Poutní místo svatý Hostýn
Dnes se vydáme na svatý Hostýn, nejznámější moravské poutní místo. Váže se k němu legenda o tom, jak Panna Marie zachránila zdejší obyvatelstvo před nájezdem Tatarů a dokonce kopule zdejší baziliky připomíná tatarskou přilbici. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Prvními osadníky Hostýna byli Keltové. Připomíná je mohutný val - měří téměř dva kilometry a tyčí se do výšky 9 metrů. Později, v 16. století, se na Hostýně dolovalo stříbro a paní Polyxena z Lobkovic nechala v kapli pro horníky zhotovit obraz, který připomínal záchranu zdejších obyvatel před Tatary, říká Pavel Malének z městského úřadu.
"Ve 13. století vtrhli na Moravu Tataři a protože zdejší kraj byl dost zalesněný, tak lidé utekli na Hostýn. Bylo tam straré hradiště ještě z keltských dob, ale hlavně prokazatelně tam byla voda a o tu vždycky v těch kopcích šlo. Obyvatelé, kteří tam utekli a hledali záchranu před tatarskými hordami, vzývali Pannu Marii, aby zažehnala tatarskou hordu a skutečně se tak údajně stalo. Strhla se bouře a v momentě, kdy se Tataři šikovali ke ztečení Hostýna, chánův stan zasáhl blesk, chána zabil a Tataři od záměru dobýt Hostýn upustili."
Tato událost se stala na Moravě velice známou a lidé přicházeli na Hostýn orodovat k Panně Marii, aby jim v nesnázích pomohla. Legendu připomíná i hlavní oltářní obraz chrámu. Je tu reliéf Panny Marie a Ježíšek v jejích rukou metá blesky na chánovo vojsko. Zajímavostí jsou i mariánské litanie, což jsou přímluvy k Panně Marii. Ty tvoří na stěnách chrámu jakýsi volný ornament.
Velkolepý chrám se dvěma věžemi nechal v 18. století vystavět František Antonín Rottal. Stojí v nadmořské výšce 718 metrů a je to nejvýše položená stavba tohoto druhu na Moravě. Krátce po dostavbě ho však postihly dvě smutné události. Nejdříve byl poškozen bleskem - tehdy se rozpustily tři ze čtyř zvonů. Druhé neštěstí přišlo za vlády Josefa II., kdy bylo vydáno nařízení o zákazu poutí. Lidé však žádali jejich obnovu a sbírali peníze na opravu chrámu, stejně jako na monumentální schodiště, které k němu vede a tvoří ho 260 schodů.
"Později se projevil jako nejlepší způsob financování, že si jednotliví lidé, rodiny nebo farnosti kupovaly jednotlivé schody. Takže dnes, když poutníci stoupají po schodech, tak z boku mají před očima, kdo všechno na schody přispěl."
"Je to taková zajímavost, že v době náboženské nesvobody kostel získal toto čestné místo. Kostel stojí na protáhlém vrcholu Hostýna, není na nejvyšším místě, ale je viditelný z celého širokého okolí, zejména z prostor Hané. Možná posluchači, kteří by přijeli na Hostýn, by si měli najít místo u hřbitova, ze kterého je krásně vidět, že kopule chrámu není přesná kopule, ale má tak trošku tvar tatarské přilbice."
Nad hlavním chrámovým portálem je mozaikový obraz o ploše 26 metrů čtverečních, složený z 260 tisíc barevných kamínků. Za zmínku stojí i veliké varhany, které byly v loňském roce opraveny a patří k exelentním nástrojům na Moravě. Chybět nemůže ani Křížová cesta. Ty jsou na Hostýně dvě.
"Za zmínku stojí především ta novější, kterou stavěl a projektoval slovenský architekt Dušan Jurkovič, který měl k Moravě velmi silný citový vztah a vycházel z tradice valašských lidových staveb. Je zajímavá i tím, že k vyobrazení jednotlivých zastavení křížové cesty posloužila keramika, protože se hledal způsob, jak ztvárnit jednotlivé příběhy tak, aby extrémní povětrnostní podmínky, které po většinu roku na Hostýně panují, nepoškodily tato zastavení. Nakonec se zjistilo, že nejlepší bude buď barevné sklo nebo keramika. Ta zvítězila díky tomu, že byla levnější a byla s ní jednoduššní manipulace, než byla se sklem."
Na Hostýn přichází poutníci z Moravy, hodně jezdí také ze Slovenska i z celého světa - ročně minimálně 200 tisíc. Poutní sezóna začíná v květnu a trvá do druhé říjnové neděle, tzv. dušičkové pouti. Svoje pouti tu mají hasiči, různé řádové kongregace, včelaři, myslivci. Zájem o poutní místo je tak veliký, že je dnes už skoro problém najít pro nějakou novou profesní pouť volný termín. A jak dodal Pavel Malének, za návštěvu stojí i zdejší hřbitov.
"Má formu lesního hřbitova a protože byl původně určen pro pohřbívání obyvatel sv. Hostýna, především kněží, tak byla tendence, aby měli všichni stejné podmínky a proto jsou všechny hroby stejné. Jen jediný se odlišuje. Je to hrob prvního olomouckého arcibiskupa, který nastoupil po roce 1989, hrob arcibiskupa Františka Vaňáka. Náhrobní kámen má podobu arcibiskupské mitry a pravidelně právě při té dušičkové pouti, mají věřící v rukou svíčky a z baziliky se táhne až na hřbitov světelný průvod."
