musí respektovat princip subsidiarity. Znamená to, že členské státy výsostně rozhodují o všem, co nebylo výslovně přeneseno na Evropskou unii. Benešovy dekrety na ni přeneseny nebyly.

Sjednaná výjimka však znamená, že se Česko dobrovolně vyňalo z působení Charty základních práv Evropské unie. Podle profesora právní teorie Jiřího Přibáně z cardiffské univerzity výjimka vyvolá mezi českými politiky zmatek. Obě komory českého parlamentu totiž schvalovaly oba dokumenty současně, tedy Lisabonskou smlouvu zároveň s Chartou základních práv:

"Vlastně vzniká situace, která je ústavně nejasná a určitě se najdou senátoři či poslanci, kteří budou znovu chtít přezkoumat ústavnost právě tohoto závěrečného postupu české vlády, která má slabý mandát."

Jiří paroubek, foto: ČTK

Profesor Přibáň nebyl daleko od pravdy. Například předseda ČSSD Jiří Paroubek by si výjimku vyjednanou vládou představoval jinak:

"Namísto požadovaného prosazení pouhé výjimky, pokud jde o možnost retroaktivity Charty základních práv Evropské unie na oblast majetkových práv vzniklých před její ratifikací, přistoupila na jen těžko přijatelnou konstrukci vyloučení celého souhrnu zejména rozsáhlých sociálních práv nové generace. Tím výrazně ochudila české občany o výhody vyplývající z této úpravy."

Premiéra Jana Fischera slova o tom, že by teď čeští občané měli mít menší právní ochranu než ostatní Evropané, silně popudila:

"Deklaroval jsem působení na čele této vlády jako službu, a nikdo ať nemá představu, že tu službu budu dělat tak mizerně, že zkrátka dám v sázku základní sociální či lidská práva občanů této země."

Čeští odboráři se přesto obávají, že výjimka z Charty základních práv Evropské unie poškodí české zaměstnance. Odbory proto chtějí přesvědčit budoucí poslance a vládu, aby Česká republika výjimku v budoucnu zrušila, nechal se slyšet předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch:

"Ta výjimka znamená možnost, aby se na Českou republiku nevztahovala Charta základních práv Evropské unie v plném rozsahu. To znamená práva týkající se zaměstnávání, práva na informace o činnosti podniku, práva na kolektivní vyjednávání, práva na propouštění, a dokonce i práva týkajícího se celkového sociálního zabezpečení."

Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle s takovým výkladem vyjednané výjimky rozhodně nesouhlasí:

"Jsem přesvědčen, že čeští občané nemusejí mít obavy, co se týče zajištění jejich sociálních práv a jejich vymahatelnosti před evropskými orgány. Tato práva jsou garantována jak českým právním řádem, tak mezinárodními smlouvami, jejichž jsme členem."