Prahou našich předků
Tahle zeď pamatuje dobu, kdy z Prahy říši, sahající až k Jadranu, vládl král železný a zlatý. Tady byl kdysi hřbitov, kam pochovávali popravené. A z téhle studny pili současníci Josefa Dobrovského.
Dnes po těchto místech šlapeme, bydlíme v nich a vůbec je míjíme bez povšimnutí. A není divu, často jsou skryty pod dlažbou, za dveřmi domů, pod kolejemi tramvají nebo vodní hladinou. Podívat se na pražské ulice, náměstí a zákoutí jinýma očima nám dnes umožní autoři netradičního bedekru. S archeology Ivanou Boháčovou a Jiřím Podliskou se vydáme z Pohořelce až ke Karlovu mostu. Právě oni jsou spolu s mnoha dalšími kolegy podepsáni pod novým Průvodcem pražskou archeologií. Průvodcem, který vám ukáže památky známé, neznáme i skryté.
Z tramvaje jsme vystoupili na Pohořelci a blížíme se k Loretánskému náměstí. Než tam ale dojdeme, zastavíme se kousek od Strahova. Co nabízí zájemcům o archeologii Strahov?
Tento prostor je zajímavý především areálem Strahova. Tady odsud vidíme jenom věžičky baziliky na Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí velkého areálu premonstrátské kanonie. Areálu, který vzniká už ve 40. letech 12. století z popudu českého knížete a pozdějšího krále Vladislava II. Pro archeology je to velice výjimečné místo a to nejen proto, že ve hmotě barokních staveb je zachován kompletně románský klášter vystavěný z opukových kvádříků, je to opravdu unikátní památka. Zajímavé je, že místo samo o sobě má podstatně starší historii. Už v 9./10. století bylo na tomto svahu velké pohřebiště obyvatel zázemí Pražského hradu a archeologové tady postupně nacházejí jednotlivé hroby lidí, kteří mají občas u sebe nějaké předměty, ať jsou to šperky nebo třeba kopí u muže, o kterém si myslíme, že mohl být součástí knížecí družiny."
Na pohřebišti popravených
Přes brahovskou a strahovskou odbočku jsme došli na Loretánské náměstí. Stojíme před sochou Edvarda Beneše, máme výhled na Loretu a za námi je Černínský palác.
Ivana Boháčová: "Loretánské náměstí je strašně zajímavý prostor, který procházel v průběhu starší i nedávně historie velice pohnutými okamžiky. Loretánské náměstí bylo osídleno už někdy v devátém století. Největším překvapením pro archeology, a to už ve třicátých letech 20. století, byl odkryv rozsáhlého pohřebiště, které dneska patří k největším pohřebištím v areálu pražské památkové rezervace. Pro nás bylo zajímavé, že se tady začalo pohřbívat už někdy v 11. století, což znamená, že je to nejstarší pohřebiště, které už bylo zakládáno do plochy, která byla dříve osídlená. To bylo překvapivé a jde o doklad postupující christianizace v tomto období.
Hroby, které v tomto prostoru byly, dodnes připomínají náhrobní kameny, které jsou umístěny v té svislé stěně, která náměstí rozděluje."
Můžeme se na ně jít podívat?
"Můžeme, jsou to támhle ty tmavé kameny ve stěně. Vidíte, že jich tady není mnoho, jsou trochu zarostlé vegetací, ale jsou to autentické náhrobní kameny z 11., 12. a možná i 13. století."
Jak vůbec víte, že jde o náhrobní kameny. Vypadají jako zcela běžné kameny vsazené do zdi...
"To ale v podstatě jsou. Takhle tehdy lidé označovali hroby. Tento zvyk se začal objevovat nejdřív u těch nejvýznamnějších hrobů, ale potom, právě v 11. a 12. století, byl k vidění i na běžných pohřebištích.
Ty kameny tedy na hrobě ležely.
A kdybych po vás chtěla trochu strašidelnou historku...Jak jste přišli na to, že tady bylo popraviště? Dá se to poznat i z koster těch pohřbených?
