Pravnučka Karla Hašlera: Jak se naše rodina dostala z Prahy až do Brazílie
Brazilská umělkyně Gisele Hašler přibližuje příběh své rodiny, která se z Prahy přes Spojené státy dostala až do Brazílie. Odhaluje tak méně známou kapitolu odkazu legendárního českého písničkáře Karla Hašlera.
Jen málokterý návštěvník mířící po Starých zámeckých schodech na Pražský hrad mine sochu Karla Hašlera, aniž by se u ní alespoň na okamžik zastavil. Socha zachycuje Karla Hašlera s kloboukem, kytarou a zasněným výrazem, jako by se uprostřed vystoupení na okamžik zastavil. Karel Hašler patří k nejvýznamnějším českým písničkářům první poloviny 20. století. Jeho jméno dodnes nesou i legendární Hašlerky.
Za nacistické okupace byla Hašlerova tvorba zakázána. Sám byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde v roce 1941 zemřel. Autor oblíbených vlasteneckých písní se stal symbolem české národní identity a jeho odkaz dodnes žije v hudbě, filmu i kulturní paměti.
Hašlerova stopa vede až do Brazílie
Málokdo ví, že část Hašlerovy rodiny našla nový domov nejen ve Spojených státech, ale nakonec také v Brazílii. Příběh této části rodinné historie vypráví jeho pravnučka Gisele Hašler:
„Můj dědeček Charles Hašler byl temperamentní člověk, který nesnášel jakákoli omezení. Když byl mladý, po jedné bouřlivé noci neuposlechl policistu, který mu chtěl udělit pokutu za parkování na zakázaném místě. Celá událost vyvolala velký rozruch a dědeček skončil na policejní stanici. Případ se dokonce objevil v novinách. Karel Hašler (můj pradědeček) mu tento další prohřešek neodpustil a vyhodil ho z domu. Dědeček pak odjel do Spojených států, kde se ho ujal jeho strýc Rudolf Frein. Vystudoval inženýrství a začal pracovat pro americké letectvo. V meziválečném období byl vyslán do Salvadoru v Brazílii, aby dohlížel na budování amerických leteckých základen. Právě tam poznal mou babičku a začal jejich společný příběh.
I dnes lze v Salvadoru, hlavním městě brazilského státu Bahia, najít pozoruhodnou stopu po dědečkovi.
„Když jedete z letiště do centra Salvadoru, projedete bambusovým tunelem. Bambusy jsou dnes obrovské, protože tam rostou už desítky let. Tunel nechal vybudovat můj dědeček, aby ukryl americká letadla, která tam byla během druhé světové války rozmístěna.
Hrdá na jméno Hašler
Přestože vyrůstala s příběhy o svém pradědečkovi, jeho skutečný význam si naplno uvědomila až mnohem později. Možná i proto, že její dědeček, temperamentní osobnost, která rozšířila rod Hašlerů až do Brazílie, zemřel, když byla ještě velmi malá. Nikdy jí tak nemohl vyprávět o nejslavnějším členu rodiny.
„V té době jsme v Brazílii žili za pravicové vojenské diktatury, která naši zemi ještě více vzdalovala komunistickému bloku vedenému Sovětským svazem. Přesto jsem od dětství vyrůstala s vědomím, že můj pradědeček byl český zpěvák a skladatel a že má ve svém rodném městě sochu. Protože je příjmení Hašler v Brazílii velmi neobvyklé, lidé se mě často ptali, odkud pochází. A já vždy odpovídala stejně: můj pradědeček byl český umělec a v rodném městě má svou sochu. Jako malá jsem na to byla hrdá
Pro Gisele byla Česká republika vždy zemí, kterou toužila poznat. „Byla součástí mé identity a zároveň pro mě měla nádech něčeho vzdáleného a téměř exotického. Jsem hrdá na to, že mám kulturní vazbu právě k této zemi, odkud pochází tolik osobností světového významu.“
Dlouho v sobě přitom nosila zvláštní rozpor. Na jednu stranu měla pocit, že do Česka vlastně nepatří, na druhou se při každé návštěvě cítila téměř jako doma.
