Pozitivní diskriminace žen

Všechny právní normy v České republice zaručují rovnoprávné postavení mužů a žen. Přesto si v reálném životě ženy za stejnou práci vydělají v průměru o čtvrtinu méně než muži a ti naopak v případě rozvodu většinou ztrácejí možnost dál pečovat o své děti. Další informace přináší Milena Štráfeldová.

Nejzřetelněji se nerovnost mezi pohlavími projevuje v profesionálním uplatnění. Socioložka Jiřina Šiklová k důsledkům feminizace některých profesí uvádí:

"Feminizovaná profese, tam automaticky klesá prestiž, vlastně se předpokládá, že přirozené je, aby do toho šla jenom žena. To je podle mě chybou na obě strany."

Sociálně demokratická vláda již v roce 1998 přijala řadu opatření, jak rovnoprávnost obou pohlaví zajistit. Tato opatření se týkají například stejného přístupu k zaměstnání, vyrovnávání sociálního postavení žen a mužů pečujících o děti a podobně. Jedním z nich bylo i přijetí nového zákoníku práce, ve kterém byla mužům umožněna rodičovská dovolená. Nyní se mezi tato opatření zavádí i takzvaná pozitivní diskriminace. Dr. Dagmar Zelenková z ministerstva práce a sociálních věcí podstatu pozitivní akce blíže vysvětluje:

"Pozitivní akce znamenají asi tolik, že v případě, že je sice zajištěna právní rovnost obou pohlaví, tak přesto ve skutečnosti, v reálném životě, může docházet k znevýhodňování určitého pohlaví. Proto, aby se skutečně dosáhlo toho, co bylo právně deklarováno, je možno přistoupit k určitému zvýhodnění některého z obou těchto pohlaví."

V praxi to znamená, že při výběru uchazečů o zaměstnání například ve státní správě bude mezi kandidáty dána zpravidla přednost ženě. S vládním nařízením pozitivní diskriminace žen však nesouhlasí někteří pravicoví politici. Bývalá předsedkyně Senátu Libuše Benešová k tomu řekla:

"Já jsem odpůrkyní takových návrhů, které jakoby pocházejí z jiné reality. Já nemám pocit, že jsem jako žena diskriminovaná, že mám bojovat za rovnoprávné postavení žen nějakými mimořádnými prostředky, protože si myslím, že tento boj vybojovaly již naše babičky, možná i naše prababičky. Čili nemyslím si, že jsme v situaci, kdy je nutné něco lámat přes koleno a nenechat možnost vybírat lidi na místa podle toho, jak se na ně hodí, a nikoliv podle toho, jakého jsou pohlaví."

Se shora nařízenou rovnoprávností nesouhlasí úplně ani socioložka Šiklová. Jako argument uvádí zkušenosti, které s pozitivní diskriminací získali ve Spojených státech.

"Víme, že třeba pozitivní diskriminace, tak jak to je v Americe vůči Afroameričanům, měla své klady i zápory. Sice přivedla více Afroameričanů do určitých společenských pozic, ale současně ty mezi nimi, kteří byli profilující, se tam cítili diskriminováni, protože měli pocit a bylo jim to také naznačováno, že se tam dostali ne kvůli svým kvalitám, ale kvůli tomu, že zrovna studovali v té době affirmative action."

Vláda na svém jednání minulý týden nicméně pozitivní diskriminaci schválila a uložila jednotlivým ministrům, aby na možnost pozitivní akce dbali už při přípravě nových právních předpisů.