"O tom popravišti se zmiňují písemné prameny, ale nelokalizují jej přesně sem, i když můžeme vyvozovat, že zřejmě šlo o tento prostor. Jednoznačným dokladem jsou novověké nálezy, zejména ze 16. století, koster lidí, kteří z tohoto světa násilnou smrtí a svědčí o tom sťaté lebky, které se u koster nalezly. Hrobů sťatých je tady poměrně dost, jsou to jednotlivé hroby, ale i tak jde o největší známé evropské pohřebiště popravených. V tehdejší době byl tento typ popravy jakousi výsadou. Popraven mečem nebo možná sekyrou nemohl být každý, možná to jsou hroby jakýchsi výše postavených lidí. Pak jsou zde hroby lidí, kteří nebyli pohřbeni pietně, ale byli do hrobové jámy vhozeni. Šlo tedy nejspíše o lidi, kteří z nějakých důvodů stáli na okraji společnosti."
Nejstarší pražský kostel
Rozpršelo se a my jsme se schovali do podloubí těsně před Hradem, který je naší další zastávkou. Mají vůbec archeologové rádi déšť?
Jaroslav Podliska: "Každý klimatický výkyv je limitem, protože při práci v zemi potřebujete mít stabilní vlhkost a každá voda navíc vadí. Déšť nemáme rádi, ale je také potřeba a i my se už umíme chránit, takže když prší, tak si postavíme stany. Ve městech jako je Praha probíhá dneska výzkum celoročně. Je záchranný, spojený se stavbami a dneska i ve velkých mrazech výzkumy probíhají, protože jsou často v interiéru nebo v zatepleném prostoru."
Ivana Boháčová: "Já bych zmínila dvě témata. Za prvé je to otázka nejstaršího pražského kostela, kostela Panny Marie. Víme o něm, že byl založen knížetem Bořivojem a dlouho se nevědělo, kde tento kostel stál. Objevil ho doktor Borkovský. Kostelík procházel několika přestavbami a pozůstatky té starší přestavby je možné vidět, přicházíme-li na Pražský hrad z prostoru Hradčanského náměstí, ale ne Matyášovou branou, ale průchodem mezi 4. a 2. nádvořím, tak tam po levé straně je vidět pozůstatky této stavby. Návštěvníci je mohou pozorovat takovým proskleným otvorem.
Dalším tématem je opevnění Pražského hradu. My jsme teprve v posledních desetiletích zjistili, jak mohutné v těch nejstarších etapách toto opevnění bylo. Zjistili jsme, kolik různých fází mělo a jakou různou stavební podobu. Co se týče toho nejstaršího opevnění z 9.-11. století, tak to bohužel přístupné veřejnosti není. Snad jen zbytek jedné z hradeb je možné vidět, prochází-li se Starým královským palácem. To, co návštěvník sledovat může, je ještě raně středověká hradba, která dala úplně novou podobu celému Pražskému hradu, románská hradba z druhé třetiny 12. století. Tu lze sledovat na mnoha místech Pražského hradu. Procházíme-li ze 3. nádvoří do prostoru Jižních zahrad, tak touto hradbou procházíme a právě zde si návštěvník uvědomí tu monumentálnost opevnění a vůbec monumentálnost jednotlivých stavebních etap Pražského hradu."
Na noc v rotundě
Jaroslav Podliska: "Určitě. Jsme teď asi v polovině cesty směrem k Malostranskému náměstí a po levé straně je tzv. kostel U kajetánů. Kdybychom se dostali do středověku, tak bychom v těchto místech procházeli branou opevnění Malé Strany. Tehdejší Malá Strana byla jako město tehdy menší, než jak ji vnímáme dnes my. Bezprostředně související objekty mají v sobě zakomponovány pozůstatky po tomto opevnění, většinou jde o část hradebních zdí.
Další zajímavostí v okolí Nerudovy ulice je Jánský vršek. Právě tady koukáme do prostoru dnešní ulice Jánský vršek. Na místech, která jsou vidět Nerudovy ulice, se ve středověku nacházela osada, které se říkalo V oboře. Její součástí byl i kostel, který byl už archeology zkoumán. Je to rotunda, která je dodnes zachována pod současným povrchem a ve hmotě toho objektu, který před námi vidíme."
Tedy toho žlutého domu?
"Ano, tam bychom našli místo, kde rotunda stála."
Co tam z ní zbylo?
Pohřebiště tam nebylo?
"Bylo, samozřejmě, každý kostel měl i funkci jako místo pro pohřbívání. Toto pohřebiště bylo výjimečné. Existovalo v době románské i v době novověku. Bylo to jedno z významných malostranských pohřebišť a možnost zkoumat jej měli i archeologové. Tento hřbitov byl o to zajímavější, že k těm novověkým pohřbům jsou i písemné prameny. V archivech města jsou uloženy knihy, kde jsou uvedena místa pohřbů a jména. Měli bychom možnost studovat pozůstatky konkrétních lidí, kteří v tom 17. a 18. století bydleli na Malé Straně."
