Potíže nám dělá tvrdé a měkké i, shodují se děti českých matek v arabských zemích
Mají společné to, že jejich české matky se před lety provdaly do islámského světa. Všichni tři mluví obstojně česky a čas od času do Česka jezdí na návštěvu. Letos Syřanka Sandrella Boustani, Tunisan Marouan Torkhani a Egypťan Ramy Rabie navštívili letní kurzy češtiny v Dobrušce. A právě tam s nimi natáčela Milena Štráfeldová:
"Moje maminka je odtud a tatínek je Syřan. Přijel sem, aby tu studoval, a tak se setkali. Potom se vzali a pak se museli vrátit do Sýrie. Žili jsme tu několik roků a potom jsme se vrátili tam,"
vysvětluje bioložka Sandrella Boustani svůj česko-syrský původ. Podobně jako její matka se do Sýrie provdalo mnoho Češek. Jen v samotném Aleppu, kde Sandrella žije, je jich podle ní skoro čtyřicet.
"Stýkáme se spolu, jednou za měsíc. Času není moc, ale snažíme se co nejvíc scházet, i když jsou nějaké svátky."
V celé Sýrii podle odhadu žije asi tři sta Češek. Setkání pro ně připravuje i česká ambasáda v Damašku.
"Někdy dělají takové schůzky, že se setkáme spolu všechny z celé Sýrie. A taky když jedno město něco dělá, tak zve ty ostatní, aby se spolu setkaly."
První Češky se do Sýrie provdávaly už v 60. letech, kdy Syřané začali studovat na českých vysokých školách. Dnes už mají v Sýrii nejen děti, ale i vnuky. Do země ale podle Sandrelly Boustani přicházejí Češky i dnes:
"Jsou tam nějaké, je jim tak třicet, třicet pět. Ještě doteď."
V některých smíšených rodinách se maminky dosud snaží, aby i jejich děti mluvily česky:
V Sýrii ale dnes nepůsobí žádný učitel češtiny, děti ji pochytí jenom doma. Často proto neumějí česky dobře číst a ještě hůř píšou. To je i Sandrellin problém:
"Jde mi číst, ale to psaní, tvrdé a měkké i, s tím máme problémy..."
Sama se češtinu učila z knížek Josefa Lady. Dnes ale v Aleppu knížky nebo časopisy, které by při výuce češtiny pomohly, nejsou k dispozici:
"Když něco potřebujeme, tak musíme do Damašku. A v Damašku si bereme knihy nebo kazety. Vezmeme si je do Aleppa a pak si to mezi sebou půjčujeme."
Za minulého režimu byly vztahy mezi Československem a Sýrií víc než přátelské. Jak ale Syřané přijímají Čechy dnes?
"Ti lidé okolo? Hezky, moc hezky. Na politice nezáleží, jak se lidi k sobě chovají."
Z egyptské Káhiry přijel do Dobrušky na krajanské kurzy češtiny Ramy Rabie. Vystudoval strojní inženýrství a spolu se svým egyptským otcem vlastní firmu, která instaluje klimatizaci. Má podobné zkušenosti jako Sandrella Boustani:
"Já mám jen českou maminku, ze Zlína. Doma s mamkou pořád mluvíme česky. Ona už taky mluví arabsky, ale snažíme se, abychom to nezapomněli."
I Ramymu dělá čeština potíže, stejně jako Sandrelle:
"Já jsem nikdy nestudoval češtinu, ani psaní, tak jsem chtěl, aby se to zlepšilo. Abych mohl víc mluvit nebo psát dopisy a tak."
Jako dítě české matky má Ramy dvojí občanství, a tedy i český pas. Do Česka tak může jezdit pravidelně:
"Záleží na práci nebo na penězích, ale často, tak každé dva nebo tři roky. Já sem jezdím rád, protože je tu všude krásně. Máte krásné počasí, krásné zámky. Mně se tady fakt líbí všechno, protože všechno je tu čisté, všechno je takové organizované. Ne jak u nás. U nás v Káhiře je to trochu jinak. I počasí máme jiné, horko pořád..."
Ramy Rabie se rád stýká s Čechy, kteří do Egypta přijíždějí jako turisté. Stačí, že zaslechne češtinu:
"U pyramid možná slyším češtinu, tak už pozdravíme, že jste tady, podívat se na pyramidy."
Ramy nevylučuje, že v Česku v budoucnu založí i rodinu. Ostatně jeho sestra ve Zlíně to už udělala.
A do třetice osmnáctiletý Tunisan Marouan Torkhani:
Jak se vlastně maminka do Tunisu dostala?
"Otec studoval v Praze šest let a pak tam byl ještě tři roky a tam se seznámil s mamkou."
"Tělesnou východu na Karlově univerzitě."
Co teď dělá doma? Učí tělocvik?
"Ano, je profesor tělocviku."
Kde žijete?
"Sto kilometrů od hlavního města Tunisu, v Béja."
V Tunisku je spousta Čechů, jezdí tam samozřejmě na dovolenou. Jsou tam ale i Češi, kteří tam žijí trvale?
"Ano, existují, i když se s nimi často nestýkáme. Konzulát vždycky uspořádá večírek, při kterém se všichni shromáždí."
Kolik to je odhadem lidí? Desítky nebo stovky?
A jsou to čeští odborníci, profesionálové, nebo to jsou spíš Češky, které se provdaly do Tuniska?
"Spíš ty ženy."
To znamená, že tam žije i řada česko-tuniských dětí. Stýkáte se nějak?
"Sestra má v hlavním městě kamarádku, která je napůl Češka a napůl Tunisanka. Ale jediný můj kámoš, který je "smíšený", je napůl Rus a napůl Tunisan."
Vidím, že čeština nedělá problémy. Maminka s Vámi doma mluvila česky...
"Doma v dětství tak na mne mluvila tři roky, a možná proto jsem začal mluvit později. Ve čtyřech letech. První slovo jsem řekl v klasické arabštině, která mi teď moc nejde."
Jak je to se čtením nebo se psaním v češtině?
"Číst je lehké, ale psát je problém, s tím tvrdým a měkkým i."
To dělá problémy nám všem, v tom nejste určitě sám... A co třeba čtete?
"Většinou čtu knížky ve francouzštině, třeba Moliéra."
A někoho z českých autorů?
"Česky moc ne."
A jaké jsou Vaše plány? Co třeba studovat v Česku?
"Možná po maturitě v Tunisku. Možná o tom budu uvažovat."
A co by to asi zhruba bylo?
"Matematika - fyzika. To mne baví."
Já se ještě vrátím k těm Čechům, co tam jezdí. Jakou tam mají Češi jako turisti pověst?
"No, půl na půl. Někteří tam dělají trochu ostudu, ale většina je fajn."