„V Praze jsem byla dvakrát a pokaždé jsem měla pocit, jako bych se ocitla v pohádce. Pocházím z Ameriky, z Nového světa, a historická atmosféra Prahy na mě působí mimořádně silně.
Praha jako z pohádky
Ze všech pražských památek na Gisele nejvíce zapůsobila Strahovská knihovna se svými historickými sály, bohatou sbírkou map i tajnými dveřmi ukrytými za regály. Přesto je podle ní téměř nemožné vybrat jediné nejoblíbenější místo.
„Karlův most je nádherný se svými monumentálními sochami. Na břehu Vltavy jsme oslavili osmnácté narozeniny mého syna společnou večeří. Byl to krásný, výjimečný a nezapomenutelný večer.
Tři země, jedno příjmení
Dnes je Gisele uznávanou výtvarnou umělkyní. Její rodina žije ve třech zemích – v Česku, ve Spojených státech a v Brazílii. Přestože je od sebe dělí tisíce kilometrů i různé jazyky, zůstávají v pravidelném kontaktu hlavně prostřednictvím sociálních sítí.
„Připadá mi krásné, že jsme všichni na své příjmení hrdí. Kdykoli se někdo vyfotí u Hašlerovy sochy, ostatní fotku sdílejí, posílají srdíčka a mají z toho radost.
Ráda by se jednou ponořila hlouběji do díla svého pradědečka. Už dnes si ale často pouští na YouTube jeho slavnou píseň Po starých zámeckých schodech, která ji pokaždé dojme.
Obdivuje také odvahu, kterou Karel Hašler vložil do svých vlasteneckých písní, například do skladby Ta naše písnička česká. Připomíná i film Písničkář, v němž nejen ztvárnil hlavní roli, ale napsal také scénář. Film vypráví příběh českého vlastence během první světové války a v mnohém čerpá z Hašlerova vlastního života. Zároveň šlo o jeho první zvukový film.
„Je pro mě obrovskou ctí nést jméno Hašler. Nejen kvůli uměleckému talentu svého pradědečka, ale především kvůli hodnotám, které svým dílem zanechal.
Ke jménu Karla Hašlera neodmyslitelně patří také Hašlerky – tradiční české bonbony s anýzovou a mátovou příchutí, které vznikly ve 20. letech minulého století. Jejich výrobce František Lhotský je pojmenoval na počest tehdy mimořádně populárního písničkáře. Přestály několik politických režimů a dodnes patří k nejznámějším českým bonbonům.
„Hašlerky milujeme. Je to naše rodinná tradice. Kdykoli někdo z nás jede do Prahy nebo jiného českého města, přiveze domů alespoň jedno balení. Dokonce mám doma zarámovaný obal Hašlerek, který jsem si při jedné návštěvě schovala. Jsem na ně opravdu hrdá.
Význam svého pradědečka se jí ale dodnes jen těžko popisuje slovy. Vzpomíná proto na zážitek z doby před zhruba deseti lety, kdy si naplno uvědomila, jak silné jméno Karel Hašler v Česku stále má.
Setkání, na které se nedá zapomenout
„Plavili jsme se mezi ostrovy u města Paraty ve státě Rio de Janeiro a na jednom z nich jsme narazili na skupinu českých turistů. Protože průvodce mluvil portugalsky, mohla jsem mu vyprávět o svém pradědečkovi. Bylo to poprvé, kdy jsem si skutečně uvědomila, jak významnou osobností Karel Hašler byl. Ostatní Češi ve skupině neuměli ani anglicky, ani portugalsky, ale byli nadšení, že na tak odlehlém místě potkali jeho pravnučku. Chtěli se se mnou vyfotografovat, a když jsme z ostrova odplouvali, dlouho nám z pobřeží mávali. Byl to opravdu dojemný okamžik. Právě tehdy jsem pochopila, co Karel Hašler pro český národ znamená.
Rozhovor s Gisele Hašler natočil pro španělskou redakci Radio Prague Int. Juan Pablo Bertazza. Přečíst a poslechnout originál si můžete pod názvem La rama perdida de Karel Hašler: su bisnieta revela la inesperada descendencia brasileña del legendario cantautor checo
