Povodně zasáhly i kulturní život
Ničivý živel, který se provalil Českou republikou, napáchal mnoho škod i na kulturním dědictví. Škody na historických objektech, například pýše jižních Čech - Českého Krumlova, zapsaného do seznamu světových památek UNESCO, a celé řadě dalších, jsou nevyčíslitelné. Nenahraditelné újmy na kráse má krajina, líbezné české vesničky s láskou opečovávané jejich obyvateli a tolik obdivované domácími návštěvníky i turisty ze zahraničí.
Voda musela být odčerpávána z historického podzemí Národního divadla, kde kromě památek na naše předky, kteří "zlatou kapličku nad Vltavou" budovali a jejichž vlasteneckému úsilí se do cesty postavil pro změnu oheň, bylo ohroženo i strojní zařízení, součást jevištní techniky. Taktéž měly hasičské sbory i personál co činit s vodou, která pronikla do dalších divadel - karlínského, Semaforu, Pod Palmovkou, v Dlouhé, ale i do Rudolfina, Národní knihovny v Klementinu, nevyhnula se Žofínu ani Mánesu, a dalším pražským i mimopražským památkám a kulturním skvostům.
Dále si budeme povídat o muzikálu Zdenka Merty a Stanislava Moši "Svět plný andělů". Dovolím si metaforu, že přes veškeré útrapy které nám povodeň napáchala, přece jenom strážní andělé stáli při nás. Nebyly masové ztráty na životech, a jak jste z našich zpravodajských relací slyšeli, pohotovostní čety i dobrovolní záchranáři pomáhali, jak se dalo. Pozitivní úlohu sehrálo centrální řízení našeho státu, zatěžkávací zkouškou prošla nová vláda, účinná byla také nesmírná solidarita, obětavost i humanitární pomoc ze zahraničí. Všem těmto "andělům" dík!
Na každý pátek - až do 19. září - byly plánovány v Bazilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském koncerty 7. ročníku mezinárodního varhanního festivalu, na nichž by se postupně představili varhaníci ze šesti zemí - Francie, Německa, Velké Británie, Japonska, Itálie a České republiky. Zdejší varhany a vynikající akustika původně gotického, po požáru v roce 1689 barokně přestavěného kostela, na jehož výzdobě se podílel i Petr Brandl, a jenž reprezentuje vrchol pražského barokního sochařství, malířství a řezbářství, umožnily vybudovat tradici koncertů, dlouhou mnoho desítek let, například i velmi oblíbených "jakubovských čtvrtků". Na vysoce kvalitním nástroji, jehož původ spadá do roku 1705 - nynější podoba je výsledkem řady úprav, vedoucích až k romantické koncepci rejstříků a jejich kombinací, poslední úpravy svatojakubských varhan, mající 8277 píšťal, jsou z roku 1982 - hrají přední varhaníci zvučných jmen, mezi nimi často i Věra Heřmanová, v jejíž interpretaci, v doprovodu Capelly regia musicalis, jste slyšeli ukázku z díla Františka Xavera Brixiho.
O mezinárodní festivalu "Varhanní léto v Obecním domě" v Praze jsem vás už jednou informovala. Vedle zahraničních účastníků na něm své interpretační umění prezentoval také český varhaník Aleš Bárta, známý a uznáváný i daleko za hranicemi naší vlasti. Například v japonské Yokohamě měl v roce 1998 dva vyprodané recitály pro 4500 lidí, a tento úspěch si ještě zopakoval i předloni. Účinkoval ve Francii, Švýcarsku, Spojených státech, Británii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Španělsku, Itálii, Turecku, zemích Beneluxu a ve Skandinávii. V jeho podání byla ukázka z odkazu německého skladatele Maxe Regera, který žil v letech 1873 až 1916, a jehož dílo bylo mimo jiné na programu 17. srpna rovněž varhanního recitálu Františka Vaníčka v Cathédrale Saint-Pierre v Montpellier v rámci "České kulturní sezóny ve Francii 2002". Regerova barvitá fantazijní "Introdukce a passacaglia f-moll', která je součástí opusu "Monology z prvního roku 20. století", patří k tomu nejlepšímu z německé varhanní hudby, o níž ostatně ví své i náš přední varhaník a cembalista ,"duchovní otec" zmíněného projektu "Varhanní léto v Obecním domě", docent pražské Hudební akademie múzických umění Jaroslav Tůma, na jehož kontě je i mnoho cédéček nahraných na historické varhany, které vyhledává po celé Evropě a je iniciátorem i jejich záchrany. Svoje nejnovější dvojCD, nedávno pokřtěné v Praze.
Bachův "Dobře temperovaný klavír" - pořídil však, jak už z názvu vyplývá, na jiný klávesový nástroj - tentokrát na historický klavichord...
"Nahrával jsem na klavichord zapůjčený v Německu - od Martina Kathera z Hamburku. Tento nástrojař dokonce sem přijel a ladil mi ho po celou dobu nahrávání. Podílel se i na režijní práci, takže dílo vzniklo vlastně za mezinárodní spolupráce, a já jsem tomu nesmírně rád, protože nahrávek Bachova "Temperovaného klavíru" je sice mnoho, ale nikoli v té podobě, že by všechny fugy, všechna preludia byla nahrána právě na klavichord, a podle mého soudu - vzhledem k tomu, že Bach jej měl v mimořádné oblibě - si myslím, že je úplně nejnáležitější, že prostě pasuje perfektně,"řekl Radiu Praha Jaroslav Tůma, člen Německé klavichordové společnosti.
Do 8. září naplánovali organizátoři výstavu v Obecním domě v Praze, nazvanou "Šperk, kámen, kov". Pozoruhodná expozice představuje více než stoletou historii Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově na Semilsku, která se věnuje uměleckým řemeslům už 116 let. Původně vznikla jako odborná škola pro broušení drahých kamenů, postupně se k učebním oborům přidalo zlatnictví, rytí kovu, umělecké kovářství i restaurování kovů a šperků. Exponáty, které nyní zaplnily vitríny zmíněné výstavy, představí ředitel turnovské uměleckoprůmyslové školy magistr Jiří Mašek...
"Vystavené exponáty jsou z trezoru naší školy, jsou částečně vystavené i v interiéru školy, ale především jsou v těch trezorech, protože jejich cena je vysoká na to, aby mohly být přístupné běžně. Tady jsou chronologicky řazeny od nejstaršího období, od těch počátků, tj od osmdesátých let 19. století, ale zaměřeny jsou hlavně na období počátku 20. století, kdy převládala secese. Zde vidíme nádherné secesní dekory v kombinaci s přírodními kameny. Tento umělecký směr školu ovládl v prvním desetiletí 20. století, a zde škola navazuje především v granátnických pracech na secesní období. Dalším takovým slavným oborem, a také nejstarším, je broušení drahých kamenů, kde tady máme možnost vidět nádherné křišťálové objekty, například vázy, které 
