Prahu znám líp než Bukurešť
Antonín Červenka žije v rumunském Temešváru. Zdejší Radio Temešvár navštívil, když si připomínalo české vysílání. Jeho předkové přišli do Rumunska na konci 19. století. On do Česka jezdí pravidelně. Zatímco Prahu navštívil mnohokrát, v Bukurešti ještě nebyl.
Antonín Červenka se narodil ve vesničce Klopotín:
„Klopotín je od Temešváru vzdálený asi 70 kilometrů, je to blízko srbských hranic".
Žilo tam hodně Čechů?
„Do roku 1960 nás bylo hodně. Měli jsme i kostel, kde byla mše svatá v češtině. Měli jsme i českou školu. Když jsem v roce 1950 začal chodit do první třídy, tak jsme měli učitele z České republiky. Byl u nás tři roky".
Vy jste mi vyprávěl, jak jste ho po letech potkal.
„Když jsem měl dovolenou, tak jsem si řekl, že bych ho mohl navštívit. Potkali jsme se v autobuse na konci roku. Byli jsme spolu skoro týden v České Třebové".
Pamatoval si vás?
„;Ano. Viděli jsme se po dvaceti letech. Pamatuji si, jak nám každý rok nosil knihy. Když přijel z Česka, tak měl i čtyři kufry plné knih pro staré lidi i pro děti, pro školy. Tady jsme žádné české knihy neměli".
Kdy sem přišli vaši předkové?
„Myslím, že kolem roku 1880. Já mám ještě dvě sestry a jednoho bratra. Z Klopotína odešli za prací do Vršice, do Temešváru. I bratranci odešli, ani nevím, kde jsou. Dříve jsme se potkávali, když byl svátek v kostele, ale už jsme se roky neviděli".
Vy jste se vyučil, kde jste pak pracoval?
„Vyučil jsem se zámečníkem ve Vršici. Po třech letech školy jsem chtěl jít na lyceum, a na fakultu, ale nebyly peníze, tak jsem nemohl. Pak jsem žil v Temešváru, mám dceru a syna".
Děti ještě umí česky?
„Už neumí. Vzpomínají si, jak chodili o prázdninách k babičce do Klopotína. Byli tam tři týdny, a tam si mohli hrát a učit se česky. Žena je Rumunka. Když se mluví každý den jen rumunsky, tak češtinu zapomínáte".
Setkáváte se s Čechy v Temešváru?
„Dřív jsme se setkávali, měli jsme sídlo dost blízko".
Byl jste se podívat v České republice?
„Jezdil jsem tam skoro každý druhý rok. Poprvé jsem tam byl v roce 1964, skoro dva týdny".
Takže máte Česko prochozené možné lépe, než mnozí Češi.
„To je pravda. Znám lépe Prahu, než Bukurešť. V Praze jsem byl každý druhý rok, a v Bukurešti jsem nikdy nebyl. Jezdil jsem do Česka vlakem z Budapešti. Byl jsem i v Chebu, v Aši. Žila tam moje teta. Poznal jsem ty kraje velice dobře. Jezdil jsem do Františkových Lázní, velice se mi líbily Karlovy Vary".
Kdy jste byl naposledy v Česku?
„Už je to dávno, myslím přes deset let".
Jak to vidíte s češtinou v Rumunsku?
„Moje děti mluví líp anglicky, ani rumunsky tak neumí. Mají takovou práci, tak se dobře naučili".
Čtete doma ještě české knížky?
„Pamatuji si, že mám slabikář, ve kterém sotva drží listy, ale někdy se do něj dívám. Před čtyřiceti lety mi jedni turisté z Česka dali knížku anekdot. Na to se ještě někdy taky podívám, a pak mám kostelní knížky v češtině".