Jedna malostranská studna
Teď jsme už konečně opravdu na Malostranském náměstí.
"Vstupujeme do jednoho z domů, kde v minulosti proběhl archeologický výzkum. Toto místo je zajímavé nejen tím, že jsme zde při rekonstrukci objektu do současné podoby objevili zbytky gotické hradební zdi Přemysla Otakara II., kdy Malá Strana dostala statut města. Objevili jsme zde i studnu. Ta byla v minulosti součástí takřka každého z domů. Tato studna byla zajímavá tím, že v době našeho výzkumu byla dávno zaplombována, převrstvena dlažbou dvorku. Při stavbě byla odkryta a její hloubka je úctyhodná. Má více jak 13 metrů, a to jsme nedosáhli úplného dna, a z větší části je vytesaná do skály. Pro někdejšího majitele tohoto objektu byla velice důležitá, protože díky ní byl dům v otázce vody zcela soběstačný. Při tom archeologickém výzkumu jsme měli možnost ji zdokumentovat a prozkoumat."
Co jste v ní našli?
"Bohužel se nám nepodařilo zjistit její přímé stáří, tedy opravdu nevíme, kdy byla vybudována. V zásypu bylo objeveno čerpací zařízení z konce 18. století. Když se návštěvník podívá přes mříž, tak tam vidí takovou kládu, což je pozůstatek čerpacího zařízení. Nahoře byla nějaká pumpa, která pomocí toho zařízení jímala vodu."
A teď už míříme ke Karlovu mostu.
Jaroslav Podliska: "Přesně tak, před námi je Mostecká ulice a to je další místo, kde kdybychom se zahloubili a sestoupili o několik metrů níže, tak se dostáváme na tu raně středověkou úroveň, do doby, kdy Prahu navštívil legendární arabsko-židovský kupec Ibrahim ibn Jakub, který nám zanechal tu první zprávu o Praze jako místu, kde se obchoduje, které je živé, které má nad vlastním podhradím opevněnou tvrz, myšleno hrad."
A kde se platí šátečky...
"A kde se dá nakoupit za jeden peníz spousta dobrého zboží. Kdybychom sestoupili pod povrh dnešní ulice, tak se dostaneme na zajímavá místa, do 9. a 10. století. Je zde poměrně veliký počet pozůstatků dřev, což je pro archeology vždycky výjimečný nález. Tato dřeva jsou pozůstatkem po jakési mohutné cestě, která se drží trasy dnešní mostecké ulice. Můžeme tedy říct, že Mostecká ulice je stará více jak 1000 let."
Obraz dávno zaniklého
V deštivém počasí jsme našli další podloubí, nebo tedy tentokrát oblouk Karlova mostu.
Viděli bychom i dlažbu, která byla tvořena z takových velkých plochých kamenů z diabasu, a našli bychom tam i mostní zábradlí z pískovce. Juditin most je v této části Malé Strany pod objekty dodnes zachován a pozůstatek jednoho z 20 pilířů byl objeven v 80. letech při údržbě i v korytě Čertovky. Byla to tedy další příležitost pro archeology, kteří mohou ty věci zdokumentovat.
A to všechno by čtenář našel ve vašem průvodci?
"Ano, je to přesně tak. Vedle těch známých památek, které mohou návštěvníci Prahy obdivovat, je řada těch, které nevidíme. Je jen na nás odbornících, abychom je nějakou formou představili. To byl náš společný cíl, cíl celého autorského kolektivu pražských archeologů. Chtěli jsme splatit dluh vůči veřejnosti, předat informace, které se běžně nedozví a zase třeba rozvířit trošku debatu nad tématem ochrany archeologických památek, informovanosti veřejnosti...Těch věcí by se našla celá řada.
Naše procházka skončila pod Karlovým mostem. Byla ale jen malou ukázkou toho, co skrývá česká metropole. Při svých archeologických toulkách nemusíte ale vůbec zůstat jenom v centru. Za pravěkými, středověkými i novověkými památkami se můžete vydat prakticky kamkoliv a často na místa, která byste s historií na první pohled spojovali jen těžko. Třeba na bohnické sídliště.
